Strážca zákona

Vypadalo to na opravdu dobrý krimi s hodně temnou atmosférou, jenže kromě případu vraha a násilníka, se tam začne do toho zamotávat ještě jeden starej příběh o nějaký vraždě, co se stala X let zpátky a pachatel se má na podmínku dostat ven z vězení. A celej film se tak rozpadá a přeskakuje sem a tam. Hlavně ten vrah z prvního případu je trochu kostrbatě odhalen a dopaden někdy 30 minut před koncem filmu, takže ten zbytek už se jenom vaří z vody. Mělo to našlápnuto rozhodně na lepší hodnocení. Takhle dávám průměrný 3 hvězdy. (03.05.2022)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Marchalove opätovné stretnutie so žánrom, ktorý hrá v dejinách francúzskej kinematografie jednu z najvýznamnejších rolí a ktorý sa prinavracia, aj vďaka Olivierovej snahe, opäť na výslnie, i keď treba podotknúť, že slnečné lúče sú v najnovšom opuse tohto tvorcu viac než raritným artiklom, čo je zjavné už podľa plagátu. Snímka sa však napriek svojej pochmúrnosti a sugestívnosti nevyhýba nudnejším pasážam či príbehovej nevyrovnanosti. Jedna z najpôsobivejších scén, sprevádzaná depresívnou baladou Leonarda Cohena Avalanche, sa odohrá hneď na začiatku. Výhrady rozhodne nemôžem mať k realistickým násilným scénam nekompromisne sa vkrádajúcim do divákovej mysle. A potom tu je Daniel Auteuil... Jeho životom zradený veterán bojujúci proti skorumpovanému systému i proti sebe samému je postava, ktorej som veril každé gesto. MR 73 je predsa len o niečo nevyváženejší, než predchádzajúci Marchalov film Vojna policajtov a taktiež to nie je film vhodný na relaxáciu po náročnom dni, no rozhodne neľutujem, že som ho zhliadol a režisérovi držím palce a dúfam, že talent, ktorý je nesporný, sa ešte naplno rozvinie v jeho nasledujúcich projektoch. (17.11.2008)

9.1.2011 ~ Temné ponuré depresivní noirové kriminální francouzské drama, která by si zasloužilo plátna kin mnohem více než některé hollywoodské sračky napěchované známými xichty, ale postrádající příběh a atmosféru. Marseilleský policista s posraným životem zjišťující, kolik vrstev sraček má jeho osobní dno. ~ Louis Schneider byl výborným policistou pracujícím v oddělení, kde se dennodenně setkával s hnusem, beznadějí a svinstvem tohohle světa. Jeho svět se rozložil ve chvíli, kdy byl na místě, kde být neměl a při nehodě v tu stejnou chvíli někde jinde umírali při autonehodě jeho malá dcerka s ženou. Žena přežila, ale upoutaná na lůžko a bez možnosti komunikovat jen přežívala. Louis nedokáže svoji vinu unést a tak utápí sebe a svůj život v litrech alkoholu, obklopen doma fotografiemi těch nejzrůdnějších nejnepochopitelnějších vražd, na kterých s kolegou dělá. Alkohol a jeho vlastní vnitřní rozklad mu ale házejí klacky pod nohy tak důkladně, že je suspendován, odvolán od případu a i ten zbytek blízkých nad ním láme hůl. Od rozdělaného případu se ale neodchází, ať už je to v souladu s regulemi nebo ne. A do toho ještě přichází žádat o pomoc mladá žena, jež se sestrou zažila brutální pomalé mučení a vraždění svých rodičů, které Louis kdysi vyšetřoval. A tahle bestie má dostat svobodu. Zmar a spoušť bez špetky šance byť jen na paprsek slunce. ~ Další perfektní ukázka filmu, od kterého bych nic nečekal a tolik překvapil. Až mě udivuje, že to u nás vyšlo jenom na DVD a do kin nenakouklo ani klíčovou dírkou. Temná noirová atmosféra, dlouhé a až bezbarvé záběry a scény, déšť a akce natolik střídmá, že když už se objeví, sedne a ani na chvilku nevypadá hloupě. Je syrová do morku kosti. Až na jednu obrovskou drobnost se tu nikdo nedočká ani ždibíčku štěstí. Tohle je pohled zlomeného člověka, který je na dně. Ale jen zdánlivě, vždycky může být ještě další dno. A další, a další... Nikdo ale nedokáže klesat věčně. ~ O všem, co se stalo v minulosti, se divák dozvídá z útržkovitých roztěkaných střípků flashbacků, hudba nepodbízí, nenavnazuje, podtrhává, herci si svoje úlohy vystřihly na výbornou. A tak nebýt pár drobounkých nedomyšleností, které by buďto mohly být vynechány a nebo mi jednoduše nedocvakly, bylo by to u mě bezchybné. I s tím jde o výborné kriminální drama, kde je krimi spíše jen závojem a osobní drama nosnou kostrou. A prvotní tvrzení tvůrců, že jde o příběh založený na skutečných událostech, raději nechávám stranou. Tomu moc věřit nemůžu a vlastně radši ani nechci. ~ Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. ~ 4,5* (27.04.2013)

!!! ---- SPOILER ---- !!! Áno, áno, skvelá francúzska krimi so všetkým, čo k tomu patrí. Olivier Marchal znova zabodoval. Hlavnú pridanú hodnotu tu ale predstavuje rozporuplnosť postavy Louisa Schneidera a jeho diskutabilné rozhodnutia. Nebudeme hodnotiť mieru sebaľútosti a neschopnosť vyrovnať sa s vlastnou vinou. Jeho peklo, ruky preč. Avšak marenie vyšetrovania a finálnu surovú vraždu skorumpovaného kolegu, nejde nazvať inak, než prachsprostým vyliatim si vlastných frustrácií a osobnej zášte. Nič iné v tom nebolo a vo mne nezostali ani len zvyšky sympatií či empatie. Lenže práve preto, je MR73 taký dobrý film! (27.08.2011)