Strážca zákona

Po "Válce policajtů" se bývalý policista a takový francouzský "Michael Mann" opět vydává do vod, které zná nejlépe. Na první pohled by se mohlo zdát, že se bude jednat o standardní kriminálku, kde neohrožený policista pátra po maniakálním vrahovi ale už začátek filmu naznačuje, že to tak nebude. A musím uznat, že to je škoda. Právě "pátrací" část je na filmu to nejlepší ale režisér do toho ještě rozehrává (podle mě trochu zbytečný) příběh propuštěného vraha a dcery jeho obětí. Daniel Auteuil patří mezi nejlepší francouzské herce současnosti a jeho roli policisty (který přišel o dceru a jeho nejlepší společník je alkohol) mu uvěříte. Film má i velice dobrou temnou atmosféru, kterou nejspíše odkoukal od Fincherovi "Sedmičky", jelikož je celý zahalem do šera a deště. Největší problém snímku je v malé gradaci a v tom, že hlavní případ filmu je vyřešen příliš brzo a na můj vkus poněkud zbrkle. A ikdyž se režisér ohání nálepkou "natočeno podle skutečných událostí" konec filmu tomu moc nenasvědčuje. Slušná kriminálka, která ve mně bohužel moc nezanechala. (04.05.2009)

Policista zahalen v cigaretovém dýmu, nedávné trauma zavlažované destiláty a Manurhin MR 73 číhající v garáži na svou šanci všechno v protikladu zázraku zrození vyřešit. Ponuré filtry, z kterých vyčnívají jen oranžové skla na Auteuilových brýlích, déšť mezi paprsky slunce, atmosféra zmaru a smířlivá předvídatelnost. Francouzi umí a Američané, pokud samozřejmě chtějí, se mohou učit. Rob Roy píše něco o sraní mramoru a možná má pravdu. Ten se totiž velmi špatně splachuje z mísy, co každému roste z krku. O moc hůř, než hovno.. (19.09.2010)

Poctivá francouzská filmařina. Francouzi byli vždycky zvláštní při natáčení kriminálek a to jim na filmové kvalitě jenom přidává. Příběh je sice takový rozveklý, měla jsem skoro pocit, že si taky musím loknout něčeho ostřejšího, ale atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet na kousky. Za závěr dávám plný počet bodů. Takhle to má všechno skončit. (09.03.2011)

Záplava lidské bolesti, všeprostupující marasmus a ponurá, depresivní atmosféra prosvětlená jen nepatrným paprskem naděje. Takový je "MR 73", působivý snímek navazující na tradici francouzských společenskokritických kriminálek. Daniel Auteuil je tradičně vynikající, v roli šité na míru se zde objevil Philippe Nahon, představitel Řezníka z filmů Gaspara Noého. (18.03.2011)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)