Strážca zákona

Olivier Marchal tentokrát už příliš tlačí na pilu... Venku je neustále zataženo, na zem padají potoky vody, vraždy jsou vyloženě sadistické, hlavní hrdina tížený rodinnou tragédií se topí v litrech alkoholu, pochcává se, vyrábí jednu botu za druhou, při vyšetřování případu selhává, mnozí kolegové jím (vcelku právem) pohrdají. Policejní tým-netým krom elegantní velitelky tvoří skoro samí santusáci, kterým byste nevěřili, že jsou od policie, ani kdyby vám mávali plackou a potvrzením ministra vnitra pod nosem, ve volném čase okrádají oběti zločinů, v bordelu jsou víc než doma. Vyšetřování vražd je vlastně věnováno pouhé procento času, navíc je vedeno takovým stylem, že nalezení vraha se dá přirovnat k malému zázraku (a to uznávám, že při policejní práci musí mít člověk i trochu štěstí). Po jeho odhalení navíc dojde k takovým veletočům, až jsem nestačil kroutit hlavou.. Celkově je děj "MR73" koncipován pouze a jenom za jediným účelem - aby se hrdina brodil čím dál tím hlubší špínou, bez ohledu na to, jestli se do ní noří vlivem vnějších sil nebo vlastní vinou. Prostředky, kterými scénář přimáčkne hrdinu na samé dno a dotlačí ho k "nevyhnutelnému" závěru, však nepůsobí důvěryhodně, logicky. Už úvodní scéna překračuje mantinely absurdity a samotný konec filmu vše jen podtrhuje - navíc si nemyslím, že tragédií, kterou si Schneider prochází, se dá omluvit všechno, jak by si asi Olivier Marchal přál. Opravdu působivý umí být "MR73" pouze ve scénách, ve kterých se objevuje Philippe Nahon alias recidivista Subra - z něj čiší opravdové zlo a temnota, zbytek filmu si na ní bohužel jen křečovitě hraje. (14.11.2014)

Na základě neobyčejně propracovaného, komplexního a vrstevnatého scénáře vznikla abnormálně pochmurná a depresivní kriminálka (s ryze francouzským feelingem), která zdaleka není jen o dopadení zvrhlého sériového vraha, jak by se možná mohlo zpočátku zdát. Po Válce policajtů další skvostný temně osudový policajtský epos od Oliviera Marchala. Zřejmě si budu muset nakoukat i jeho další díla, ten člověk mě (zatím) hodně baví... 80 % (26.11.2017)

,,Věříte v Boha?“ ,,Je to zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju….“ Černobílí efektní úvod. Ale hra s odstíny a barvami pokračuje v tomto krimi thrilleru, který zdobí dokonalá kamera, perfektní herecké výkony a zajímavý scénář, jenž mísí to nejlepší ze staré školy s tou novou. Francouzi tyhle filmy o policajtech umí. Všude je plno svinstva, férového policistu aby lupou pohledal. A v atmosféře nasáklé krví se pohybuje zlomený muž pohřbený zaživa, který bere zákon do vlastních rukou. Proč to dělat složitě. Amen. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (10.10.2009)

Herec Daniel Auteuil zosobňuje vždycky zajímavé postavy, takže nepůsobí jako utrmácená hvězda z Hollywoodu. Zločinecká historka působí docela autenticky, až na pár nelogických podivností. Jo, prosadit někdy spravedlnost ve skutečném světě zločinu je někdy téměř nemožné. Jinak jde o docela drsnější podívanou. (20.03.2011)

Poctivé, drsné a depresivní francouzské noir drama o nasávajícím policajtovi, který si se svými vyšetřovacími metodami hlavu příliš neláme. Na rozdíl od ostatních bývalých kolegů, je ale alespoň čestný a věří, že zločin by měl být po právu potrestán. S první mrtvolou se na svět postupně dere i nový případ o sériovém zabijákovi, který paralelně doprovází i příběh brutálního vraha, který má být brzy propuštěn na svobodu a jediný, kdo jeho teror přežil, byly dvě malé holčičky, nyní dospělé ženy. Se zvyšujícím se počtem těl a s osudovým dnem propuštění nevyzpytatelného násilníka se blíží i vyhrocení celého příběhu. Film je do značné míry one-man show Daniela Auteuila, je to v podstatě takový malý Léon. Jako ve správném akčním krimi, i zde najdeme dost násilných vražd, korupce, vyšších zájmů a odplaty v podobě tvrdé ruky "zákona", která se nebojí jít přes mrtvoly. Nakonec ještě musím pochválit pěknou hudbu, kterou má na svědomí Bruno Coulais. (7/10) (26.02.2009)