Strážca zákona

Policista zahalen v cigaretovém dýmu, nedávné trauma zavlažované destiláty a Manurhin MR 73 číhající v garáži na svou šanci všechno v protikladu zázraku zrození vyřešit. Ponuré filtry, z kterých vyčnívají jen oranžové skla na Auteuilových brýlích, déšť mezi paprsky slunce, atmosféra zmaru a smířlivá předvídatelnost. Francouzi umí a Američané, pokud samozřejmě chtějí, se mohou učit. Rob Roy píše něco o sraní mramoru a možná má pravdu. Ten se totiž velmi špatně splachuje z mísy, co každému roste z krku. O moc hůř, než hovno.. (19.09.2010)

Tento film je podle skutečných událostí. Drsně natočený snímek, kdy se hlavní hrdina sice stále opíjí, ale neztrácí přehled a dokáže logicky uvažovat. Ačkoliv je odvolán z případu několika brutálních vražd, vrací se jako ten, co byl vyhozen oknem a našel dveře. Líbí se mi toto podání a tleskám tomuto snímku. V originále se jmenuje MR 73. MR 73 je zbraň, kolt ze speciální série. CITÁT - Je hezčí než ženská. Vyvrcholení příběhu je hustý a šokující. (19.02.2011)

9.1.2011 ~ Temné ponuré depresivní noirové kriminální francouzské drama, která by si zasloužilo plátna kin mnohem více než některé hollywoodské sračky napěchované známými xichty, ale postrádající příběh a atmosféru. Marseilleský policista s posraným životem zjišťující, kolik vrstev sraček má jeho osobní dno. ~ Louis Schneider byl výborným policistou pracujícím v oddělení, kde se dennodenně setkával s hnusem, beznadějí a svinstvem tohohle světa. Jeho svět se rozložil ve chvíli, kdy byl na místě, kde být neměl a při nehodě v tu stejnou chvíli někde jinde umírali při autonehodě jeho malá dcerka s ženou. Žena přežila, ale upoutaná na lůžko a bez možnosti komunikovat jen přežívala. Louis nedokáže svoji vinu unést a tak utápí sebe a svůj život v litrech alkoholu, obklopen doma fotografiemi těch nejzrůdnějších nejnepochopitelnějších vražd, na kterých s kolegou dělá. Alkohol a jeho vlastní vnitřní rozklad mu ale házejí klacky pod nohy tak důkladně, že je suspendován, odvolán od případu a i ten zbytek blízkých nad ním láme hůl. Od rozdělaného případu se ale neodchází, ať už je to v souladu s regulemi nebo ne. A do toho ještě přichází žádat o pomoc mladá žena, jež se sestrou zažila brutální pomalé mučení a vraždění svých rodičů, které Louis kdysi vyšetřoval. A tahle bestie má dostat svobodu. Zmar a spoušť bez špetky šance byť jen na paprsek slunce. ~ Další perfektní ukázka filmu, od kterého bych nic nečekal a tolik překvapil. Až mě udivuje, že to u nás vyšlo jenom na DVD a do kin nenakouklo ani klíčovou dírkou. Temná noirová atmosféra, dlouhé a až bezbarvé záběry a scény, déšť a akce natolik střídmá, že když už se objeví, sedne a ani na chvilku nevypadá hloupě. Je syrová do morku kosti. Až na jednu obrovskou drobnost se tu nikdo nedočká ani ždibíčku štěstí. Tohle je pohled zlomeného člověka, který je na dně. Ale jen zdánlivě, vždycky může být ještě další dno. A další, a další... Nikdo ale nedokáže klesat věčně. ~ O všem, co se stalo v minulosti, se divák dozvídá z útržkovitých roztěkaných střípků flashbacků, hudba nepodbízí, nenavnazuje, podtrhává, herci si svoje úlohy vystřihly na výbornou. A tak nebýt pár drobounkých nedomyšleností, které by buďto mohly být vynechány a nebo mi jednoduše nedocvakly, bylo by to u mě bezchybné. I s tím jde o výborné kriminální drama, kde je krimi spíše jen závojem a osobní drama nosnou kostrou. A prvotní tvrzení tvůrců, že jde o příběh založený na skutečných událostech, raději nechávám stranou. Tomu moc věřit nemůžu a vlastně radši ani nechci. ~ Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. ~ 4,5* (27.04.2013)

Ozaj deprimujúce ako SEDEM. Ide síce o dva jednoduché príbehy, ale temnota a beznádej sú asbolútne všade. Vôbec nejde o americký štýl pátrania po masovom vrahovi, hlavný hrdina ani nie je súčasťou vyšetrujúceho tímu. Film má hlavne k záveru mierne rozkolísané tempo, ale stále mal moju plnú pozornosť. VOJNA POLICAJTOV je určite pozerateľnejší ("komerčnejší") film, ale MR 73 sa vie dostať omnoho viac pod kožu... (05.02.2013)

Hnusné prostředí, hnusné zločiny. Korupce, brutalita, fašistické praktiky. Mrtví lidé, zraněná zvířata. Situace je špatná a bude ještě horší. Světlé vyhlídky žádné. A ve všem tom marastu se plácá napůl střízlivý Auteuil, přepnutý tentokrát do režimu „pozdní Lanďák“. V týrání svých hrdinů jsou francouzští režiséři světovými mistry, jak krom torture porn hororů ukazují i extrémně ponuré detektivky typu Strážce zákona. Marchala nezajímá jen tělo a možnosti jeho deformace, ale i duše, díky čemu je vykonstruovaná beznaděj alespoň „teoreticky“ podložená existenciální filozofií. Konstantami jsou jenom zrození a smrt. Obojí na nás režisér bez milosti vyvrhne ve finále, jenž svou patetickou veletragičností (bude se jmenovat Louis) zavírá do malé temné komory veškeré realistické kvality snímku (zpočátku ještě přítomné). Na pozérskou vážnost posledních minut jsem reagoval smíchem, což ovšem neznamená, že by mi načrtnutí lidského bytí jako věčné topení se ve sračkách, jichž stále přibývá, bylo docela nesympatické... 70% Zajímavé komentáře: Radek99, gudaulin, da-a (07.11.2013)