Zóna súmraku

1. Time Out (John Landis) (4*): Po skvělém i vtipném úvodu se dvěma chlápky na cestách (taky v režii Landise) zde začala rovněž poutavá mysteriózní povídka, podle všeho navíc natočena dle původního námětu. Hon na arogantního muže v několika volně proložených surrealistických variacích (od obyčejné hospodské party přes nacistické důstojníky až po Ku-Klux-Klan) mě bavil, ač k plnému nadšení ještě nějaký kus chyběl. 2. Kick The Can (Steven Spielberg) (4*): Prakticky jedinou malou vadou na této dobrosrdečné a neškodně sentimentální povídce o věčnosti dětské duše by mohlo být, že zde již nejde o původní námět, ale remake starší seriálové povídky. A tak navzdory několika dobře obměněným detailům v zakončení příběhu jde o zpracování sice důstojné, ale pro znalce původní povídky zároveň i trochu zbytečné. 3. It's A Good Life (Joe Dante) (2*): Jedinou věc, kterou jsem ocenil na Danteho povídce, je vypravěčský postup, jakým je legendární epizoda Zóny soumraku v nové podobě zpracována. Zatímco u Spielbergovy povídky znalec originálu ho snadno odhadne hned v první scéně, v tomto případě mě bavilo postupně hádat, z jaké původní seriálové předlohy tato povídka vychází. Dante zde chytře hází i falešné indice (zmíní se název města z epizody A Stop at Willoughby, příběh vypráví z pohledu mladé ženy na cestách, což připomene zase díl Hitch-hiker) a odhadnout originál jsem dokázal až v polovině povídky. Jinak musím říct, že osmdesátkové zpracování příběhu proniklé tehdejší popkulturou mi vůbec nesedlo. Ten příběh manipulujícího kluka s alegorií totalitní společnosti má dle mého názoru vytvářet děsivý pocit v člověku v první řadě z hlubšího zamyslení se nad rozehranými situacemi. To se zde žel moc nedaří, protože Dante tento remake hodně protkal mj. lacinými lekačkami s brakovými monstry. 4. Nightmare at 20,000 Feet (George Miller) (3*): Tak zde původní povídku v režii Richarda Donnera pro změnu vůbec nemusím, připadá mi již časem dávno vyčpělá a ono zpracování s plyšovým medvídkem na křídle letadla poněkud primitivní. O to víc mě překvapil G. Miller, jemuž se stejnou předlohu povedlo zpracovat v podobě celkem snesitelné hororové žánrovky. Jakkoliv nejsem příznivcem velkolepých triků, přehnaných efektů, bleskových střihů či roztřesené kamery a většinou mi nesedí, zde tyto prvky musím naopak i poměrně ocenit, protože mnohem více ve mě vyvolaly onu vnitřní nejistotu, zda viděný přelud za oknem letadla je skutečnost. Pomáhá tomu samozřejmě vybudování strašidelné atmosféry uvnitř letadla, v rámci níž nepůsobí přelud na křídle jako tolik špatný komiksový vtip a ačkoliv jsem závěrečnou pointu znal, tentokrát na mě dokázala i zapůsobit. SHRNUTÍ: Takže film obsahuje 1 novou povídku a 3 ukázkové remaky, z nichž jeden je zhruba stejně dobrý jako originál, ale svým způsobem trochu zbytečný, druhý pak s použitím novších technologií téměř tristní a třetí zas ze stejného důvodu (vzhledem k obsahu povídky) mnohem lepší. Kdybych neznal původní seriál The Twilight Zone z let 1959 – 1964 (jak ho zde asi nezná řada lidí, jelikož v česko-slovenském prostředí v TV nikdy neběžel), asi bych za ty povedené povídky, skvělý úvod a celkově pozoruhodný koncept filmu zaokruhlil hodnocení na 4 hvězdičky. Jenomže s jeho znalostí beru tento celovečerní film pouze jako zajímavý bonus, k němuž se narozdíl od řady původních TV povídek asi znovu nevrátím. [65%] (10.06.2021) (menej) (viac)