Těžká Barbora

Většina těchto her je v zásadě průměrná, ony nakonec vznikaly ve třicátých létech a ten prvoplánově levičácký náboj prostě nesetřou, i kdyby se na hlavu stavěly. Ovšem druhou kapitolou jsou předscény, jejichž provedení z předválečné doby už nemůžeme posoudit, nicméně ty o čtvrt století mladší jsou unikátní a neopakovatelné. Takže jen 4*, ale za předscény naprosto zasloužené. (15.04.2010)

Tato hra svým příběhem rozhodně nevyniká. Děj je spíše na vedlejší kolejí a tvoří své oslí můstky pro vtipy ústřední dvojice. To samé by se dalo říci i o ostatních postavách. O psychologii figurek nemůže být ani řeč, zejména postava učitele je pro ostudu celé hře, ovšem jelikož se jedná o satirickou frašku můžeme jim tento nedostatek odpustit. Jenže v této úloze také místy selhává, a to zejména když není na scéně ústřední dvojice klaunů. Dialogy se matně pokoušejí o vtip a v celku, tedy kromě skvělého Kostelky (v úloze starosty) a místního sýraře (jeho opakování „Můj Eidam je ovšem nejlepší“ prostě úsměv vyloudí) či dokonalého zámeckého pána, se jim to nedaří. Veškeré tyto pokusy končí v křeči a ne v gagu, jak by původně měly. Zato scény s Janem Werichem a Horníčkem jsou neodolatelné. Hýří svou klaunskou energií a svou pověstnou hrou se slovy. Je tedy pravdou, že v některých částech Horníček nestačí svému hereckému kolegovi a začíná přehrávat a taky jeho gesty se divák za chvíli přejí, ovšem tyto scény jsou klenoty celého představení. Mám dokonce někdy pocit, že tyto forbíny jsou nejlepší částí celé hry. Divák je postupně čím dál více natěšen na slibné klaunské a eskapádní finále ve stylu amerických grotesek, o to více je poté zklamán. Nejenže se mu dostane mravoučného kázání o důležitosti kolektivizace a socializace, což je celkem ostudné vzhledem k historii autorů, ale dokonce se příběh vůbec neuzavře. To prostě nemá konec. Toto zvrhnutí v agitku je snad nejostudnější částí celé hry, na druhou stranu musíme obdivovat Wericha a Horníčka, kteří navzdory politickému prostředí dělají skryté (mnohdy dokonce otevřeně) narážky na režim. Divák musí i místy žasnout, že jim to vůbec prošlo. Bylo by ovšem chybou vše shodit na všudypřítomnou cenzuru, toto dílo bylo politicky líbivé a svezlo se na vlně sociální nespravedlnosti již v době svého vzniku. Sečteno, podtrženo poválečná verze je pouze slabý průměrný kousek – tři hvězdičky- , který vyzdvihuje z řad podprůměru samotný Jan Werich, zatímco Horníček nedokáže nahradit Voskovce. Meziválečná verze byla podle mě lepší, i když to už asi nikdy nesrovnám, že? (11.03.2007)

Skvělé představení, jež Werich a Horníček předvedli. Nejlepší ze všeho samozřejmě forbíny, které neměly chybu a člověk se u nich vážně nasmál. Imrovizace nade vše. Velký potlesk těmto dvou velikánům našeho českého divadelnictví. Ale i ostatní předvedli skvělý výkon jako Jiřina Bohdalová a překvapilo mě, že zde hrála i Stella Zázvorková. Krásná scéna byla útěk z vězení:) Úprava 2011: Viděna po delší době znova a hra se mi zalíbila snad ještě více. Ovšem nyní mám trošku jiný pohled na to, co se nejlepších scén týče. Scéna útěku z vězení, je sice výborná, ale mnohem lepší je scénka v lese, kdy J. Werich jednou větou popíše, že by být tím vojákem utíkal za maminkou a zakončení - "A dala by Vám buchtu, vy vole." A taky je ještě výborná scéna s Vejdou když vejda s přechodníkem:) "Ona Vejdová má taky přechodník. - Ale vypadá mladě." No a dovolila bych si přidat pár hlášek, spíše citátů bych to nazvala, protože jakmile oni něco vypustí z úst, má to své kouzlo a moudrost:) "Lidi jsou lidi.".... "Každej jsme nějakej."..... "Já hledám někoho, kdo by mi napsal vysvětlivky a já bych na to kydnul trilogii."...... "Pojem dneška vždycky byl, je a bude křehký pojem." ....."Kolikrát ty vysvětlivky jsou tlustší než ta kniha, kterou vysvětlujou. Víte mě se líbí ten optimismus těch nakladatelství, který oni předpokládají, že co čtenář, to blbec." (31.12.2009)

Forbíny Jana Wericha a Miroslava Horníčka z Těžké Barbory jsou nesmrtelnou nadčasovou klasikou, zvláště ta závěrečná. A tak třebaže je ampexový záznam nekvalitní, obličeje rozmazané a zvuk poněkud zastřený (nebo už mám horší sluch), musím dát plný počet hvězdiček, třebaže samotný děj, burcující proti válce - zde aktualizovaný na dobu hrozící jaderné katastrofy, není až tak výjimečný. Humor rozhodně neschází, ovšem stojí na obou protagonistech. Mezi herci představení bych připomněl Elenu Hálkovou, vnučku básníka Vítězslava Hálka a matku Jany Štěpánkové. (07.02.2015)

Bohužiaľ, všetky Werichove hry na mňa pôsobia jediným dojmom - nejaká akože zápletka akože vznešená, početný ansámbl rozvíri vodu, a potom príde Ó Veľký a Múdry s nepresahujúcim pobočníkom (to si postráži, aby nepresahoval!) a strhne všetku pozornosť aj zásluhy na seba. Všetci ostatní sú blbci. A bez konca zvonec. Trochu málo - obzvlášť na dnešnú dobu. O trošku lepšie než Balada z hadrů. (24.08.2021)