Zväčšenina

Zvětšeninu beru jako jeden z nejlepších filmových počinů všech dob. Líbí se mi jak se příběh nenápadně a pomalu rozvíjí do netušených poloh. Za naprosto úžasné beru sekvence. kdy fotograf vyvolává a snímky a začíná v rozmazaných plochách pozorovat hrozivé tajemství. Vždy je však o krok před divákem a ten tak musí čekat, až mu režisér hodí vodítko. Kromě oslavy filmu se také jedná o poctu klasické fotografii. (09.07.2007)

Zvětšenina mi tak trošku připomíná šedesátá léta. Legenda, několik silných okamžiků, ale kvůli tomu zbožštění, neustálému omílání a hodnocení mi připadá, že se sama podstata někam vytratila a kdo ví, jestli celá ta váha, která je tomu přikládána, není jen v ústech lidí, kteří o tom hovoří. Zaměřil bych se na detaily, které mě na šedesátých letech i Zvětšenině bavily, ale jako celek mi snímek nedává smysl. Teď nemyslím smysl událostí ve filmu, jen to, že nebudu dávat hodnocení vyšší, když mě zaujalo jen pár drobností. (07.01.2008)

Rozhodně ne film pro každýho. U Zvětšeniny mi dokonce přijde, že hodně zafungoval stádový efekt, alespoň co se hodnocení týče. Někdo z intelektuálních kritiků vykřikne, že ten film je naprosto excelentní art pecka, a začne se ohánět pestrobarevným slovíčkařením, kterým vás prostě musí naladit na stejnou vlnu. Dotyčný snímek pak získá jaksi kultovní status, i když většina z diváků stejně nepochopí, za co přesně. Herci byli sice fajn, ale děj mu přišel o hovně, hudba mu nic neříká, jelikož pochází z úplně jiný doby, a to filmařské umění jaksi nezachytil, protože prostě neni asi moc chytrej nebo vnímavej. Ale je to klasika né? Tudíž nemůže dát míň jak tři hvězdy, aby mu jeho pověst přece náhodou nepošpinil. Já se tentokrát od zdejšího stáda s radostí odtrhnu. Půjdu si totiž svojí pěšinou a říkat si svoje názory tam, kde mě nikdo neuslyší a který stejně nikoho nezajímají. Cha cha, chi chi, cho cho...! (09.05.2011)

Film, který první půl hodinu říká jen to nejmín co může. Snaží se ukázat vlastnosti hlavního hrdiny a ostatních i celkem nevýrazných postav. Ukazuje dokonale náladu, pocity, atmosféru a "klid" 60.let v Londýně. Hlavní hrdina je arogantní, sebevědomý, cílevědomý a mající všechny vlastnosti potřebné k docílení genialního fotografa(včetně úchylného běhaní a vtíravého fotografování). K lidem okolo něj se chová jako kdyby neznamenali nic a to hlavně co se týče "tupých", anorektických a škaredých modelek. Jedna žena ho miluje, ale spí a žije s jeho kamarádem. Není si jistá jím a vztahem k němu. Další dvojice mladých "modelek" udělá naprosto cokoliv pro jednu fotku. Celé to vyvrcholí, jednou nevinnou fotografií. Zvětšenina zvětšuje lidské chyby, promyšlenost chování lidí a toho jací jsou lidé. Zbylá hodina filmu je již velmi zajímavá. Režisér si hraje se skvělým hlavním představitelem a atmosférou, která je mu nabízena. Naprosto dokonalý "větrný park" je lahoda pro uši a oči a rád bych se takovým parkem někdy prošel. Režisér nakonec ze všeho dostal maximum. Závěrečný tenisový zápas , který spojí a nechá přijmout fotografa jinou realitu. Tu kterou mi nenabízí jeho zrcadlovka. Fotograf se zděsí možného objevu a toho co může znamenat a radši si to nechá jako své tajemství. Jeho objev by mohl být jeho vrchol, kterého již nikdy jinak nedosáhne a bude jen upadat. Ze závěru si vyvodte co chcete, ale pomalý začátek a jeho nudnější vývoj bohužel shazuje tento film min. o hvězdičku. (06.11.2004)

Po druhém zhlédnutí po letech od první projekce jsem se ujistil v tom, že Zvětšenina je jedním z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl. Ohromuje mě svojí promyšleností a zachycenou atmosférou bohémského Londýna v 60. letech - jedinečný ateliér hlavního hrdiny plný zajímavých uměleckých i jiných artefaktů, nahlédnutí do světa špičkového módního fotografa, kostýmy herců, kompozice záběrů, auto hlavního hrdiny, obsazení (ty nohy Vanessy Redgrave!), použitá hudba... to všechno a mnohem více mě na tomto filmu strašně baví, a Zvětšenina je pro mě v první řadě nadčasovou zprávou z jedinečné éry, která ani po letech nepřestává inspirovat a fascinovat. Nota bene dnes, v éře, kdy focení na digitál dávno převálcovalo klasický kinofilm a fotografie se stala fenoménem lidí bez talentu. UPDATE 19. 9. 2018 - Na nové zhlédnutí v telce mě to už bavilo trochu míň - nepřijde mi to moc jako film, který by člověk mohl vidět víckrát. Thomas mi byl vcelku nesympatický - jsem skoro v pokušení napsat, že je v tom filmu přímo nesnesitelný - a nejzajímavější mi na tom filmu nově přišlo, že se celý odehrává na časové ploše pouhého 1 dne (nebo trochu déle). Film díky tomu působí velmi dynamicky, Thomas se v něm stále někam přesouvá, a zažívá nové věci. Není to vyloženě nějak wow, ale dá se to. (11.07.2012)