Zvětšenina
Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Réžia:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrajú:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (viac)Obsahy(2)
Hlavným hrdinom príbehu je módny fotograf Thomas – bohatý, úspešný a sebavedomý. Jedného dňa ide bezcieľne do opusteného parku a v ňom fotí, bez konkrétneho zámeru, až sa do jeho zreteľa dostane milenecký pár. Žena z fotografií od neho žiada negatívy, keď ju odmietne, navštívi ho následne aj v jeho ateliéri a ponúka svoje telo výmenou za nafotené snímky. Thomas tuší, že zachytil niečo viac ako horúce objatia. Zväčší ich a zistí, čo sa v skutočnosti v parku udialo. (ASFK)
(viac)Recenzie (463)
Bez chyby, jen ti klauni nemuseli hrát na konci tenis tak dlouho :-) ()
Je mi jasné, že budu v rozporu se zde publikující většinou. Co se dá dělat. Film nemá žádný děj, žádnou linku, vede odnikud nikam. V okamžiku, kdy máte pocit, že se něco začne dít, tak běží titulky. Není v něm žádná tajemnost, žádné skryté významy. Vleče se jako nemocný hlemýžď. Na film se nelze dívat znovu a vlastně ani není proč. Koncentrovaná nuda. Pokud je toto umění, tak je jen dobře, že ne všechny filmy mají podobné ambice...pokud film nemá příběh, skoro nic se v něm neděje a ještě je nepochopitelně dlouhý, co je na něm vlastně zajímavého? ()
Film nepochybně natočený se záměrem stvořit umělecký obraz, přestože jazyk, kterým k diváku promlouvá, je nejspíš jen velmi těžko každému uchopitelný. Za povšimnutí jistě stojí výrazně italská estetika filmu; nepoznal-li bych ulice Londýna, přísahal bych, že se děj odehrává v nějakém přímořském italském městě, a je tedy velmi zajímavé, jak se podařilo Antonionimu předělat jinak poněkud chladný, ale krásný Londýn, na jiskrou nabyté město, plné barev. Snad jediným větším odkazem na britskou kulturu je zajímavá sekvence z koncertu Yarbirds. Jinak film je plný krásných žen, které povětšinou Antonioni zobrazuje jako poněkud nudné fotogenické objekty, aby se mohl soustředit na mystifikaci právě jedné z žen, jež se jeví neobyčejně i mladému fotografovi, a která přímo dotváří záhadu, hnací motor filmu. Klasický snímek velkého režisera, jež akcentuje na umění v pravém slova smyslu, a který závěrečnou scénou nechává film plynout ještě dál, do dalších rozměrů, jakoby už tak nebylo jeho dílo dostatečně dokonalým počinem. ()
Muž, zvlášť když je profesionální fotograf, bývá okouzlen ženou, žena tím, že okouzlila muže. Jinak však rozvleklé, popisné, přeceńované ve stylu "postmoderny a neorealismu". Londýn, "zlatá šedesátá", postupný rozklad hravé, těkavé, znuděné, nezodpovědné konzumní společnosti. Námět dobrý, zvětšenina, skvělý nápad na detektivku, nebyl však ke škodě filmu využit. Jednu z rozverných, blondatých naivek si zahrála Jane Birkinová. Roli dostal i „frontman“ později světoznámé skupiny Led Zeppelin Jimmy Page. Nejen kvuli tomu. 66% http://youtu.be/Zu0-keZ4KKY ()
WTF??? Šumění větru bylo fajn, jinak to bylo na můj vkus až moc umělecké... ()
Art film, který tuší v bestarostnosti zlatých šedesátých nějaký podvod. Za vším tím odvazem nutno tušit zradu. Průser. Anamnéza přesná, ale dívat se na ní je přeci jen trochu nudné. Asi jako běhat po kurtu za neviditelným míčkem. ()
Tohle je fakt úlet, aneb u snědeného scénáře. Dvě hvězdy za skvělou režii. Prakticky souhlas s uživatelem Bloody13. ()
Posledná scéna akoby hovorila za všetko. Neni sa čoho chytiť. Hľadáme opravdivosť, naplnenie, materiálne bohatstvo a čim viac sa zdá že niečo máme, tým menej je naša duša uspokojená a tvárime sa že v ruke je...loptička ()
Čtvrtá hvězda za nahou Jane Birkin. ()
Parádní film. Antonioni ukázal mimořádný cit... Jednoduše vdechl filmu atmosféru, která žije. ()
Zväčšenina mala parametre byť najlepším filmom Davida Lyncha, škoda však, že ju nakrútil Michelangelo Antonioni. ()
Podivný film, který jistě stojí za zkoumání. Moc dobrá hudba, ale je jí hrozně málo. Skvělá scéna s The Yardbirds. Při druhém shlédnutí asi jen 65%. ()
Zajímavý námět,kvalitně zpracovaný ve filmové metafoře s nejednoznačným koncem...80% ()
Bezesporu umělecký skvost a pro mě osobně v prvé řadě vizuální mistrovské dílo. Na druhou stranu ani při vědomí role tohoto snímku v dějinách filmu nemohu dát plné hodnocení, neboť a) to na mě (zatím) nemělo ten dopad, který by to - asi - mít mělo, b) má to zbytečná "hluchá místa" (a tím v žádném případě nemyslím, že je to pomalé), c) beru poněkud úkorně, že nám Antonioni zhruba po hodině "hry" předkládá nový žánr, který ale ke konci bez vysvětlení zcela opouští (vím, v tom je ten záměr, ale stejně) a konečně, což s tím souvisí d) musím obdobně jako řada jiných uživatelů připustit, že jsem dosud zcela nepochopil, co tím chtěl autor říci. ()
Rozumím důvodům, proč se z tohoto snímku stala svým způsobem kultovní záležitost, v které lze najít spoustu linek i jednotlivých obrazů k podrobnému rozboru. Atmosféra šedesátek z toho vyloženě srší a nemůžu nic namítnout proti popisu České televize, který je tu u filmu uveden. "Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu." Ano, tím vším Zvětšenina je, ale přes veškerou svou filozofickou hloubku pro mě tento filmový zážitek zůstal tak nějak plochý. Co se týká britských šedesátek, mám je moc rád, ale jsem přece jen spíš na ten Mechanický pomeranč. ()
V podstatě banální příběh, nepochytil jsme autorův záměr zobrazit neuchopitelnost objektivní pravdy, místy spíš prosvítá záměrná beztvarost. Intuice jako hlavní tvůrčí metoda mě po zhlédnutí taky napadla, úchvatně funguje ve vizuální složce (barvy!) a ve budování napětí (vítr, zvětšování, noční scéna v parku), finále ale skřípe. ()
Podivuhodné dielko..... ()
Nebýt knihy Jana Sterna, tak se k tomuhle filmu určitě nedostanu (ale rozhodně v něm nevidím popisnou paralelu kapitalismu, jako zmíněný autor - nevím, holt nerozumím všemu). Film hodnotím spíš podle dojmu, herecky se mi to líbilo, obsahově bych se v tom asi (bez předchozí četby analýzy filmu v knize) malinko ztrácel, resp. by mi unikaly drobné, ale podstatné detaily typu "Viděl jsem vraždu" / "Nic jsem neviděl". Nicméně druhá třetina filmu, kdy se rozplétá záhada fotografií, mě bavila výborně, vlastně nejvíc - hlavně ve smyslu úvodu popisu filmu o neuchopitelnosti objektivní pravdy. Jinak je to žánrově trochu mimo můj záběr, takže moje hodnocení je spíš intuitivní, vlastně nerelevantní ()
A pritom to Antonioni začal tak dobre. Tajuplná atmosféra, ktorú kebyže vezmem nožom tak sa v nej zasekne. Krásne modelky, správne drzý fotograf a námet ako od Hitchcocka, scény fotografovania mileneckého páru za zvuku obyčajného dunenia vetra vedia parádne vygradovať napätie. V tom vám to ale po päťdesiatich minútach čistého času dôjde, dej je statickejší ako panoramatický mím a expozícia ktorá bola predstavená v prvých dvadsiatich minútach sa stále nezmenila. A lepšie to už nebude. Zväčšenina sa postupne svojim pomalým tempom zmení na typický šesťdesiatkový hipisácky halucinogénny trip, pričom ľahostajne zabudne nato, že pôvodne sľubovala nezabudnuteľný mysteriózny thriller. Záver ak som si ho teda vyložil správne (objektívna pravda neexistuje, všetci ju vnímame inak) by mohol zlepšiť moje hodnotenie, ale režisér sa rozhodol, že nič nepotvrdí a tak zostanem na dopletených 3***. De Palmov Blow Out, ktorému inšpiráciou bola práve táto snímka ma chytil viac. ()
Úžasný pohled do šedesátých let, skvělá hudba Herbieho Hancocka a skvělá kriminální zápletka. Plus Yardbirds navíc. ()
Súvisiace novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (viac)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (viac)
Reklama