Skins

1. série: 'Every fucking year.' Teda takovou pecku jsem fakt nečekala. Nevím co mám chválit dřív, tak začnu originalitou. Každý díl je prezentován z pohledu jiné z mnoha hlavních postav a tak člověk všechny postupně dobře pozná a taky si ke každému vytvoří až překvapivě pevné pouto. Právě postavy jsou asi nejlepším aspektem celého seriálu. Všechny jsou špičkově propracované a zatraceně realistické. Ať už se dostanou do jakékoli situace, ať už řeší jakýkoli problém, vždycky se chovají uvěřitelně a lidsky, takže je jednoduché se s nimi sžít a člověk nakonec lituje i těch, kteří mu ze začátku nebyli sympatičtí. Co se děje týče, jednotlivé epizody a příběhy jsou buď vyloženě oddechově komediální (Tony, Maxxie & Anwar), celkem depresivní (Cassie - obzvlášť pokud jste stejně jako já takovou Cassie v životě doopravdy znali, Effy), oboje zároveň (Chris), nebo tak nějak vyváženě mezi (Jal, Sid, Michelle). Ještě musím zmínit skvělé obsazení (nejen hlavních hrdinů) a soundtrack. 2. série už je na tom o poznání hůř. Komedie vymizela, místo ní je tu ještě víc drama a místy to až zavání telenovelou. Taky chování některých postav se úplně změnilo, celkově vymizelo předchozí kouzlo a začala jsem neuvěřitelným způsobem nenávidět Cassie. Ale fuck it. Do dalších sérií už každopádně se pouštět nebudu. (05.06.2015)

Kdepak "teen seriál". Tohle je úžasně natočené, napsané a zahrané drama pro mladé, které je tíživě skutečné a kvalitativně převyšuje všechny spřízněné seriály o několik délek. Každá epizoda je skvost, i ve druhé sérii a člověk se až podivuje, jak to tvůrci dokáží. Přesto se jim to daří. Jeden z nejlepších seriálů vůbec. (12.04.2007)

Skins neukazuje mladé tak jako v jiných seriálech, kde se neustále řeší vztahy, co si na sebe obléct, kdo s kým a různé další zákeřnosti. Skins nabízí tak trochu kontroverzní, ale za to realistický pohled na mládež. Příběh ani děj není nějak složitý. Ukazuje svět mladých takový jaký opravdu je. Na první pohled se může zdát, jakoby nikdo z nich neměl nic lepšího na práci než jen drogy, nikdy nekončící párty či sex. No stačí trochu nakouknout pod pokrývku a ukáže se, že pravda je jiná. Problémy postav jsou reálné a lehce je zpozorujete i mezi lidmi s kterými se běžně vídáte. Ať už jde o pocit osamělosti, vnitřní problémy, různá tajemství, hladání vlastního místa či snaha o začlenění se. Dospívání není vždy procházkou růžovou zahradou a je opravdu těžké najít sám sebe. A o tom Skins jsou. Seriál nám neukazuje pouze pěkné chvíle plné štěstí a radosti, ale i ty ošklivé a nelítostné stránky života. Postavy, stejně tak jako děj, působí skutečně a člověka si rychle získají. Každý z nich má nějaké problémy, i když se tak na první pohled vůbec nemusí zdát. Každá z generací je něčím jedinečná a odlišná od těch ostatních. Nikdo není stejný, a každou generaci tak tvoří směsice různorodých charakterů. To máme 6 sérií, ve kterých se nám představily tři různé generace. A potom poslední 7. sérii, kde se vrátili 3 postavy typické pro svoje generace. Seriál Skins si na nic nehraje, nic přepřikrášluje. Je realistický, otevřený a vmnoha směrech i vulgární a právě tím, si podle mého dokázal získat tolik příznivců. Co se týká oblíbené generace, tak tou je a vždy pro mě bude 2. generace. Pokaždé se mi stalo, že jsem minimálně jednu postavu v každé generaci nějakým způsobem nemusela, ale v této se mi to nestalo ani zdaleka; všichni jsou tam buďto tak roztomile naivní, přiblblí a nebo úžasní. V mém srdci jediné místo patří jedné postavě a tou je Cook. Dost zvláštní osobnost, která má v sobě nejen kus nenapravitelného devianta, ale také lásku, radost, soucit a pochopení, které střídá bolest a utrpení. Cook je podle mého jedna z mála skvěle napsaných postav a to hlavně proto, že člověk ani nemusí nic moc vymýšlet, ale pouze stačí čerpat z reality každodenního krutého života jednoho životu napospas odsouzeného teenagera. - "Nothing good ever stays with me, absolutely nothing." (09.04.2017)

Velmi barvitý seriál o teenagerech, který zvládá zdařile kombinovat lehkou nadsázku ve formě neutuchající oblibě v drogách, pařbách a sexu s věrohodným vykreslením trápeníček skrývajících se v duších náctiletých. Postavy jsou pěkně různorodé, obsazují typické archetypy á la machři a šprti a najde se v nich i zajimavý exemplář lidství. Nutno podotknout, že herecký ansámbl se každé dvě série kompletně obmění a s ním trochu i přístup k celému vyprávění. K prvním dvojsérii nemám výhrad, druhá je neméně zajímavá, ovšem místy malinko přepálená, třetí je o poznání více emo, což je dle očekávání ke škodě věci, ovšem Dawsonův svět to svou kvalitou stále přebíjí. :) Zajímavou pointou k zamyšlení je fakt, že problémy výrostků vždy pramení z nesrovnalostí v rodině, popř. z neschopnosti rodičů... 7/10 (21.12.2014)

"Sometimes I think I was born backwards..Like, you know, come out of my mum the wrong way. The people I should love, I hate, and the people I hate...." Nechápu, jak jeden seriál může být tak geniální a zároveň tak špatný. Výjimečně není řeč o ubývající kvalitě, ale o hlavních postavách, po dvou sériích totiž pokaždé nastoupí nová parta. První a druhá série mě moc neoslovily, nadchla mě jedině postava Effy, takže jsem sledovala pouze její příběh a těšila se na třetí řadu, kdy nastoupí jako ústřední postava. Zajímavě působila i Cassie s tou svou poruchou příjmu potravy, ale nakonec se její příběh zvrátil v tu samou zápletku jako u ostatních postav ala "spal jsi s Michelle, tak já budu na oplátku spát s každým, kdo se mi postaví do cesty", což, přiznejme si, nemá daleko k americkým teen seriálům a prostě je to naprosto nezajímavé. Většina postav je na zabití a opravdu bavit mě to začalo až s příchodem "druhé generace", kde jsem si Effy zamilovala asi tak jako žádnou fiktivní postavu předtím ( ano, a to že nosí martensky a roztrhané věci jako já tomu trochu napomohlo:)) ) a konečně se začala zajímat i o ostatní, přestože příběh je stále trochu šablonovitý a opakující se po první generaci, já se těch sprostých slov, nepřátelství, lásky a drog nemohla nabažit! (myslím v seriálu samozřejmě). Sedmá série? Ta se nestala! Čtyři hvězdičky jen a jen za třetí a čtvrtou sérii, jinak si to zaslouží tak dvě. (18.11.2012)