Skins

Tenhle seriál pro mě trpí stejným problémem jako Doctor Who - když si člověk zvykne a oblíbí si jednu (re)generaci, tak je následně vyměněna za (re)generaci další. Britové jsou na tohle nějací úchylní. První generace(1. a 2. řada): První řada naprosto dokonalá. Tragédie, tíživost a beznadějnost životů hlavních postav je postavena do konstrastu s humorem chvílemi až neskutečně šíleným, ujetým, úchylným a absurdním. Každá epizoda vypráví minipříběh s vlastní pointou točící se okolo jedné z hlavních postav, který pak zapadá do celkově promyšleného konceptu celé první série a vrcholí posledními dvěma epizodami. U druhé řady jsem měl z počátku pocit, že seriál měl původně končit řadou první a že už je to jen přidávání kaše. Po pár dílech se ale i druhá řada řádsky rozjela a jediné, co mě trochu mrzelo, bylo, že už z ní člověk nemá takový zvláštní pocit jako z té první. Bylo přidáno na dramatu a příběhu na úkor té beznadějnosti a absurdního humoru, které byly tak typické pro řadu první. Nicméně přišlo několik momentů, u kterých by si psychicky slabší jedinec asi i pobrečel a závěr a loučení se starou partou už bylo opravdu hodně silné a seriál tak mohl opět klidně skončit. Druhá generace(3. a 4. řada): Třetí řada byla podstatně slabší než předešlé a přišlo mi, že se koncepčně trochu změnil styl vyprávění. Nové postavy ovšem dobré - mladý Adama, Cook správný skoro chuligán, lehce autistický JJ. Ale ačkoli byla třetí řada slabší, její vyvrcholení v posledních třech dílech se povedlo. Čtvrtá řada začala vcelku drasticky a depresivně, přičemž se v tomhle duchu nesla prakticky celá, za což jsem byl rád, protože se to opět přiblížilo atmosféře první generace a to i opětovným zvýšením počtu humorných situací. Jednotlivé díly se opět více zaměřily na osobní život, problémy a dilemata jednotlivých postav a všechno opět vyvrcholilo v posledních dvou dílech (závěr sedmičky a Naomiino vyznání v osmičce mě vážně rozesraly). A teď si zase zvykat na novou partu, grrrr. Třetí generace(5. a 6. řada): Inu, co si budeme namlouvat. Poslední generace je jednoznačně nejslabší - ať už humorem, postavami nebo příběhem. Dvě třetiny postav jsou už od začátku značně nesympatické a chovají se jak dementi a řeší kraviny, kdežto postavy jako metloš Rich (jehož metalácky založená epizoda v páté řadě zakončená písní Fear of the dark od Maidenů byla spolu s jeho epizodou v řadě šesté tím nejlepším, co třetí generace nabídla), který je ze třetí generace asi nejlepší, či vidlák Alo, dostali (hlavně v řadě 6.) trestuhodně málo prostoru. 7. řada: Osobně nechápu, proč do závěrečné řady vybrali Effy, Cassie a Cooka. Cooka chápu, je to jedna z nejlepších postav a poslední dvojdíl věnovaný jemu bylo maso. Dvojdíl s Effy byl taky hodně silný a v podstatě jediné, co mi na něm vadilo, byla právě Effy, protože jí jsem nikdy rád moc neměl. Respektive měl, ale jen v první generaci, když nemluvila. Prostřední dvojdíl týkající se Cassie byl úplná nuda, kdy alespoň něčeho zajímavého bylo dosaženo na konci tím, že ze sympatické postavy fotografa nakonec udělají naprostého dementa. (28.02.2014) (menej) (viac)