Skins

Obměňovat po určité době obsazení není vůbec špatná myšlenka a jistě by se díky ní dalo natočit mnoho sérií bez výraznějšího kvalitativního úpadku – s čímž tvůrci zřejmě počítali. S čím už ovšem pravděpodobně nepočítali, je fakt, že když si člověk na postavy za dvě sezóny zvykne, těžko se mu s nimi pak loučí. Takže to nakonec až tak dobrý nápad vlastně není. Ale to rozhodně není jediný důvod, proč šly Skins po dvou sériích do kopru. Scenáristé totiž s výhledem na větší dramatičnost začali postavy druhé (třetí a čtvrtá série) a třetí (pátá a šestá série) generace přepisovat ze dne na den, z epizody na epizodu. No a to seriálu láme vaz, protože nejenže jsou „hrdinové“ zmíněných generací povětšinou hrozně nesympatičtí, ale oni se i chovají absolutně nesmyslně. To také zapříčinilo, že zatímco první dvě série jsem zhltnul během týdne a rád si je kdykoli zopakuju, se zbylými čtyřmi jsem se trápil dobré čtyři měsíce a už je nikdy nechci vidět. Trochu závidím těm, kteří byli (ať už z vlastní vůle nebo souhrou šťastných náhod) všemu od druhé série výš ušetřeni a těm, kteří se na Skins teprve chystají podívat, rázně doporučuju udělat to samé. Nejoblíbenější postava: Chris (plus celá první generace). Nejneoblíbenější postava: Effy (plus prakticky celá druhá a třetí generace). // Znovu jsem se podíval na první dvě série a musím hvězdičku v hodnocení přidat, tohle je prostě dokonalost za plný počet a ani čtyři následující debilní sezóny na tom nic nezmění. Jenom škoda, že kdy vznikly. (04.06.2012)

Melancholie. Ztísněnost. Neblahý pocit. Tyto emoce mě ovládly téměř při každém dílu tohoto skvostného britského seriálu. Zapomeňte na Beverly Hills, O.C. nebo Melrose place. Skins je jedinečný díky tomu, že se divákovi nepodbízí přehlídkou krásných, bohatých, úspěšných studentů žijících v luxusních vilách a ubíjejících nudu intrikařením nebo promiskuitním chováním. Všechny postavy jsou uvěřitelné a potýkají se s problémy, jež jsou běžnému divákovi blízké. Řeší se tu samozřejmě milostné vztahy, ale rovněž vyrovnání se s vlastní sexualitou, láska, zklamání, bezútěšné rodinné zázemí, problémy ve škole, hledání sebe samotného. Velké plus představuje naprosto ojedinělý přístup producentů, každá generace postav má prostor pouze na dvě série, následuje kompletní výměna osazenstva, což je v dnešní době, kdy producenti hodně kladou důraz na oblíbenost postav u diváků, zcela jedinečné. Spousta lidí hodnotí pozitivně pouze první generaci, tudíž první dvě série, já jsem opačného názoru. Mně se líbily všechny tři generace, každá z nich měla něco do sebe, byť parta kolem Tonyho, Sida nebo Michelle byla asi opravdu nezapomenutelná. Mě osobně nejvíc asi zaujaly postavy z druhé generace, konkrétně Cook a Effie. Cook je postava, kterou musí divák buď milovat nebo nenávidět, případně obojí, ale rozhodně mu nezůstane lhostejná. Effie má v sobě spoustu půvabu, šarmu, ale současně bolesti a smutku. V třetí generaci jsem si oblíbil Ala, jelikož ten do tohoto spíše smutného seriálu vnesl i špetku humoru. Není mi jasné, co tvůrci seriálu zamýšlejí dále, neboť sedmá série byla pojata zcela odlišně návratem Effie, Cooka a Cassie a líčí jejich další osudy již ve světě dospělých. Pokud tím tvůrci chtěli seriál uzavřít, chápu, proč zvolili zrovna Effie a Cooka, nerozumím volbě Cassie. Osobně bych si přál, aby měl seriál ještě dvě další série a vrátily se další postavy, i ze třetí generace. (17.03.2014)

1. a 2. série neboli první generace. Po dlouhém odkládání jsem se konečně pustil do tohoto vychvalovaného teen seriálu a musím říct, že jsem rád, že jsem tak učinil. Na začátku jsem byl sice překvapen a myslel jsem si, že dostanu jen další seriál o puberťácích, kteří rádi paří, ale to se postupem času změnilo. A místo toho jsem dostal vážně zajímavé drama o teenagerech a jejich problémech. Což mě bavilo víc než bych možná sám čekal. Těžko říct, jestli jsem si nějakou postavu oblíbil nejvíce, protože mi všechny svým způsobem přišly zajímavé. Ale asi nejmíň mě oslovily postavy Michelle a Anwara. Přesto všechny prodělaly poměrně dost velký vývoj od začátku a končily úplně jinde. Jsem zvědav, co přinese nová parta a další série. 80 % *** 3. a 4. série neboli druhá generace. Po dokoukání první generace jsem ani chvilku nelenil a okamžitě se pustil do generace druhé. A i když mi zpočátku nijak zvlášť nepřirostla k srdci, tak na konci jsem ji měl rád minimálně stejně jako tu předchozí. Pokud ne ještě víc. Tentokrát mě smrt dostala ještě víc než ta předchozí a jsem vlastně naštvanej díky tomu, že byl opravdu hodně otevřenej konec. Já chtěl vědět, jak to dopadlo... Z postav jsem měl nejradši JJe (první, kdo nekouří a nechlastá) a lesbičky. Nikdy jsem si zvlášť neoblíbil Cooka ani Effy (oba jsou na mě moc ujetý), ale nejmíň mě bavil Thomas. Ale jako partu jsem je měl rád všechny. 80 % *** 5. a 6. série neboli třetí generace. Pro mě nejnormálnější, zároveň také však nejnudnější a nejméně zajímavá generace. Sice mě původně potěšilo, že se tolik nechlastá a nepaří jako v předchozí sériích, ale v závěru jsem si říkal, co bych za to dal. Navíc mě naštvala smrt jedné ze sympatických postav. A příchod jiné postavy (Alex) nijak nepomohl. Hlavně celá šestá série mi přišla divná a bylo tam na mě až moc halucinací. A jako bonus v hlavní roli děsná postava Franky, která se chová pořád jinak, všem ubližuje a od všeho utíká. Tu jsem si vážně neoblíbil. 70 % *** 7. série neboli zakončení seriálu. Naprosto chápu znechucení mnohých poslední sérií. I když se vrátí postavy z první a druhé generace, tak se vlastně pořádně nevrátí. Ty postavy totiž někde byly na konci svých generací a nyní jsou úplně jinde a hlavně jsou úplně jiné. Nejmarkantnější je to u Effy. Tohle se prostě nepovedlo a i já se zařadím mezi ty, kteří by se bez tohoto závěrečného pokusu obešli. Tohle není rozloučení, které si Skins zaslouží... (08.11.2014)

Zatím viděny pouze dvě série, takže svůj komentář budu po dalších sériích aktualizovat. Nejdříve to ale shrnu jako celek. Výborná záležitost. Teen seriálu je na seriálovém poli hromada, ale žádný nesahá "Skins" ani po kotníky, tady totiž nevedou šestnáctileté děcka životní proslovy jako čtyřicátníci a seriál nezobrazuje žádnou pohádkovou realitu, ale skutečný život dnešní mládeže se vším tím špatným i dobrým. Myslím, že naprosto každý si zde najde postavu, se kterou se ztotožní, nebo přinejmenším někoho, koho osobně zná ve svém okolí. A i když se mi některé situace zdály lehce přehnané až absurdní (nebo, že by to bylo tím, že je pro mě nepředstavitelné, že bych se v podobné situaci mohla ocitnout?), tak zkrátka takhle kvalitní teen seriál se jen tak nevidí. 1. série: Výborný rozjezd, první dva díly fakt perfektní. Pak ale přišly trochu slabší části, kdy jsem se trochu začínala nudit, naštěstí jsem to nevzdala, protože především závěrečné dva díly zvedly celou úroveň seriálu. Ještě musím pochválit výborný britský humor, ačkoliv seriál je především drama, tak i zde se vyskytuje několik vtipných momentů, u kterých jsem se smála někdy víc, než u některých komedii. - 70% ||| 2. série: Tuhle sérii bych ohodnotila slovem "wow". Takhle dobře napsaný seriál jsem už dlouho neviděla. Druhá série obsahuje snad všechno, co může takový teenager zažít a postavy se skvěle a hlavně uvěřitelně vyvíjejí. Tvůrcům palec nahoru za opět poslední dva díly, kde už se seriál stal skutečně silným dramatem. V posledním díle se sice vyskytuje asi nejvíc absurdit za celý seriál, ale je to tady podané takovým způsobem, že jim to zkrátka odpustit musím a celý díl mě i velmi dojal. A ten lehce otevřený konec se mi líbil moc, tahle parta mi bude chybět (proto mám také strach se pustit do třetí série) - 90%. (31.05.2011)

Konečně někomu došlo, že seriálům o šťastné mládeži z vyšších vrstev už odzvonilo. Britové přišli se Skins, seriálem o mládeži ze střední třídy, která má k té šťastné daleko. Je to mnohdy depresivní, působí to místy reálně, místy surreálně, postavy se točí v začarovaném kruhu nejen partnerských vztahů, na jeden díl minimálně deset hlášek. První dvě řady jsem zhlédnul na jeden zátah za dva dny...to ani jinak nešlo, protože Skins se mi dostaly hned prvním dílem nemálo pod kůži a je naprosto neuvěřitelné, jakým vývojem postavy za 19 dílů prošly. Tím chci naznačit, že co se týče toho hlavního jádra, byly to opravdové bytosti, u kterých se tvůrci vyvarovali přílišnému schematizování. Vývoj dějový typický pro seriál, některé díly jsou přímo skvělé, některé mírně nudné. Co mi ale nepřišlo vůbec patřičné, jakým stylem byl vážný tón v některých momentech odlehčen (nic proti odlehčení jako takovému). Ten kontrast dramatu a někdy až absurdní grotesky působil moc necitelně. Proto to tentokrát neženu do plného počtu, ale těsně pod. I když bych právě kvůli Tonymu, Chelle a Maxxiemu strašně rád... (24.05.2010)