Skins

"Sometimes I think I was born backwards..Like, you know, come out of my mum the wrong way. The people I should love, I hate, and the people I hate...." Nechápu, jak jeden seriál může být tak geniální a zároveň tak špatný. Výjimečně není řeč o ubývající kvalitě, ale o hlavních postavách, po dvou sériích totiž pokaždé nastoupí nová parta. První a druhá série mě moc neoslovily, nadchla mě jedině postava Effy, takže jsem sledovala pouze její příběh a těšila se na třetí řadu, kdy nastoupí jako ústřední postava. Zajímavě působila i Cassie s tou svou poruchou příjmu potravy, ale nakonec se její příběh zvrátil v tu samou zápletku jako u ostatních postav ala "spal jsi s Michelle, tak já budu na oplátku spát s každým, kdo se mi postaví do cesty", což, přiznejme si, nemá daleko k americkým teen seriálům a prostě je to naprosto nezajímavé. Většina postav je na zabití a opravdu bavit mě to začalo až s příchodem "druhé generace", kde jsem si Effy zamilovala asi tak jako žádnou fiktivní postavu předtím ( ano, a to že nosí martensky a roztrhané věci jako já tomu trochu napomohlo:)) ) a konečně se začala zajímat i o ostatní, přestože příběh je stále trochu šablonovitý a opakující se po první generaci, já se těch sprostých slov, nepřátelství, lásky a drog nemohla nabažit! (myslím v seriálu samozřejmě). Sedmá série? Ta se nestala! Čtyři hvězdičky jen a jen za třetí a čtvrtou sérii, jinak si to zaslouží tak dvě. (18.11.2012)

Melancholie. Ztísněnost. Neblahý pocit. Tyto emoce mě ovládly téměř při každém dílu tohoto skvostného britského seriálu. Zapomeňte na Beverly Hills, O.C. nebo Melrose place. Skins je jedinečný díky tomu, že se divákovi nepodbízí přehlídkou krásných, bohatých, úspěšných studentů žijících v luxusních vilách a ubíjejících nudu intrikařením nebo promiskuitním chováním. Všechny postavy jsou uvěřitelné a potýkají se s problémy, jež jsou běžnému divákovi blízké. Řeší se tu samozřejmě milostné vztahy, ale rovněž vyrovnání se s vlastní sexualitou, láska, zklamání, bezútěšné rodinné zázemí, problémy ve škole, hledání sebe samotného. Velké plus představuje naprosto ojedinělý přístup producentů, každá generace postav má prostor pouze na dvě série, následuje kompletní výměna osazenstva, což je v dnešní době, kdy producenti hodně kladou důraz na oblíbenost postav u diváků, zcela jedinečné. Spousta lidí hodnotí pozitivně pouze první generaci, tudíž první dvě série, já jsem opačného názoru. Mně se líbily všechny tři generace, každá z nich měla něco do sebe, byť parta kolem Tonyho, Sida nebo Michelle byla asi opravdu nezapomenutelná. Mě osobně nejvíc asi zaujaly postavy z druhé generace, konkrétně Cook a Effie. Cook je postava, kterou musí divák buď milovat nebo nenávidět, případně obojí, ale rozhodně mu nezůstane lhostejná. Effie má v sobě spoustu půvabu, šarmu, ale současně bolesti a smutku. V třetí generaci jsem si oblíbil Ala, jelikož ten do tohoto spíše smutného seriálu vnesl i špetku humoru. Není mi jasné, co tvůrci seriálu zamýšlejí dále, neboť sedmá série byla pojata zcela odlišně návratem Effie, Cooka a Cassie a líčí jejich další osudy již ve světě dospělých. Pokud tím tvůrci chtěli seriál uzavřít, chápu, proč zvolili zrovna Effie a Cooka, nerozumím volbě Cassie. Osobně bych si přál, aby měl seriál ještě dvě další série a vrátily se další postavy, i ze třetí generace. (17.03.2014)

Obměňovat po určité době obsazení není vůbec špatná myšlenka a jistě by se díky ní dalo natočit mnoho sérií bez výraznějšího kvalitativního úpadku – s čímž tvůrci zřejmě počítali. S čím už ovšem pravděpodobně nepočítali, je fakt, že když si člověk na postavy za dvě sezóny zvykne, těžko se mu s nimi pak loučí. Takže to nakonec až tak dobrý nápad vlastně není. Ale to rozhodně není jediný důvod, proč šly Skins po dvou sériích do kopru. Scenáristé totiž s výhledem na větší dramatičnost začali postavy druhé (třetí a čtvrtá série) a třetí (pátá a šestá série) generace přepisovat ze dne na den, z epizody na epizodu. No a to seriálu láme vaz, protože nejenže jsou „hrdinové“ zmíněných generací povětšinou hrozně nesympatičtí, ale oni se i chovají absolutně nesmyslně. To také zapříčinilo, že zatímco první dvě série jsem zhltnul během týdne a rád si je kdykoli zopakuju, se zbylými čtyřmi jsem se trápil dobré čtyři měsíce a už je nikdy nechci vidět. Trochu závidím těm, kteří byli (ať už z vlastní vůle nebo souhrou šťastných náhod) všemu od druhé série výš ušetřeni a těm, kteří se na Skins teprve chystají podívat, rázně doporučuju udělat to samé. Nejoblíbenější postava: Chris (plus celá první generace). Nejneoblíbenější postava: Effy (plus prakticky celá druhá a třetí generace). // Znovu jsem se podíval na první dvě série a musím hvězdičku v hodnocení přidat, tohle je prostě dokonalost za plný počet a ani čtyři následující debilní sezóny na tom nic nezmění. Jenom škoda, že kdy vznikly. (04.06.2012)

Tak jsem tomuto seriálu dala druhou šanci a docela mě baví (opětovně mě k němu přivedl topmodel Andrej Pejic, za což jsem mu moc vděčná! :-) ). A po trochu rozpačitém 1. díle mě to baví hoooodně! Jen se musím přiznat, že mi byl Nicholas Hoult sympatičtější jako zombík . :-) Škoda, že nehraje ve více filmech, zajímavý týpek. A Hannah Murray je roztomilá. Mám obavy z dalších řad, proč museli měnit obsazení??? :-/ Mě zajímá, jak se vyvíjí mě již známé postavy a ne si zvykat na nové... :-( Nejlepší díl: Výlet do Ruska. :D (28.02.2014)

Kdepak "teen seriál". Tohle je úžasně natočené, napsané a zahrané drama pro mladé, které je tíživě skutečné a kvalitativně převyšuje všechny spřízněné seriály o několik délek. Každá epizoda je skvost, i ve druhé sérii a člověk se až podivuje, jak to tvůrci dokáží. Přesto se jim to daří. Jeden z nejlepších seriálů vůbec. (12.04.2007)