Shrek: Zvonec a koniec

Zlobr vyhrál. Krize středního věku a podkopávání minulého šťastného konce sice v pohádkách nemají co dělat, ale Shrek s rodinkou a přáteli nám na závěr nadělili dobrodružství překvapivě parádní. Kocour jede na plný plyn, Oslíka je přesně tak akorát a i hlavní dějová linie proradného skřítka tentokrát se šarmem proběhne všemi potřebnými pohádkovými klišé bez zakopnutí. A ještě náramně pobaví a dodá pocit uzavření příjemné série. Po lehkém strachu z projekce tak musím být spokojen. (23.08.2010)

Usedlý, rodinný život časem začíná nebavit téměř každého chlapa, který byl zvyklý na svůj mládenecký standard, tak proč by to zrovna u Shreka mělo být jinak. Musím říct, že jako odvážná a neohrožená revolucionářka s rozpuštěnými vlasy se mi Fiona líbila o mnoho víc. Ze všech nejvíc asi pobavil obézní Kocour v botách ... ehh ... pardon, vlastně lépe napsáno "Kocour bez bot" jehož pohybové kvality byly značně omezeny díky pneumatice kolem pasu (chudák Perníček) (05.01.2014)

Jakožto završení kultovní série splňuje 'Shrek 4ever After' svoje ambice i žánrový proporce. Já si tuhle důstojnou rozlučku neskutečně užil a zamiloval – jak v roce 2011 v místním kině, tak při každoročním Shrek maratonu – a to mi nikdo nevezme.... Neprávem podceňovaná kultovka, báječný guilty pleasure, a zároveň nejvíc underrated animák co znám. Sledování v kolektivu povinností. (01.01.2017)

Další zelená nuda. Sice o něco snesitelnější než minule, ale stejně už naštěstí poslední. Třetí a čtvrtý díl si série o zkrátka Shrekovi nezasloužila... Možná mělo tvůrce včas napadnout, že zlobři jsou jako cibule, ze které už oloupali tolik vrstev, že z ní skoro nic nezbylo. Tentokrát se podle mě podařila vlastně jen scéna, ve které Shrek znovu straší vesničany (to je moc hezká připomínka nálady prvních dílů) a několik vtipů s kocourem. Zápletka je jednou z nejotřepanějších moralitek, kterých jsme už viděli stovky, no a co měla znamenat ta rádoby vtipná taneční čísla...? Nevím. (19.09.2012)

Čtvrtý Shrek byl pro mě příjemným překvapením. Nevařil z vody a kupodivu nebyl žádnou samoúčelnou taškařicí plnou odkazů. Úvodní zkratka Shrekova rodinného života byla skvělá a smál jsem se u ní nahlas, jenže pak jako by vyprávění zvážnělo (dokonce i oslík se zklidnil) a přestože jsem se už tak moc nezasmál, líbilo se mi to. Až do konce. Hrálo se na dosplělejší notu, ochucenou sem tak podařeným vtípkem (perníček, kocour), a myslím, že rodiče si tentokrát užili víc než děti. Příběhu i jednotlivých vtípků. (11.03.2012)