Zelená míľa

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Fenomenální, legendární, mistrovské. Filmy tvoří dějiny. Toto je jeden z nich. Velký film. Fascinující scénář a dialogy. Sestava správných chlapů v podání Toma Hankse, Davida Morse, Barry Peppera a též Jeffreyho DeMunna je naprosto dokonalá, spolu se skvělými charaktery jejich postav. Na druhé straně je zde největší záporák, slizoun Percy v podání Douga Hutchisona, který je "zlý, líný a hloupý, což je dost špatná kombinace." V jeho tváři budu už napořád vidět toho parchanta ze Zelené míle. Při sledování jsem měla snad všechny pocity, jaké je možno u filmu zažít. Nenávist, hněv, strach, bezmoc, radost, smutek, slzy, mrazení po těle. Pocity nespravedlnosti, bezmoci a vzteku vůči všemu, díky čemuž se John Coffey dostal na místo, odkud může odejít jen jedním směrem. Naprosto krásně jsem si užívala sledování tohoto skvostu, avšak s neustálým hlodajícím vědomím a jakýmsi pocitem beznaděje, že se děj nevyhnutelně blíží ke zdrcujícímu konci. Herecké výkony všech herců, jak hlavních, těch nejdůležitějších, tak těch, kteří ztvárnili vedlejší a menší role, jsou naprosto fascinující. Též bych nerada opomenula myšku Jingles, která se po většinu času stará o vtipnou vložku na jinak, velmi smutné Zelené míli. A dabing Vládi Dlouhého? Ten hlas se Vám vryje do mysli i srdce... "Až budu stát před Bohem, při posledním Soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu?" (05.01.2006)

Nádhera, jen mně mrzí, že ke knize se stále nějak nedokážu dopracovat. Snad to postupem času vyjde. Jinak Darabont je jednoduše génius, natočit dva tak perfektní filmy není jen tak ledajaký talent. I když máte k dispozici skvělou předlohu. Hanks září, Duncan je úžasný a celý film má neskutečnou hloubku a dojemnost. Tohle je opravdový skvost (16.01.2011)

Opravdu precizní, vybroušené dílo, na kterém nenacházím chybu. Zajímavé je, jak věrně se Darabont drží Kingovy knihy, a vyvrací tak fámy o tom, že věrnost předloze bývá na škodu. Ve zdejších komentářích bylo napsáno mnoho, takže já mám jenom jednu poznámku. Všichni, kterým se zdá tento film silný a působivý, vězte, že kniha je o třídu působivější. To není výtka filmu, ale doporučení knihy... (13.06.2004)

Nejsem moc velkým přítelem Shawshanku, ale tahle "druhá vězeňská kingovka" mě vzala. Knihu jsem četl ještě předtím než byla zfilmována, a vůbec se mi nelíbila. Darabont z ní ale vytáhl to podstatné, a přetavil ten materiál do snad nejlepší možné podoby. Všechna čest. Opravdu, po zklamání z knihy, pro mě velice příjemné překvapení! Míval jsem před lety podobné problémy jako Hanksův dozorce (ano, ty s močením), a stejně jako on jsem z nouze vzal podobně hnusnou práci, takže tady jsem byl okamžitě v obraze. Také doba, kdy se Zelená míle odehrává, má v sobě určitou nostalgickou příchuť "starých dobrých časů". A to já můžu. Příběhem jsem se nechal dojmout bez nejmenšího problému, a rád se na tuhle mimořádně povedenou kingovskou adaptaci kdykoliv znovu podívám. (31.05.2007)