Zelená míľa

Nádhera, jen mně mrzí, že ke knize se stále nějak nedokážu dopracovat. Snad to postupem času vyjde. Jinak Darabont je jednoduše génius, natočit dva tak perfektní filmy není jen tak ledajaký talent. I když máte k dispozici skvělou předlohu. Hanks září, Duncan je úžasný a celý film má neskutečnou hloubku a dojemnost. Tohle je opravdový skvost (16.01.2011)

Stephen King je génius. Frank Darabont je génius. A kdykoliv se tihle dva dají dohromady vzikne bezchybné dílo, které se nesmazatelně zapíše do duše těch, kteří ho viděli. Podobně jako VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK se příběh odehrává ve vězení, přesněji na ZELENÉ MÍLI, kde odsouzení čekají na smrt. Na začátku příběhu se setkáváme se starým Paulem Edgecombem, který vzpomíná na dobu svého mládí a na jednoho z vězňů. Na člověka, který měl ohromný dar. Na Johna Coffeyho (jako kafe, ale napsaný jinak). A my se tak stáváme svědky jednoho z nejdojemnějších příběhů všech dob. (19.06.2006)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Opravdu precizní, vybroušené dílo, na kterém nenacházím chybu. Zajímavé je, jak věrně se Darabont drží Kingovy knihy, a vyvrací tak fámy o tom, že věrnost předloze bývá na škodu. Ve zdejších komentářích bylo napsáno mnoho, takže já mám jenom jednu poznámku. Všichni, kterým se zdá tento film silný a působivý, vězte, že kniha je o třídu působivější. To není výtka filmu, ale doporučení knihy... (13.06.2004)

Paul Edgecomb potkává Johna Coffeyho a já netuším, že mě čeká nejbolestnější film, co jsem kdy viděl. Neskutečná síla po celou stopáž a vygradované finále, na které jsem užasle zíral a nemohl popadnout dech. Není moc filmů, které mě víc dojaly a zároveň si nejsem jistý, jestli bych psychicky ustál druhé zhlédnutí. Co herec, to životní výkon a další geniální film Franka Darabonta, který překonává dokonce i emocionálně gradující Kingovu předlohu. (27.05.2006)