Zelená míľa

Nejsem moc velkým přítelem Shawshanku, ale tahle "druhá vězeňská kingovka" mě vzala. Knihu jsem četl ještě předtím než byla zfilmována, a vůbec se mi nelíbila. Darabont z ní ale vytáhl to podstatné, a přetavil ten materiál do snad nejlepší možné podoby. Všechna čest. Opravdu, po zklamání z knihy, pro mě velice příjemné překvapení! Míval jsem před lety podobné problémy jako Hanksův dozorce (ano, ty s močením), a stejně jako on jsem z nouze vzal podobně hnusnou práci, takže tady jsem byl okamžitě v obraze. Také doba, kdy se Zelená míle odehrává, má v sobě určitou nostalgickou příchuť "starých dobrých časů". A to já můžu. Příběhem jsem se nechal dojmout bez nejmenšího problému, a rád se na tuhle mimořádně povedenou kingovskou adaptaci kdykoliv znovu podívám. (31.05.2007)

Scénář pro Kingovu Zelenou míli byl výborně napsán, nebo přepsán dle knihy, jak chcete. Prostě a jednoduše i další film Franka Darabonta zůstal věrný Kingově románu. Herci byli vynikající a celkový snímek je velmi dojemný. Doporučuji všem, co mají Stephena Kinga v oblibě a obzvláště jej doporučuji všem, kterým se líbilo Vykoupení z věznice Shawshank. (24.09.2005)

Frank Darabont sa druhou adaptáciou Stephena Kinga pozerá na svet za mrežami z opačnej strany mreží než v Shawshank Redemption. A i tentokrát mu to vychádza, avšak nie na výbornú. Súhlasím, že remeselne je film odvedený skvele, po scenáristickej stránke nie je možné veľa filmu vyčítať. Takisto technická stránka je výborná, kamera i strih sú v každej scéne presné ako hodinky. Po hereckej stránke sú výborne odvedené snáď všetky postavy. . Mám však pocit, že stopáž filmu je v kombinácii s prílišným tlačením na pílu s jasným odkazom divákovi “Teraz plač!.”priam vražedná. Takisto som sa celý film nevedel zbaviť pocitu, že Darabont si bol vedomý toho, že točí obrovského ašpiranta na Oscara a v dôsledku toho sa neodvážil pomyslieť na akýkoľvek prejav autorskej individuality. Tie pocity, ktoré som mal pri úteku Andyho, či pri závere Shawshank Redemption sa potom prirodzene nedostavili. Darabonta som podozrieval už pri Shawshanku, že je len zručný “oscarový” remeselník a týmto filmom mi to len potvrdil. 8/10 (07.08.2006)

85% - Poslední věta filmu by se dala ironicky dát do souvislosti s více, než tříhodinovou délkou tohoto díla. Konec legrace… Zelená míle je velice působivá podívaná s ohromujícími hereckými výkony, pěknou atmosferickou hudbou Thomase Newmana, a režisér Darabont prostě umí dělat emotivně silné filmy. Na pět hvězdiček tento krásný film nedosáhl z jediného důvodu: Konec nezvládl vysoko nasazenou laťku. Měl překvapivě bagatelizující a jednoduchou pointu. Uznávám, že se může jednat o vadu Kingovy předlohy, kterou jsem nečetl, ale scénář je holt součást filmu. Po celý film mi totiž vrtaly hlavou zajímavé otázky spojené s dějem a hlavními postavami, a místo toho, aby mi jeho konec dal prostor nad nimi přemýšlet, pokusil se mi na ně odpovědět kýčem. (31.12.2006)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)