Zelená míľa

Darabont podruhé vstoupil do stejné řeky. Po Shawshanku opět natočil film z vězeňského prostředí a opět podle románu Stephena Kinga. A opět skvěle. Co skvěle, úžasně!! Když jsem šel z kina, byl jsem jako opařený. Doma jsem nadskakoval nadšením, že jsem viděl nejlepší film svého života. Teď s odstupem mé emoce vychladly, ale rozhodně řadím Zelenou míli mezi nejpozoruhodnější filmy posledních let. (13.04.2003)

Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Film, který mě vždy totálně vyčerpá. Po skončení filmu jsem nebyla schopna slova. Zelená míle rozhodně není film, na který se člověk může dívat často, protože ho dokáže odrovnat. Frank Darabont po mistrovském "Vykoupení z věznice Shawshank" natočil další mistrovské dílo. Vynikající výkon Toma Hankse myslím nemá ani cenu zmiňovat, ale to co tady předvádí Michael Clarke Duncan, je neuvěřitelné. Ještě snad žádný herec mě tak nedokázal jediným svým pohledem dohnat k slzám, a že takových pohledů tady měl. Rozhovor v cele, kdy se Paul přijde zeptat Johna, co by si přál a následná scéna v kině je pro mě vždy těžce zvladatelná část, tady si vždy musím připomenout, že jde pouze o film. Zelená míle je další skvost kinematografie. Film, na který nikdy nezapomenu. (01.06.2011)

Stephen King může být tentokrát spokojen, další jeho kniha se dočkala špičkového filmového zpracování. Tomu vévodí postavy Michaela Clarka Duncana a Toma Hankse, kteří rozehrávají tříhodinový příběh o božím zázraku a Zelené Míli, kterou každý z nás kráčí...a aby toho nebylo málo, Thomas Newman ještě ke vší té kráse zkomponoval působivou hudbu. Nádhera... (22.03.2003)

Nádhera, jen mně mrzí, že ke knize se stále nějak nedokážu dopracovat. Snad to postupem času vyjde. Jinak Darabont je jednoduše génius, natočit dva tak perfektní filmy není jen tak ledajaký talent. I když máte k dispozici skvělou předlohu. Hanks září, Duncan je úžasný a celý film má neskutečnou hloubku a dojemnost. Tohle je opravdový skvost (16.01.2011)

OBSAHUJE SPOILERY. Zlá pohádka záměrně a zručně zkonstruovaná jako stroj na slzy, těžící z Nového zákona. Musel jsem vidět mnoho filmů, abych nakonec dospěl k tomuto nelichotivému verdiktu, dříve bych spíše hovořil o hloubce a citlivosti. Pár správných chlapů nachází víru, upřímně se kající zločinec je požehnán vykoupením, zatímco ten, jenž svých činů nelituje, si vyslouží boží trest, stejně jako sadistický dozorce. Divák je důsledně tlačen k tomu, aby nenáviděl Percyho, vrah mu byl odporný a všechny ostatní si oblíbil. Pak musí přijmout boží trest jako spravedlnost Lásky - ano, uspokojivě si smí zamlaskat, jak jeden zloun zemře a druhého zavřou v psychiatrické léčebně. +++++ Dojme se nad vyléčenou myškou a stárnoucí paní a konečně může dospět ke konci, na němž Ježíš Coffey musí zemřít na křesle, protože... proč vlastně? Jak je možné, že Edgecomb neučiní nic, pro jeho záchranu, když ví o jeho nevině? Těžko říci, tentokrát nejde o odpuštění hříchů lidstvu (což mi ostatně připadá divné i u toho křesťanství), ale o pláč milujících dozorců za zvuků tklivé hudby ve zpomalených záběrech. Haleluja, plačte také, diváci. Ježíš a Jingles jsou věční! Hlavně aby tu pro diváka nebyla nějaká výzva... (04.10.2014)