Zelená míľa

Pět let po SHAWSHANKU servíruje Frank Darabont neméně chutný nášup - ještě jedno dojemné vězeňské retro podle Kinga a mohla by z toho být luxusní trilogie. King si tentokrát vystačil místo celého vězení jen s jeho nejatraktivnější částí - celou smrti, přihodil nehororový nadpřirozený prvek a opět vysoustružil skvěle odvyprávěný chlapský doják. A Darabont ho zručně převedl do filmu, přičemž zásadní podíl na parádním výsledku nemá jen kvalitní předloha, ale taky přesné obsazení a výborné herecké výkony. (05.02.2016)

Tu už film presahuje všetko filmové majstrovstvo. Toto je viac než film, toto je niečo, čo ma zasiahlo niekde tam hlboko. Úprimnosť a ľudskosť filmu sa nedá opísať, ďakujem Darabontovi so slzami v očiach. Úplne najkrajší zážitok za celý môj život. Seriem na akademikov, toto je film filmov! Frank nám na podklade Kingovej novely prerozpával úžasný príbeh. Pokiaľ pri niektorých iných filmoch sa mi slzy tlačia do očí zväčša v zámernom dramatickom závere, v tomto som ich mal v očiach nahnané takmer permanentne a s otvorenými ústami som hltal každú minútu tohto srdečného zázraku. A ešte aj pri písaní tohto komentu ich ťažko zakrývam. Keď si spomeniem na myšku, na oči Michaela Clarke Duncana, na "nezhasínajte, ja sa v noci bojím". Nie je čo dodať. Strašne nedocenených 100%. (01.03.2008)

:::::::::::::::::::::::: Ano. Byl to tento film, co mě poprvé rozbrečel před televizní obrazovkou, a já nevěděl, co s tím mám dělat. Bylo mi i trošku z toho trapně, je-likož mě viděli brečet rodiče a já rázem nevěděl, jak se mám před nimi zachovat, protože si o mě vždy mysleli, že jsem velký tvrďák. Z prvu si mysleli, že to myslím sarkasticky a že zesměšnuji tu krásnou a hlavně velmi smutnou, dojemnou scénu, když se "peče" John Coffey (čte se kofi, ale píše se jinak ,-D) na elektrickém křesle, ale bohužel tomu opravdu tak nebylo. Velký tvrďák "TheMaker", se před svými rodiči rozplakal jako miminko, a jak jsem psal už výše, najednou nevěděl co s tím ! :-00. Zvedl jsem zadek ze sedačky a dobelhal jsem se do svého pokoje. Tam jsem si lehl na svou postel a zavřel oči. Ješte jednou jsem si přemítl celý film, hlavně ty nejsilnější momenty. Pak jsem usnul. Druhý den jsem se probudil něco kolem 13. hodiny. Vstal jsem z postele a šel na WCéčko, spláchnul jsem (jako kažý den ,-D) a šel k zrcadlu. Pomalu, ale jistě jsem se podíval na svou unavenou tvář. Dlohu jsem se díval do svých očí, než jsem to celé pochopil. Ano. Ano. Ano. Tohle je ten film. Tohle je ten nejsilnější film na světě ! Prosím. Prosím. Chtěl bych alespoň na mallilinkatičkou chvíli projít se po Zelené míli ! :::::::::::::::::::::::::::: (08.05.2009)

Seznam tvůrců anebo výčet herců vás přesvědčí víc, než sáhodlouhý komentář. Přesto bych si dovolil podotknout, že se jedná o podivný film, kde se brzy začne stírat rozdíl mezi realitou a fikcí. Pokud tedy budete mít dojem, že sledujete klasický film z prostředí krutého kriminálu počátkem 20 století, shledáte brzy svůj omyl. Nakonec budete stejně jako já říkat, že to byl ale krásný lidský film, skoro pohádka. (15.06.2011)

Řeknu to na plnou hubu. Z žádnýho filmu se mi nechtělo zvracet a brečet dohromady (když opomenu Děsnej doják, tam měl ale brekot úplně jinej význam). Když posadili jednoho z vězňů na elektrický křeslo a ta svině dozorcká mu nedala na hlavu mokrou houbu, udělalo se hodně špatně. M.C. Duncana mi ale bylo nehorázně líto. V tu chvíli jsem byl rád, že sem v místnosti sám. Takhle klít a křičet scestně na televizi: Vždyť on to neuděla!!" se mi už dlouho nestalo. (29.12.2006)