Kanibali

To je skutečný filmový humus. Nejsem zrovna nijak pruderní ani útlocitný, ale Kanibalové jsou přesně tím filmem, který otevřel dveře dnešní postmoderní touze šokovat za každou cenu a pakliže tvůrce postrádá relevanci a hodnotu v obsahu svého díla, nahrazuje neexistující kvalitu své výpovědi šokem a strhnutím mediální pozornosti. Viděl jsem tenhle film už dávno a tehdy mi přišel jenom odporný. Uběhl ale nějaký čas a následovníci Cannibal Holocaustu (už jen ten název je tak primitivně laciný a za každou cenu rádoby senzační) se začali drát z přítmí nezájmu béčkových (chce se mi spíš napsat céčkových) projekcí do hlavního mainstreamového proudu - dnes je každý druhý americký horor plný podobných nechutností jako zobrazovali Kanibalové. Doba přitvrdila a divácká percepce si holt žádá čím dál silnější a drsnější podněty. Otázka je ale, zda je to dobře? Nebojíte se, že při běžném sledování takovýhle filmů za chvilku citově vyhoříme? (píši to s vědomím, že je nutno rozlišovat, vysoce třeba oceňuji kontroverzně obdobný Kubrickův Mechanický pomeranč či Pasoliniho 120 dnů sodomy...) (07.07.2007)

Who the real cannibals are? Jeden z vrcholů filmového (ne)umění. Naturalisticky sugestivní, sugestivně naturalistický. To je Deodatův druhý výlet (dalo by se říct volné pokračování) do amazonské džungle mezi lidožravé domorodce. Silná syrová podívaná, která se vyrovná leckterému dokumentu či živému přenosu, fascinuje úžasnou trikovou stránku, hudbou Rize Ortolaniho a odhodláním překračovat hranice a zabíjet nevinná zvířata. Tady se film stává hmotným. Na něco takového se prostě nedá zapomenout. (14.01.2005)

Maximální ubohost a prasárna, která nikdy neměla spatřit světlo světa, a když už se tak stalo, mělo se s ní urychleně naložit jako s nebezpečnou chorobou (a ne to ještě protlačit na volný trh). Volit snímek, vůči kterému pociťuji největší nenávist, padl by los právě na Kanibaly. Zneužívat totiž rádoby poselství za účelem demonstrace těch největších zvrhlostí planety (zabíjení zvířat je silné kafe!) je samo o sobě volňáskem do psychiatrické léčebny. A to podotýkám, že se ani v nejmenším nepovažuji za druh člověka, který trpí fixní ideou o samojedinosti a správnosti Západní životní filozofie. Laciné, primitivní, zvrhlé. Fandové ať si mne za to třeba sežerou! (15.06.2008)

Extrémne násilné, áno, ale nemyslím si, že účelovo. Explicitná brutalita na scéne je iba odrazom ľudského zla, ktoré v sebe nosí skupina bezohľadných dokumentaristov. Tvária sa civilizovane a domorodcov stávajú na úroveň zvierat, ale pravda je úplne iná. Nakoniec nemá divák inú možnosť, ako indiánom v ich krvavej pomste držať tak trochu palce. Hrozivé výjavy skvelo podčiarkuje hudba, ktorá sa vhodne strieda od radostných tónov až po skutočne desivé. Found footage forma filmu sadla, a verím, že svojho času museli diváci z toho, čo videli, skoro odpadnúť. (31.12.2022)

Pro mně osobně další neohodnotitelný snímek. Zajímavý a silný leitmotiv, který je však zbytečně deklasován autorovou snahou o maxi-úchylné a extrémní záběry. Zajímavým aspektem filmu zůstává hudba. Pouštět do děsivých scén tak svěží muziku - to se jen tak neslyší. Prvotní pocit, jestli tvůrce neměl zrovna nic jiného na skladě, vystřídá zjištění, že to přece jen funguje; dobře funguje. Filmu taky sluší dokumentární ráz, jenž do určité míry činí některé scény více legitimními. Je však otázkou nakolik a které z nich. Autorova snaha ukázat zvěrstva, které jsou schopné naplnit obě dvě kultury (ta tzv. civilizovaná x primitivní), vyznívá jaksi na prázdno; ba dokonce končí až u exhibicionistické prezentace nechutností. Je pak otázkou, zda-li Deodatovým záměrem bylo diváka upozornit/vést k zamyšlení nebo prachobyčejně šokovat. Shrnuto a podtrženo: Velmi zajímavé zamyšlení nad tím, která kultura je vlastně více šílená a zběsilá. Bohužel "vítězně" z toho vycházejí kultury obě dvě... a ani Ruggero Deodato nezůstává pozadu. (02.12.2004)