Kanibali

I wonder who the real cannibals are... Spojení cinema verité a snímku à thèse. Srdce temnoty převedené do (post)modernity, film, který se při svých omezených možnostech neustále pokouší reflektovat sám sebe (onen dokument je vlastně přenesením principu filmu samotné dovnitř fikčního světa) a nastoluje otázku pudovosti / násilí / civilizačních mechanismů, které nás domněle drží daleko od primitivní podstaty, ale ve skutečnosti jí neustále podléhají (často ve jménu ušlechtilosti). Není to hluboce akademické, spíše jasně tezovité, místy to není natočené zvlášť obratně, ale message i smysl to prostě má - pokud dokážeme abstrahovat od pohoršení, že má někdo tu drzost ve jménu filmu zabít prasátko či želvičku, záhy zjistíme, že přesně o tomhle "spravedlivém rozhořčení" celý film vědomě pojednává. Přesněji o tom, co se za ním skrývá. (04.04.2013)

Pan Deodato by měl sklidit ovace za celkovou hrozivost vykukující na nás z tohoto jeho filmu a zároveň s tím i pár přes prsty za to, jak naložil s opravdu zabitými zvířaty a jejich posledními zaběry na tomto světě.. Celkově to na mě budí rozpačitý dojem avšak hloubka filmu, která tady jistě je, má znázornit neuvěřitelně tupý a mnohem více alogický svět "nás", civilizovaných, oproti "necivilizovaným" domorodcům kdesi v džungli. Za tuto myšlenku děkuji autorům, ale hodnotit musím velice průměrně celistvost....vyjma však originální hudby geniálního tvůrce Ortolaniho.. (13.07.2008)

Tak fajn... Deodato se pokusil šokovat a povedlo se mu to mírou vrchovatou. Ani ne tak brutalitou lidí vůči sobě navzájem, jako spíš nesmyslným a naprosto zbytečným zabíjením zvířat v přímém přenosu. Vyžívat se v detailních záběrech na kuchání želvy nebo opic (které kvůli zpackané scéně musely být zabity hned dvě) se může snad jen sadista nebo někdo, kdo pro komerční úspěch svého snímku podstoupí naprosto cokoli... Tahle bezskrupulóznost svědčí o mnohém. Deodato se touto saďárnou zřejmě snažil obalit myšlenku, že necivilizovaným divochem nemusí být jen domorodec odněkud z Afriky... ale činí tak docela jednoduchým a velice průhledným způsobem. Hlavní postavy jednají tak nelogicky, že výsledku jako celku nevěřím ani za mák... Uznání si režisér vyslouží snad jen za navození atmosféry a tu neskutečnou autenticitu, s níž nám zobrazuje všechny ty nechutnosti (vyjma zabíjení zvířat - to už je mimo mé chápání). Vlastně se ani nedivím těm, co dali odpad... (14.03.2008)

I z hnusu tělního marastu bez duší povstalo dílo opředené mýty a skandály, které mnohé z videorekordérů hltaly, očekávaje neočekávané. Právě ona skandální pověst, ten opar, který se u Cannibal Holocaust drží, jak mouchy nad latrínou, vyplynula mi na mysli, když jsem třímal konečně v rukou tohle DVDčko. Dílo samotné se dá rozdělit do několika etap, bez horských prémií vkusu, mezi kterými se prolínají prvky dobrodružného filmu, pokusů o horor (tohle bych dal do hybridně gigantických uvozovek), střepy z řadového porna a kořením v podobě snuff otevřených záběrů. Jednoznačný záměr být nej, ať už nejpřímočařejší nebo nejautentičtější, je patrný ve stupňování krvavých a brutálních dávek. To samotné však bez jakékoliv atmosféry, surové a v jistém smyslu, díky prostředí Kolumbijské džungle, lehce barvité. Ovšem něco mi přeci jen vehnalo husí kůži v záda a to hudba Rize Ortolaniho. Stále se opakující smyčka doprovázející všechny vyhrocené či drsné scény se překvapivě, postrádaje jakoukoliv razanci a naléhavost, svým znepokojivým, hořkosladkým nádechem zažírá pod kůži a ještě dlouho po projekci zní v uších, v mysli. Ruggero Deodato natočil film, jehož umělecká hodnota je prostě nulová, pseudodokument s nijakým příběhem, mizernými hereckými výhony, ale přesto jde o film, jenž se zapsal do dějin kinematografie, potají kolujíc za plentami prvních videopůjčoven. Pro mě to však bylo obrovské zklamání, ať už co se dostání pověr týče, tak hlavně k té naprosto okaté sázce překovat morální a etické hranice na úkor oné naprosté autentičnosti. Nenechám se tedy oblbnout tím prvním a při hodnocení vsázím na to druhé. Tohle vám soudruzi nežeru! [3/10] (22.06.2006)

Tahle devadesátiminutová brutalita se navenek snaží v divákovi vzbudit dojem, že nese nějaké poselství. Ve skutečnosti toto bohulibé poselství - poukázat na temnou stránku člověka a na ostudnou komercionalizaci násilí - je jenom pouhou záminkou k tomu, aby nám Deodato mohl ukázat ten nejtvrdší snuff spáchaný na zvířatech, který byl kdy v hraném filmu k vidění (milovníci želv, tohle si raději nepouštějte) a nesmírně autentickou formou zobrazit prasárny (jinak se to nazvat nedá), které páchá člověk na člověku. Míra autenticity je tak obrovská, že jsem během sledování byl na pochybách, jestli je to skutečně jenom hrané (u těch zvířat ale ne, tam to jsou skutečně mordy v přímém přenosu). Celkové resumé: velmi umně natočená nechutnost, která se tváří hlubokomyslně, ale já jí to nebaštím. (25.09.2003)