Kanibali

„Nie sme vari väčšie zvieratá, ako oni?" Šokujúci základný pilier talianskych kanibalských hororov. Scenár nestojí za zmienku. Na to je vedľajšia rovina s antropológom a tým, či sme väčšími divochmi my alebo obyvatelia Amazonky, príliš plytká (hoc zároveň paradoxne istým spôsobom pravdivá). Takisto herecké výkony nestoja za reč (Francesca Ciardi je zaujímavá len vďaka tomu, že ukáže temer všetko). Ale čo sa týka fyzických orgií, o ktoré koniec koncov v tomto drsnom pod-žánre ide "až" na prvom mieste, nemajú Deodatovi Kanibali konkurenciu. (01.11.2004)

Maximální ubohost a prasárna, která nikdy neměla spatřit světlo světa, a když už se tak stalo, mělo se s ní urychleně naložit jako s nebezpečnou chorobou (a ne to ještě protlačit na volný trh). Volit snímek, vůči kterému pociťuji největší nenávist, padl by los právě na Kanibaly. Zneužívat totiž rádoby poselství za účelem demonstrace těch největších zvrhlostí planety (zabíjení zvířat je silné kafe!) je samo o sobě volňáskem do psychiatrické léčebny. A to podotýkám, že se ani v nejmenším nepovažuji za druh člověka, který trpí fixní ideou o samojedinosti a správnosti Západní životní filozofie. Laciné, primitivní, zvrhlé. Fandové ať si mne za to třeba sežerou! (15.06.2008)

Tak fajn... Deodato se pokusil šokovat a povedlo se mu to mírou vrchovatou. Ani ne tak brutalitou lidí vůči sobě navzájem, jako spíš nesmyslným a naprosto zbytečným zabíjením zvířat v přímém přenosu. Vyžívat se v detailních záběrech na kuchání želvy nebo opic (které kvůli zpackané scéně musely být zabity hned dvě) se může snad jen sadista nebo někdo, kdo pro komerční úspěch svého snímku podstoupí naprosto cokoli... Tahle bezskrupulóznost svědčí o mnohém. Deodato se touto saďárnou zřejmě snažil obalit myšlenku, že necivilizovaným divochem nemusí být jen domorodec odněkud z Afriky... ale činí tak docela jednoduchým a velice průhledným způsobem. Hlavní postavy jednají tak nelogicky, že výsledku jako celku nevěřím ani za mák... Uznání si režisér vyslouží snad jen za navození atmosféry a tu neskutečnou autenticitu, s níž nám zobrazuje všechny ty nechutnosti (vyjma zabíjení zvířat - to už je mimo mé chápání). Vlastně se ani nedivím těm, co dali odpad... (14.03.2008)

OMG. Ruggero Deodato je ÚCHYL!!!!!!!! A nejen kvůli tomu naprosto neuvěřitelnému gorefestu a brutalitě, kvůli které se leckomu zvedne kýbl (hrdě přiznávám že jsem to ustál), ale hlavně kvůli doprovodné hudbě. Promiňte, ale ještě jsem neviděl, aby při rozsekávání těl či situaci kdy je asi 50 vyděšených domorodců v hořící chatrči a debilní američani se je tam snaží udržet, hrála nějaká uklidňující romantická hudba jak z nějaké pohádky z 60. let či z Vinnetoua. Úplně vidim režiséra jak si to užívá a šíleně se za tou kamerou gebí. Ironií zároveň je, že po otřesném chování američanů a hlavně po scéně "jak rozsračkovat želvu" jsem z celého srdce fandil kanibalům a závěrečné brutální zůčtování jsem si docela užil. Kanibalové jsou asi nejbrutálnější film co jsem kdy viděl, ne nejkrvavější, ale nejbrutálnější. Takže "Braindead" a "Cradle of Fear" se můžou jít schovat. (16.02.2006)

Zhlédnutí tohoto šokujícího a kontroverzního díla jsem dlouho odkládala, protože mi na něj zatím nepřišla ta správná "chuť." Pak nadešel ten moment, já se usadila a pustila si Cannibal Holocaust. Mé představy se však docela hodně lišily od toho, co jsem viděla. Všechny ty orgie, vraždění, brutalita, realistické záběry jsou možná odporné, příšerné, někteří se na to možná ani nedokáží dívat, ale mě celý tento film jaksi nechal chladným. Při vraždění zvířat či scénách, kde domorodci pojídali dokumentaristy, a kde jsem asi měla cítit něco jako odpor, rozhořčení, šok, vztek, či bych měla nad tím hnusem odvracet oči, jsem v klidu, aniž by mnou něco z toho více pohnulo, sledovala celý film. Že byla ta nebohá zvířata skutečně zabita, je otřesné. Ale spíš než to a pocity němého šoku a nepochopení především při scéně s mravenečníkem a prasátkem, které mě docela trochu "zabolely", jsem si uvědomila, že to nejvíce šokující v tomto filmu vlastně nepochází jen od domorodých kmenů. To největší zlo je zde také pácháno partou mladých dokumentaristů. Oni tam nepřišli natočit dokument. Oni přišli na cizí území, ke zcela odlišné "kultuře" a začali s úsměvy na tváři vraždit zvířata a tyranizovat domorodce v jejich vesnici. A to vše si bez jakéhokoliv svědomí natáčeli. Není toto to skutečné zlo? Když člověk provádí všechny odpornosti a hrozné věci, kterých si je dobře vědom, a pokračuje v tom? To mě přivádí k závěru, že těch nejšílenějších, nejkrutějších a nejodpornějších věcí budou vždycky schopni jen lidé. To oni dokáží rozpoutat to největší peklo. Nebyli to vlastně ti čtyři, kdo jsou mnohem, mnohem horší, než ty, civilizací nedotčené kmeny? (11.07.2011)