Poslední kanibalové

Deodato nám představuje surovost v plné síle, což se mnohým nelíbí. Na druhou stranu nastiňuje v několika případech (dívka, která snad hlavnímu hrdinovi trochu pomáhá, a potom chlapec, který mu chtěl podat trochu vody), že kanibalové nejsou tak naprosto bezcitní a suroví, jak by se na první pohled mohlo zdát. Neuvědomují si svět a kulturu v našem pojetí, ale mají ho za místo, kde je potřeba bojovat o každý kousek potravy, protože hlavní je přežít. Je s podivem, že tento snímek se neproslavil tak široce jako jeho mladší bratříčci. Má očekávání rozhodně splnil. (23.02.2008)

Příjemný přírodovědný snímek s krásnou přírodou, působivými scénami - anakonda požírající varana, škrtič kaloně či krokodýl orla - a primitivním kmenem jako bonusem. Před lety se mi snímek líbil více a Cannibal Holocaust mám nejraději, i tak u 4* zůstanu. Kanibalské filmy buď berete, nebo ne, střední cesta asi není. C.H. je výpovědí o naší civilizaci, o současném člověku a jeho postavení v přírodě, jeho vztahu k druhým. Poslední kanibalové jsou z větší části cestopisným dokumentem natočeným na kvalitním materiálu, jak bývá u Italů zvykem (Technicolor je prostě jednička). Film nemá z pochopitelných důvodů dodatek, že žádnému zvířeti se během natáčení nic nestalo. Nejde však o nějaké týrání či nesmyslné zabíjení, jde o přírodu (no a ten krokodýl...tak u nás se zase zabíjejí a jí prasata, že). Filmaři si natáčení zajisté užili (pijavice, hmyz, vlhko...). Jen ta kobra v Amazonii mi nějak nesedla... (29.09.2015)

Stejné hodnocení jako u Cannibal Holocaustu. Velmi dobré co se týče surovosti a až exploitačního teroru, herectví samozřejmě dost mizerné - co by se taky dalo u Italů čekat jiného. Scéna se zabitím a vykucháním krokodýla byla tentokrát docela over the top i pro mne, a to rozhodně nejsem jedním z těch, kteří by za zabití opičky a želvy v Cannibal Holocaustu stínali režisérovi hlavu. Hudba se povedla, stejně tak gore (ale zas až tolik ho není) a tak mi nezbývá, než Ultimo Mondo Cannibale doporučit. Samozřejmě pouze těm, kteří vědí, co mají čekat. (18.05.2009)

Myslím si, že všechny zásadní starší kanibalský filmy jsem už viděl. Včetně tohohle. Jen jsem ho tady neměl ohodnocenej. Tak jsem si dal repete. Nutno dodat, že éra kdy jsem tyhle kanibalský filmy sjížděl a ujížděl na nich je dávno pryč. Dnes už je asi nedokážu tak docenit jako kdysi. Určitě se najde pár scén který utkví v paměti jako třeba kuchání krokodýla, kuchání člověka ale dějově mě to vyloženě nudilo. Kdysi bych šel s hodnocením určitě výš. Dnes už to bude jenom za 2 hvězdy. (06.03.2023)

Jungle Holocaust sa dá hodnotiť prinajmenšom dvoma spôsobmi, pričom v oboch prípadoch sa jeho kvality výrazne menia. Ako samostatné dielo je Deodatova práca zavrhnutiahodný, skomolený odpad - veľa nezmyselných strihov, neschopnosť budovať súdržnú dejovú líniu, veľa nemotivovaných scén, extrémne samoúčelného násilia. Film postráda akúkoľvek estetickú, alebo remeselnú hodnotu, je sexistický a rasistický, ponúka príbeh podobný obsahom magazínov Rugged Men, Mans Conquest, Man´s World... a ich charakteristické črty špičkuje do morbídneho maxima. ___ V rámci žánru je Jungle Holocaust zásadným dielom. Postrádanie estetických, či remeselných kvalít je v rámci Mondo Filmu legitímnou žánrovou konvenciou, rovnako všetka režijná ťarbavosť, skomolenosť, samoúčelnosť, nemotivovanosť atď. __ Deodato v Jungle Holocauste ustanovil podobu Mondo filmu na nasledujúcich pár rokov - nejde o dokumentárny film, ako v prípade Savage Man, Savage Beast, v porovnaní s Deep River Savages od U. Lenziho je Jungle Holocaust po Mondo stránke čírejší, surovejší, odpútaný od romantického pátosu a možnosti porozumieť si s domorodcami. Deodato o tri roky neskôr dotiahol Mondo film do jeho milovanej aj nenávidenej podoby v Cannibal Holocauste, prinášajúcom okrem iného aj mockumentárny found footage štýl, a skeptickú relativizáciu postavenia bieleho muža (nech vyzerá v rámci filmu akokoľvek naivne a plocho) čo ostáva jeho najväčšou devízou. __ Jungle Holocaust je bipolárna snímka, ktorej bipolárnosť sa miesi do zvláštnej jednoliatosti . Čistý brak a zásadná snímka zároveň, moje hodnotenie je mixom týchto dvoch pozícií. Na záver na naskytuje otázka, či je možné Deodata viniť za nastavenie daných žánrových pomerov? Osobne si nemyslím, že by ktokoľvek iný vyvinul Mondo film ako žáner kvalitnejší a uvedomelejší. (01.01.2017)