Irina Palm

Názorně předvedeno, že každé zaměstnání může zvednout naše sebevědomí, pokud se v něm staneme nejlepšími :-)) Samozřejmostí je pohodlný pracovní oděv, domácky útulné prostředí a umělecké jméno - Irina Palm. Přestože důvod, proč Maggie pro ni dříve nemyslitelnou práci přijala, je velmi vážný a smutný, pobavený úsměv mně až na několik vypjatých okamžiků nezmizel ze rtů, zvlášť, když počala nečekaně fungovat chemie mezi Maggií a Miklosem... Neobvyklé propojení jemného humoru s dramatem, doladěné hereckými výkony a výbornou hudbou. (08.02.2010)

Tvůrci očividně potřebovali film natáhnout přes sedmdesát minut a to i za cenu nehezké podpásovky, kterou jsem v závěru musel pár minut rozdýchávat (nečekaně otevřený konec mi vrátil dech). K přesvědčivosti na druhé straně vydatně přispívá výtečné herecké obsazení. Faithfullová mnohdy pouhým pozvednutím obočí dokáže dát najevo stovku dojmů a pocitů. Jakoby přesně vystihla Maggiinu povahu, s její minulostí (v podstatě zpackaný život), přítomností (zpola příjemné zpestření a znovunabytí ztraceného sebevědomí) i možnou budoucností (vztah, který snad přetrvá). Její mužský protějšek, Miki Manojlovic, v roli šéfa nočního podniku Mikiho se důsledně vyhýbá klišé, k nimiž podobná postava vybízí. „Měl by ses víc usmívat“, ponouká ho Maggie a těžko si pro něj v té chvíli představit vhodnější partnerku. Jak známo, protiklady se přitahují a již dlouho jsem s podobnou chutí neposlouchal společné dialogy dvou herců. Režisér německého původu Sam Garbarski svým autorským filmem nelamentuje jenom nad situací v Británii. Z koprodukce Francie, Belgie, Německa, Lucemburska a Velké Británie vzešel kromobyčejně obyčejný a přesně mířený políček kapitalismu. Tento formálně strohý snímek s jednoduchým hudebním motivem neobvyklým množstvím postmutnělých zatmívaček je především svědectvím o tom, k jak vyhrocenému jednání někdy nutí život v materialisticky orientované společnosti. 80% Zajímavé komentáře: Renton, Tomco (30.06.2009)

Dámy a pánové, milé děti, ... - no, tentokrát asi především pánové: hle - jaká to skvělá ukázka mužského pokrytectví... Opravdu by mě zajímalo, kolik z vás, hoši, by dokázalo poděkovat své matce za to, co pro svého syna (a jeho syna) udělala hrdinka filmu... Krásnýho filmu. Od prvních leteckých záběrů na městečko (nebo londýnské předměstí?), tak z té výšky hezké a anglicky úpravné, podmalovaných pomalou melodií. Nemám slov, kterýma bych dokázala ocenit nenápadné hraní-bytí Marianne Faithfullové a ještě více Mikiho Manojloviče - co všechno umí vyjádřit drobným gestem nebo nepatrným pousmáním. Ten film na mě působí TAK pozitivně, vyvolává ve mně klid a jemnou chvějivou radost. Další skvost do sbírky nezapomenutelných. (To jsou teda paradoxy... ) (06.03.2011)

Irina Palm je vkusný políček všem puritánům a jejich pokřivené morálce. Obdobná dramata života jsou všude kolem nás, jen je nevidíme, nebo je nechceme vidět. A většinou s mnohem stísněnějším dopadem na jejich protagonisty. Ale to nemění nic na strhujícím vyznění tohoto hořkosladkého příběhu. Citlivě, střídmě a přesto velkolepě jsou nálady mravního rozhořčení na podkladě křesťanské výchovy vláčeny vlastním marastem pokryteckého moralizování. Až sebe samotnou utopí ve vlastních výkalech hodnot, které vydávají za lidskost a nezištnou obětavost. Film se nesnaží šokovat, ani vydírat, příběhu nechává volný průběh, díky čemuž je jeho celková působnost mnohem silnější, sdělnější, srozumitelnější i intenzívnější. Hlavní postavou příběhu je postarší žena Maggie (velmi pozoruhodná Marianne Faithfull) ve své nejtěžší a nejkontroverznější životní roli obětavé babičky. Počáteční stud je záhy vystřídán odhodláním a sebeobětováním vlastních morálních předsudků. V kontrastu s jejím nezištným chováním vynikají veškeré přízemní pokrytecké anomálie lidskosti etického kodexu morálky. Ti nejfalešnější se nejhlasitěji brání proti všem výstřelkům pseudomorálky. I štvavá propaganda může nabýt posilujícího rozměru pro své oběti. Hlavní mužskou postavou je majitel erotického podniku Miklóš alias Miki (dobrý Predrag Manojlović) se znovu získávanou lidskou stránkou vlastní osobnosti. A s dlouho nepoznaným citem nově probouzející se lásky. Všem navzdory. Třetí výraznou postavou je Maggiein dospělý syn Tom (zajímavý Kevin Bishop) s hysterickým odsouzením matčina tajemství na základě puritánského moralizování. Jak snadné je někoho odsuzovat a přitom nepřinést žádnou osobní oběť. Z dalších rolí: Tomova překvapená i uznalá manželka Sarah (zajímavá Siobhan Hewlett), odstavená a zahořklá pracovnice nočního podniku Luisa (zajímavá Dorka Gryllus), pokrytecká Maggieina kamarádka s velkým hříchem minulosti Jane (Jenny Agutter), malý a nešťastný Olly (Corey Burke), či další Maggieina kamarádka v zajetí falešného moralizování Julia (Meg Wynn Owen). Veškeré puritánské útoky na mravní zodpovědnost je pouhý zastírací manévr vlastních poklesků a tajností. S neobyčejným potěšením předhazují mravokárné odsudky svým nebohým obětem, které často obětují vše ve prospěch druhých. Je to silné a strhující ve svém provedení, podání a vyznění. (05.11.2016)

Scénář: Philippe Blasband, Sam Garbarski, Martin Herron .. Irina Palm, jeden z mnoha restů Karlovarského filmového festivalu, který se zpožděním doháním díky současnému uvedení do širší kino distribuce. Právě z tohoto restu se vyklubala opravdu zajímavá podívaná. Pro zdraví a štěstí dětí je třeba (se) honit a to někdy i do důsledků. Pozvolné vyprávění o osudech členů jedné rodiny se díky výtečné hudbě podmanivě vleče a dává vyniknout tu vážným tónům, tu slastně odlehčeným až pronikavě vtipným. Z postav mne více než Irina zaujal bordelpapá Miki, který vzhledově i podáním dosti připomíná Walter Matthau v nejlepší formě. Luisa (Dorka Gryllus) mohla také dostat o něco více prostoru nebo alespoň dotažení její vedlejší linie. To je ale jen drobnost. Jinak to bylo opravdu jemné .. ehm jemná podívaná. (02.09.2007)