Toy Story 3: Príbeh hračiek

Příjemné překvapení, které by se nekonalo, kdyby se venku tak strašně nerozpršelo a my nezapadli do kina na první film na programu... :-) Aniž bych zacházel do hlubších detailů, vypíchnu jen některé postřehy: Především trojka Příběhu hraček není filmem pro děti, ale spíš pro ty, kteří byli dětmi v době premiéry jedničky. Vícevrstnatost příběhu, jež zahrnuje odkazy na popkulturní fenomény či principy totalitarismu, unikne chápání malého dítěte, zato vyvolá salvy smíchu u 20ti a více-letých. Lehký nádech sentimentálního vzpomínání na vlastní dětství a částečná identifikace diváka s dospívajícím Andym je dalším vodítkem k této doměnce. Hračky pochopily tento neodvratný vývoj a i okolnostmi byly přinuceny k boji o holé přežití. Pobyt ve školce, v níž hračkám vládne Mazel, se ukáže být nešťastným vyústěním a lehce předvídatelný konflikt s novým prostředím je bohatou živinou pro gradaci velmi napínavého příběhu. Ten je vyprávěn s obdivuhodnou lehkostí a jiskrou - Např. úvodní výlet do imaginárního světa dětských her a následný střih na dospělý pohled na hrající se děcko je kouzelný. Pixar ukázal, že i v současné době zaplavené oceánem víceméně zbytečných animovaných filmů lze vyprodukovat svěží animáč, který je vtipný a troufám si tvrdit, že v mnohém překoná i své dva předchůdce. Inteligentní oddechovka. (07.07.2010)

Keby nebolo toho čarovného konca, ktorý svojou ľudskosťou, hĺbkou a hravosťou presne vystihuje ducha posledných (dokonalých!) pixaroviek, tak neviem neviem. Základným kameňom úrazu je, že film stratil akúkoľvek spätosť s realitou. Fikčný svet hračiek pomaly stráca stýčné body s reálnym svetom, ktoré boli hlavnou devízou predošlých filmov a vytvárali ten čarovný opar, že "čo keď...!". Navyše film je až príliš akčný. Pasáž úniku zo škôlky je miestami viac atrakciou v disneylande ako filmom. No ten koniec... ach ... idem vyhrabať svoje staré hračky! PS: Rex podal znova bombastický výkon. Čakám nomináciu na Oscara za vedľajšiu rolu! (15.09.2010)

„Kam si sa vybral, Zemiak?“ – „Pre teba PÁN Zemiak.“ S Woodym, Buzzom, manželmi Krumpľovcami, dinosaurom, Pánom Prasiatkom, mariňákmi drsného seržanta (R. Lee Ermey) a hlúpo kúzelnou Barbie, sme prežili nemalú časť svojich životov – 15 rokov nie je málo. Je v tom niečo z nostalgie, melanchólie, je tam smútok i zvláštna pachuť z niektorých etáp našich životov, kedy nie vždy všetko skončilo fajn len preto, že sme si to priali. Niektoré filmy to proste dokážu, stanú sa tak trocha súčasťou našich ozajstných a reálnych životov. Pokiaľ ste na Woodyho a Buzzových dobrodružstvách boli v rokoch 1995 a 1999 v kine, bude pre vás cťou pozrieť si záver trilógie. Je presne taký, aký mal byť. Hravý, rozkošný, plný nápadov... a smutný. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (09.12.2010)

Uříznout růžovýmu Lotsovi čenich a byl by z něj dokonalej Voldemort. Nejen vzezřením, ale i osobností. No fakt, několikrát jsem si během sledování třetího story o hračkách říkal, zda by se v zařazení žánrů nemělo doplnit i "Horor", protože mě docela překvapilo, jak od předchozích dílů razantně potemněla atmosféra. Jinak až na posledních circa patnáct minut bezvýhradní spokojenost, protože... sorry guys, za posledních patnáct minut musím jednu hvězdu srazit dole. Jak už řekl někdo přede mnou: skončit děj u pece na odpadky a byla by to čistá pětihvězda. Tam už mě to prostě smrdělo vatou, připadalo mi to už hrozně výplňovité a samotný konec na poměry Pixaru dost klišovitý. Dávám tedy velmi silné 4* a Lotso zůstává v paměti otišten jako Voldie. (08.08.2011)

Technicky je Toy Story brilantní. Co se práce s emocemi týče, nemá Pixar konkurenci. Způsob, jakým dokáže DĚSIT skrze věci na první pohled roztomilé je až zarážející a skutečně strašidelný. Je dojemné, jakým způsobem se tvůrci dokázali po patnácti letech vrátit tam, kde začínali. Co je to ale platné, když příběh stojí za starou bačkoru a bez zjevné logické návaznosti je jen poskládan z různých scének, z nichž některé jsou brilantní a mají svoje místo (retrospektiva růžového medvěda), jiné jsou velmi zábavné, ale v příběhu nemají co dělat (Ken ukazuje Barbie svůj šatník). Výsledkem je prazvláštní paradox, kdy jsem odcházel z kina dojat, rozněžněn a naplněn a přitom zklamán a lehce naštván... A doteď jsem se nedokázal rozhodnout, které dojmy ve mě převládají... (06.08.2010)