Toy Story 3: Príbeh hračiek

Toy Story 3 je oproti svým předchůdcům velkolepější, zábavnější, akčnější a emocemi nabitější, přitom v žádném ohledu nepřekračuje mez snesitelnosti a bez problémů ho zvládne i dospělý divák (což mohu potvrdit i z toho důvodu, že jsem ho rozkoukal ve tři hodiny ráno a vůbec mi nevadilo, že mi nakonec ukrojil další dvě hodiny spánku). Upřímně lituju, že jsem ho nemohl vidět ve svých dětských letech - to se poštěstilo pouze dílu prvnímu; zatímco ten byl ale "jen" výbornou zábavou, trojka je určitě jeden z nejlepších animáků, co jsem kdy viděl. Kdybych měl vypíchnout konkrétní prvky, nevěděl bych, zda mám začít u široké škály barvitých (doslova) postaviček či u akčního a fantasticky gradovaného příběhu. Skvělý byl i milý a nostalgický tón, jímž film vyjadřuje přerod dítěte v dospívajícího mladíka a auru dětského světa, která by neměla být zapomínána, ale předávána. Zmínit musím i záporáky, a to ani ne tak tak Mazla (růžový plyšový medvěd - ha), jako spíše poněkud úchylnou postavu velkého plastového nemluvněte, která by mě kdysi s tím svým rozbitým okem určitě strašila ve snech. (17.04.2011)

Hračky dělají dětství dětstvím. Dovedete si představit život bez hraček? A dovedou si ho představit hračky bez nás? Dojemný příběh z fantastického světa hraček pohladá, potěší i rozesměje...Důkaz, že fantasii se meze nekladou. Moje nadšení z Toy Story tedy neopadá ani po 3. díle, který nebyl o nic méně zajímavý než předešlé dva. (30.10.2010)

FILMOVÁ NOC 2010 Hlavní otázkou u již jedenácté pixarovky v pořadí není, jestli studio nevyrenderuje nevýborný film, ale zda-li TOY STORY 3 zachová vzestupnou tradici trilogie. Třetí část, jež cílí na diváky, kteří vyrůstali spolu s předchozími díly, je opravdu nejlepší, protože je zároveň nejdospělejším počinem ve filmografii Pixaru. Po VZHŮRU DO OBLAK, které pojednávalo o nevzdávání se na sklonku života, se tentokrát vypráví o smíření se s vlastní smrtelností (konečností) a koloběhu života, což je na rodinný film poměrně odvážné (zvlášť pokud je první polovina svým tempem záměrně pomalejší a ve variování již známého z předešlých částí je patrné ono stárnutí, protože ne vše vychází jako předtím). Zacílenost na dospělejší publikum vede i k tomu, že po parťáckém filmu, jímž byla jednička a dvojka, se mnohem výrazněji než předtím pracuje na půdorysu útěkářských snímků z druhé světové války, na které se poučeně odkazuje, jejich klišé se přepracovávají a schémata ozvláštňují tím, že na místo vězení či koncentračního tábora je zde školka a lidi suplují hračky. A ano, plakal jsem. (10.07.2010)

Keby nebolo toho čarovného konca, ktorý svojou ľudskosťou, hĺbkou a hravosťou presne vystihuje ducha posledných (dokonalých!) pixaroviek, tak neviem neviem. Základným kameňom úrazu je, že film stratil akúkoľvek spätosť s realitou. Fikčný svet hračiek pomaly stráca stýčné body s reálnym svetom, ktoré boli hlavnou devízou predošlých filmov a vytvárali ten čarovný opar, že "čo keď...!". Navyše film je až príliš akčný. Pasáž úniku zo škôlky je miestami viac atrakciou v disneylande ako filmom. No ten koniec... ach ... idem vyhrabať svoje staré hračky! PS: Rex podal znova bombastický výkon. Čakám nomináciu na Oscara za vedľajšiu rolu! (15.09.2010)

Animovaný film o hračkách, který vlastně není celý úplně tak pro děti, jak by se na první pohled mohlo zdát. Scénář přetékající nápady (Ken a Barbie, latino Buzz), perfektní animace a nepřeberné množství krásných hraček (ano, měla jsem chuť se sebrat a okamžitě si jít hrát) a hlavně hromada zábavy do poslední minuty. Pixar je prostě stále extratřída a i nadále zůstává rozum stát, jak si dokáže opravdu s KAŽDÝM filmem udržet takhle skvělou úroveň. (12.02.2011)