Toy Story 3: Príbeh hračiek

Animovaný film o hračkách, který vlastně není celý úplně tak pro děti, jak by se na první pohled mohlo zdát. Scénář přetékající nápady (Ken a Barbie, latino Buzz), perfektní animace a nepřeberné množství krásných hraček (ano, měla jsem chuť se sebrat a okamžitě si jít hrát) a hlavně hromada zábavy do poslední minuty. Pixar je prostě stále extratřída a i nadále zůstává rozum stát, jak si dokáže opravdu s KAŽDÝM filmem udržet takhle skvělou úroveň. (12.02.2011)

Toy Story 3 je oproti svým předchůdcům velkolepější, zábavnější, akčnější a emocemi nabitější, přitom v žádném ohledu nepřekračuje mez snesitelnosti a bez problémů ho zvládne i dospělý divák (což mohu potvrdit i z toho důvodu, že jsem ho rozkoukal ve tři hodiny ráno a vůbec mi nevadilo, že mi nakonec ukrojil další dvě hodiny spánku). Upřímně lituju, že jsem ho nemohl vidět ve svých dětských letech - to se poštěstilo pouze dílu prvnímu; zatímco ten byl ale "jen" výbornou zábavou, trojka je určitě jeden z nejlepších animáků, co jsem kdy viděl. Kdybych měl vypíchnout konkrétní prvky, nevěděl bych, zda mám začít u široké škály barvitých (doslova) postaviček či u akčního a fantasticky gradovaného příběhu. Skvělý byl i milý a nostalgický tón, jímž film vyjadřuje přerod dítěte v dospívajícího mladíka a auru dětského světa, která by neměla být zapomínána, ale předávána. Zmínit musím i záporáky, a to ani ne tak tak Mazla (růžový plyšový medvěd - ha), jako spíše poněkud úchylnou postavu velkého plastového nemluvněte, která by mě kdysi s tím svým rozbitým okem určitě strašila ve snech. (17.04.2011)

Toy Story 3 bych si dovolil tvrdit, že je nejlepší z celé trilogie, ale i tak všechny 3 díly čistě a jasně 5*. Tvůrci se po deseti letech rozhodli o třetí pokračování a vyvedlo se to výborně. Je jasné, že všechny tři díly jsou vůbec nejlepší animované filmy, které kdo kdy vytvořil. Pro mě se stává animovaným filmem roku, i když je těžké rozhodnout se mezi Toy Story 3 a Jak vycvičit draka. Bude to velký boj o nejlepší animovaný film roku... 10/10 = 100% (06.01.2011)

Do mých očekávání se třetí Příběh hraček strefil tak napůl. Asi jsem to čekal trochu odvázanější a samotný ‚Prison break‘ považuji za těžce promarněnou šanci. Těch pár mrkání na odrostlejšího diváka mě nechávalo docela v klidu, takže jsem dlouze přes hodinu obdivoval spíš to, jak ten svět v HD dobře vypadá. Pak se hračky chytily za ruce a já dostal emocionální pálku, ze které mi šly slzy do očí, aby to vydrželo až do závěrečného posezení na trávníku. Ale v poměru stopáže se mi to zdá docela málo. (22.10.2010)

Kdepak asi skončily moje hračky z dětství? Loni jsem se rozloučil s jednou z posledních, medvědem, kterého jsem dostal cca před 40 lety. Byl už notně vypelichaný a poškubaný. Zvěčnil jsem si jej foťákem na památku a pak... jsem ho opustil. Vlastně až do tohoto filmu jsem si to ani nijak neuvědomoval, ale teď si říkám: Neublížil jsem mu? Ty auta na dálkové ovládání, co mi leží ve sklepě prostě musím znovu zprovoznit a dám je na hraní svým klukům. A budu hlídat, aby s nimi zacházeli s respektem. (Ano, není to přímo komentář k filmu, ale spíše komentář k mým pocitům po jeho shlédnutí. Už holt stárnu a měkkosrdcatím. :-( ) (20.03.2012)