Vykúpenie z väznice Shawshank

Když vás film omámí natolik, že ani pořádně nevíte, co o něm vlastně říct, když vás film svou poutavostí přiměje zapomenout na čas, když vás film uhrane svou neopakovatelnou atmosférou, když vás film přechytračí svou geniální pointou, když vás film zmrazí v napětí jedné z nejočekávanějších chvil celé kinematografie, když vám film předvede lidskost na místě, kde byste to nejméně čekali, prostě když vám film doslova vyrazí dech, tak nezbývá nic jiného, než říct: "Děkujeme Franku"... 10/10 (01.12.2007)

(1001) K filmu mám takový nostalgický vztah, protože můj tatínek pořád chodí po bytě a vykřikuje "právník to podělal!" a podobně. A když pláče i Morgan Freeman, kdo jsem já, abych neplakala! Zamlada byla moje oblíbená epizoda s mladým Elvisem, nyní si zejména užívám Clancyho Browna, jeho 192 centimetrů a bezkrevný obličej. Nicméně oficiální důvod, proč ten film oceňuji, je zobrazení mužského přátelství. Zajímalo by mě, jestli muži vidí toto zobrazení jako pravdivé. Oproti jiným filmům podobného charakteru mám dojem, že tady všechno tak nějak přirozeně zapadne do sebe, zvolení herci to neuvrhují do kýče, necítím křeč a nemám potřebu hledat chyby technického rázu. Navíc film dost sugeruje spíš než realitu jakési podobenství o touze po svobodě. A poslední scéna vypadá tak strašně divně, modře a ideálně, že čím jsem starší, tím víc mám utkvělý dojem, že se nikdy nestala a že je to jenom zoufalé přání zastiňující skutečné události. (Což mi přijde jako docela cool interpretace srážející náběh k předávkování sentimentem.) P. S.: S hrůzou jsem si vyzkoušela, že kdybych já byla Red, tak si "Zihuatanejo" několik let nevydržím pamatovat. (19.12.2014)

Po čtyřiceti letech bloudění na pouštním, vězničním buzerplace bankéř vyvede do zaslíbené země Mexika Žida, teda Ira Freemana, čímž z něj udělá freemana. Doufám, že to nemusím interpretovat politicky... Pokud mě k tomu nikdo nebude nutit, tak se raději budu tvářit, že jsem se koukal na pohádku o vytrvalosti, naději, drobnostech, co pomáhají přežít další den a božích mlýnech, co melou pomalu, ale když se jim pomůže, tak jistě. +++++ V pohádkách se zlo dává poznat ihned a zlem zůstává, dobro se někdy musí hledat, ale nakonec se najde. Občas přitom trpí, občas zlu nezabrání působit utrpení, ale nakonec, za doprovodu melancholického, někdy až tesklivého klavíru, vítězí. Jeho prohry i finální výhra se umí strefit do diváka, až zaslzí. Pomáhá v tom i životní moudrostí nasáklý vypravěč s hlasem Freemana. Škoda, že chvílemi ujiždí ve svých promluvách k mudrování, jež jakoby se inspirovalo motivačními příručkami a new age guruy. Shawshank je dojákem, jemuž hrozí pád ke kýči, ale precizně odvyprávěným, sice s ploššími záporáky, ale slušně navrženým hlavním hrdinou, navíc s ucházející fabulí. Darabont (nebo King?) si v některých případech příliš lacině hraje s umísťováním (hádám zpětným, tj. po vymyšlení příběhu) náznaků, např. Monte Christem, nebo "rekontextualizací" (Brooks was here / Red was here). Takhle se vodí divák v dětství. Škoda, v rámci dojáků na mě Shawshank zabral nadprůměrně. A mohl i lépe. (04.10.2014)

Můžete mi říkat, že Frank Darabont je režisér Zelené míle (skvělý film) a nebo Majesticu, ale pro mě bude nesmrtelný jediným dílem a to Vykoupením z věznice Shawshank. V podstatě dokonalé dílo, které svou formou, jednoduchostí a emocemi strčí do kapsy i mnohem hlubší snímky. Darabont předvedl, jak jednoduše a příjemně lze navodit sympatie pro kohokoliv a kdekoliv". Tim Robbins a Morgan Freeman předvádějí slastné herectví, které pohladí diváka a dokazuje jejich obrovské schopnosti hrát kohokoliv v jakékoliv situaci a okamžiku života. Celý film je natolik sympatický a poutavý, že kdykoliv k němu přijdete, zůstanete u něj a nebudete chtít odejít, ani na krok. Neznám příjemnější a milejší film, který dokáže pohladit po lidském srdci a vyvolat tak příjemné emoce. (05.06.2004)

Dlouhá léta jsem o VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK slýchal úžasné věci a přesto se mi tenhle nádherný film vyhýbal. Kingovu povídku mám moc rád a upřímně řečeno jsem pořád nechtěl věřit, že by filmové zpracování mohlo předčít originál. Mýlil jsem se. Frank Darabont dokonale rozvíjel drobné náznaky z knihy a přidával k nim pásáže, které dokonale ladily s původí příběhovou linkou. Skvělé herecké výkony, a to nejen Tima Robbinse a Morgana Freemana, film učinili až neskutečně věrohodným a přesvědčivým, úžasná hudba Thomase Newmana někdy dojímá až k pláči. Při tomhle filmu si člověk uvědomuje život - jak jeho útrapy, tak jeho krásu... „Zjišťuju, že jsem vzrušenej, tak vzrušenej, že v rozklepaný ruce sotva udržím tužku. Myslím, že takový vzrušení může pocejtit jen svobodnej člověk, kterej se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem." (31.05.2006)