Chaotická Ana

Chaotická Ana potěší hlavně příznivce reinkarnace, což já zrovna nejsem, přesto jsem ty dvě hodiny, co film trvá, nevycházela z údivu, co mi to pan Medem zase naservíroval. Příběh Any, začínající malířky, která se musí vyrovnat s tím, že v minulosti už mnohokrát žila a vždy zemřela jako mladá dívka. Stejně jako je Ana uváděna do hypnózy odpočítáváním od deseti do nuly, stejně tak plynou i jednotlivé kapitoly filmu. Jak už je u Medema zvykem, dočkáme se erotiky, nahoty a sexu, trochu exotiky, hodně tajemna a hlavně nádherných obrazů malířky Any, jejichž skutečnou autorkou, jak se dozvíme z titulků, je režisérova předčasně zemřelá sestra Ana Medem, které byl celý film věnován. Asi to není film pro každého, za sebe ale dávám jednoznačných pět hvězd. (29.03.2011)

Obrovské překvapení a absolutní filmařská špička, tak mě tenhle film dostal.Skvěle vybraná Manuela Vellés, kterou jsem předtím vůbec neznala, zajímavé tajuplné a pro někoho těžko uvěřitelné téma filmu.Pohltí vás to vizuelností, nádhernou hudbou a donutí přemýšlet o všem, co se nás může týkat mezi nebem a zemí. Skvělé a pět hvězd. (21.05.2012)

Mysteriozní... A bizarní a sugestivní a magická... Ano, spíše taková je Ana... . . . Čtyři a půl hvězdy za film, zaokrouhleno nakonec i za tu hudbu po trošku chaoticky rozpolceném váhání nahoru. - - - - - (Poprvé viděno /v původním znění s č. titulky/ 1.4.2012 na >chaotickém prostoru< , hodnocení 691., komentář zde jako pětasedmdesátý - 2.4.2012) (02.04.2012)

Medem patří k mým nejoblíbenějším režisérům, není tedy divu, že jsem se na Chaotickou Anu velmi těšil. Již první minuty mě bezmála nadchly a já si užíval typickou práci tohoto režiséra. Spoustu pro něj specifických prvků jsem už znal, ale dovedl z nich namíchat opět něco nového. Radoval jsem se tedy z až důvěrně známých záběrů točených z pod vodní hladiny, v ní vznášejících se těl, krásné a záhadné hlavní hrdinky, kamery bloudící na nějaké neznámé tajemné místo, a těšil se z těch nových, jako bylo Anino seznámení s novým prostředím ve scénách s dotykáním rukou lidí v neznámém davu. Oceňoval jsem, jak pomocí jednoduchého odpočítávání dokáže stupňovat divákovo napětí a očekávání. Následují SPOILERY. Vše bylo prostě skvělé, až do chvíle, ve které Medem spojil obecné mírové poselství filmu s konkrétní událostí, s válkou v Iráku. Je jistě právem umělce, stejně jako jiného člověka, se vyjádřit k akutálnímu politickému dění a možná není náhodou, že jedno z nejznámějších děl tohoto charakteru, Guernica, pochází ze štětce španělského malíře. I Buňuel, další Španěl, byl politicky velmi angažovaný. Ale zpátky k Picassovi. Právě on hlásal, že umělec by se k politice vyjadřovat měl a on sám tak zajisté činil. Guernica je z tohoto soudku jistě dílem nejznámějším, mně se však do krámu více hodí jeho obraz Masakr v Korei, který představuje kritiku nasazení jednotek OSN v oné asijské zemi. Z dnešního pohledu se toto nasazení obecně hodnotí jako rozumné, umělec tedy zjevně není neomylným. A tím se dostávám zpět k Medemovi. Možná je jeho odsouzení války v Iráku správné a možná nikoliv. Nevěřím však tomu, že právě američtí strůjci této války jsou těmi nejhoršími lidmi historie, jak Medem ústy Any tvrdí. Stejně jako nevěřím tomu, že onen politik z filmu by se pokusil Anu ubít k smrti. Tahle scéna a násilné naroubování příslušné zálivové události, mi prostě obojí přijde poněkud pokakané. Přesto i onomu hovínku nemohu upřít napáditost s jakou bylo propojeno hned s úvodní scénou filmu (jestřáb a holubice), a tím byl oběma "vyměšovacím" scénám dodán hlubší význam, než by měly samy o sobě. Vyzdvihnout musím i práci s minulými životy, které zprvu působí jako pouhý mystický prvek k upoutání zájmu diváka nějakým tím tajemnem, posléze se však ukáže, že jde o velmi funkční a originální způsob, jak příběh Any zobecnit a všechny násilím trpící ženy světa představit v jedné osobě, kterou už divák důvěrně zná a tudíž ono utrpení pro něj není odosobněné. A přitom ono příjemně mrazivé tajemno zůstává :) Nu a abych nekritizoval jen ten Irák, tak si musím rýpnout i do scény, ve které nám první Newtonův zákon umožní zahlédnout Aniny kalhotky. Medeme, vždyť erotiku přece umíš servírovat mnohem rafinovaněji. (I když zpětně tuto scénu vnímám jako určité symbolické podtrhnutí Anou nabytého sebevědomí - ale tady bych byl raději opatrný). (24.11.2008)

tento snímek od mého oblíbeného režiséra byl menším zklamáním. Stylově si drží snímek stále svou vyšší úroveň, ale námět byl pro mě docela vzdálenější svou mystickou, feministickou a radikální povahou. Ale i tak si aspoň 4 hězdičky zaslouží a nejvíc si ho užije nejspíš ta "něžnější" část lidské populace s "tvrdšími" sklony ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.05.2012)