Chaotická Ana

Je to perfektná mysteriózna dráma. Má výborný príbeh o mladej žene, Ane, schopnej maliarke, ktorá sa po stretnutí s vyhľadávačkou talentovaných ľudí presťahuje do veľkomesta, aby mohla ďalej rozvíjať svoje schopnosti a nájde si tu viacero dobrých priateľov a prvú skutočnú lásku, lenže čoskoro si všetci začnú uvedomovať, že ju niečo tiaži a pomocou hypnóz sa začne dozvedať o svojich minulých životoch, v ktorých bola vždy dôležitou ženou, ale zároveň ju po splnení svojho poslania čakala skorá smrť. Spracovanie je skutočne perfektné, už od úvodného záberu je jasné, že sa bude konať zaujímavý zážitok, no napriek tomu si ma to ešte spočiatku až tak moc nezískalo a skôr som len očakával, akým smerom sa dej pohne. Následne ma to už ale úplne dostalo, tématika o minulých životoch je tu podaná vynikajúco, je to nadmieru zaujímavé, k tomu chválim skvelý prvok o hľadaní životnej lásky, celé je to pomerne originálne, nájde sa tu viacero nezabudnuteľných situácií a hlavne je to mimoriadne intenzívny zážitok, ktorý ide do hĺbky. Síce ten úplný záver je taký zvláštny, ale tiež ma zaujal. Herecké obsadenie je výborné, úžasná Manuela Vellés a to vo všetkých ohľadoch, hlavne v scénach hypnózy dokázala zo svojej postavy dostať úplné maximum a na nej to celé stojí, ale nič nemôžem skritizovať ani na žiadnej inej vedľajšej postave. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, toto je môj prvý film od Julia Medema, ale určite nie posledný, tento scenár svojim zaujímavých štýlom dotiahol až k dokonalosti, na tú atmosféru a intenzívne pocity, ktoré to dokáže vyvolať treba mať skutočný talent. A k tomu ešte skvelá hudba, ktorá to všetko výrazne zosilňuje. Tento film je pre mňa mimoriadne prekvapenie, pozrel som si to prakticky len náhodou a o to viac som si to následne vychutnal a o pár dní znovu, kedy mi už plne sadla aj tá úvodná časť, takže prvotriedny film, aký sa len tak nevidí. 89% (07.02.2013)

O co vlastně Medemovi tentokrát jde? Hlavní postavou je mělce malující, hluboce milující Ana, která se zmítá v chaosu díky hypnózám, jenž ji vracejí do minulých životů ukončených násilnou smrtí. Jakou roli má zde vlastně muž, milenec, na jedné straně násilník, který způsobuje bolest, snaží se ji ponížit a pokořit a na druhé straně její starostlivý otec, jehož nazývá monstrem a na kterého je silně fixována? Jakou roli má žena, utlačovaná, ale zároveň nepokořená, zpoza věci řídící a určující? Jakou motivaci má Justine? A co význam záhadného Saida? Takových otázek mám spoustu a ani s odstupem času nenalézám odpovědi. (05.10.2008)

Medem patří k mým nejoblíbenějším režisérům, není tedy divu, že jsem se na Chaotickou Anu velmi těšil. Již první minuty mě bezmála nadchly a já si užíval typickou práci tohoto režiséra. Spoustu pro něj specifických prvků jsem už znal, ale dovedl z nich namíchat opět něco nového. Radoval jsem se tedy z až důvěrně známých záběrů točených z pod vodní hladiny, v ní vznášejících se těl, krásné a záhadné hlavní hrdinky, kamery bloudící na nějaké neznámé tajemné místo, a těšil se z těch nových, jako bylo Anino seznámení s novým prostředím ve scénách s dotykáním rukou lidí v neznámém davu. Oceňoval jsem, jak pomocí jednoduchého odpočítávání dokáže stupňovat divákovo napětí a očekávání. Následují SPOILERY. Vše bylo prostě skvělé, až do chvíle, ve které Medem spojil obecné mírové poselství filmu s konkrétní událostí, s válkou v Iráku. Je jistě právem umělce, stejně jako jiného člověka, se vyjádřit k akutálnímu politickému dění a možná není náhodou, že jedno z nejznámějších děl tohoto charakteru, Guernica, pochází ze štětce španělského malíře. I Buňuel, další Španěl, byl politicky velmi angažovaný. Ale zpátky k Picassovi. Právě on hlásal, že umělec by se k politice vyjadřovat měl a on sám tak zajisté činil. Guernica je z tohoto soudku jistě dílem nejznámějším, mně se však do krámu více hodí jeho obraz Masakr v Korei, který představuje kritiku nasazení jednotek OSN v oné asijské zemi. Z dnešního pohledu se toto nasazení obecně hodnotí jako rozumné, umělec tedy zjevně není neomylným. A tím se dostávám zpět k Medemovi. Možná je jeho odsouzení války v Iráku správné a možná nikoliv. Nevěřím však tomu, že právě američtí strůjci této války jsou těmi nejhoršími lidmi historie, jak Medem ústy Any tvrdí. Stejně jako nevěřím tomu, že onen politik z filmu by se pokusil Anu ubít k smrti. Tahle scéna a násilné naroubování příslušné zálivové události, mi prostě obojí přijde poněkud pokakané. Přesto i onomu hovínku nemohu upřít napáditost s jakou bylo propojeno hned s úvodní scénou filmu (jestřáb a holubice), a tím byl oběma "vyměšovacím" scénám dodán hlubší význam, než by měly samy o sobě. Vyzdvihnout musím i práci s minulými životy, které zprvu působí jako pouhý mystický prvek k upoutání zájmu diváka nějakým tím tajemnem, posléze se však ukáže, že jde o velmi funkční a originální způsob, jak příběh Any zobecnit a všechny násilím trpící ženy světa představit v jedné osobě, kterou už divák důvěrně zná a tudíž ono utrpení pro něj není odosobněné. A přitom ono příjemně mrazivé tajemno zůstává :) Nu a abych nekritizoval jen ten Irák, tak si musím rýpnout i do scény, ve které nám první Newtonův zákon umožní zahlédnout Aniny kalhotky. Medeme, vždyť erotiku přece umíš servírovat mnohem rafinovaněji. (I když zpětně tuto scénu vnímám jako určité symbolické podtrhnutí Anou nabytého sebevědomí - ale tady bych byl raději opatrný). (24.11.2008)

Viva España!!! Začínám si postupně uvědomovat, že Španělské filmy jsou znamenité perly, ukryté na dně oceánu, které je třeba začít hledat a nechat se jimi fascinovat. Chaotická Ana mě v tom směle utvrzuje. Je o dívce, která odmalička vyrůstá se svým otcem v útulné jeskyňce na Ibize a je jednoho dne objevena vedoucí umělecké výtvarné školy. Začíná tak zcela nový život ve Španělsku studiem malířství a objevuje veškeré aspekty lidského žití. Manuela Vellés je vskutku zajímavý typ herečky přesně padnoucí charakteru Any a v každé fázi jejího života lze pozorovat změny její osobnosti a vzhledu. Nutno podotknout, že se jedná o období 18 až 22 let. Proč je Ana v názvu "chaotická" je prosté. V Aninym současném příběhu se začnou prolínat její minulé životy žen, které všechny vlivem neštěstí zahynuli ve věku 22 let. Jaký to má vůbec pro ni význam? Na ten musí přijít sama, stejně jako divák. Režisér Julio Medem vás zavede do říše, kterou nelze základními smysly vůbec vnímat. Prakticky nemám slov, je to jako být v její hlavě a plně ho prožívat s ní. Trošku mě jen zarazil "čoko závěr" (zasvěcení ví :-D), který si možná mohli ve scénáři odpustit, ale myslím, že pro vyjádření postoje Any je zcela na místě... :-) Každopádně, úchvatný film... (27.02.2014)

Chaotická Ana zanechala dosti chaotické dojmy...ani ne tak pohráváním si s minulými životy a jejich prolínáním do životů současných, jako spíš tím, co v současném Anině životě zůstalo jen tak nahozeno, nedořčeno...co třeba podivná role Justine a hypnotizéra? Otec nazývaný láskyplně monstrem? Náhlá cesta do Ameriky na lodi kamarádčina otce? Proměna malující hippie girl s dredy v american girl v bílé košilce a botkách na podpatcích? Bylo jasné, že i tentokrát holubice musí potkat sokola, ale podoba jejich střetu byla hodně, hodně podivná... (28.08.2011)