Zahrada

Pojarovský majstrštyk, který zasáhne člověka zvláštní směsicí nálad a zběsile treskutých nápadů - svou nostalgií, laskavým a přitom chytrým humorem i klukovskou hravostí, uličnictvím, bezbřehou fantazií a bla bla bla..takhle bych mohl květnatě chválit až do rozplyznutí.. Navíc je kouzlo i v tom, že příběhy fungují taky samostatně, ale samozřejmě je nejlepší to vidět jako animák - celovečerák v kuse, co se hned tak neokouká, poněvadž vychytávek je tam spousta:) (20.05.2011)

Milovník zvířat - 75%. Milé, hravé a roztomilé. Pěkný úvod do této krásné zahrady. O té velké mlze - 80%. I když jsme čekali vzhledem k nevídanému úspěchu jasných 5 hvězd, nakonec to tak nebylo. Ale pokrok oproti jedničce to je. Parta kluků nás zaujala! Jak ulovit tygra - 80%. Možná nejlepší díl z celé série! Velký podíl má na tom kocour (Filipovský). Velryba - Abyrlev - 75%. I když se to rozvíjí slibně, nakonec se to přehoupne/propadne v nevtipnou a utaženou... stejná úroveň jako jednička. O myších ve staniolu - 80%. Je zajímavé, že jsme tento díl viděli nejpozději a přitom si ho pamatujeme nejhůře. Toť asi tím, že už nás nemohl ničím překvapit... vlastně mohl, ale nečekali jsme to a nestalo se tak. Jinak úctihodné ukončení celé minisérie, která je sic hezká, ale bohužel chvílemi zarostlá stejně jako naše milá zahrádka :-) - Dohromady jasné 4 hvězdy a jestli 80% či 75%.... na to ještě musíme počkat... (12.10.2018)

Už samotná Trnkova předloha je vynikající, poetická, s mnoha úletovými nápady (celá pasáž o namyšlené mouše třeba, nebo nakonec i velryba), vtipem. Loutkové zpracování dotváří dokonale tuto poetiku včetně herců, kteří klukům (kocourovi, slonům, trpaslíkovi, velrybě) propůjčili hlas. Snivé a někdy i tajuplné. Jako dětské sny a hry. (17.08.2014)

Dětská fantazie naprosto svobodná, ale přitom ne chaotická. Neuvěřitelně kouzelné hry a hříčky a různé druhy animace. Na takovou věc už asi nebudou peníze. A kdyby jo, tak se nenajdou tvůrci.___ Dodnes, když vidím zahradní branku obrostlou břečťanem a zahradu obehnanou vysokou zdí, napadne mě: třeba je to tahle...! (01.03.2010)

Ke knize mám vztah silný, neb mi ji kdysi předčítal hlas, který již neuslyším, a také to byla jedná z prvních knih,v které jsem si slabikoval. Patří k těm knihám (jako Alenka či Malý princ), které lze prožívat jako dítě i po letech jako dospělý. A toto zpracování Břetislava Pojara a výtvarníka Miroslava Štěpánka je velice vtipné, akční, nesentimentální, nedětinské a přitom poetické. (16.04.2013)