Noc oživených mŕtvol

Romerov originál je veľmi strašidelný a veľmi depresívny. Pohrebná hudba, čiernobiely obraz, hromady minút bez jediného slovíčka, žiadny humor (ani čierny, ani biely), až divadelne perfektné herectvo hlavných postáv, úplne uveriteľní nemŕtvi (Romero uvážlivo používa tak tri dni "odležané" mŕtvoly). Saviniho remake takú jedinečnú atmosféru nedosahuje a tí, ktorí si originál pozrú neskôr mi dozaista dajú za pravdu. Savini je menej filmový a viac konzumný. Romero je viac kultivovaný a menej zábavný. Vyberte si. Napriek tomu, že k remakom mám obrovskú averziu, zvlášť ak scenáre sú takmer totožné (a Saviniho film je práve ten príklad), tento je naozaj báječný. Je tu síce dosť vecí, ktoré vadia (mŕtvoly vyzerajú skôr ako po exhumácii, farba paradoxne znižuje dojem autenticity, hudba vyšumí z hlavy do 24 hodín, veľa rečí, priveľa čierneho humoru, skutočne dobre hrá iba Tony Todd (Patricia Tallman bola neporovnateľne lepšia v párminútovom šteku ako "possessed witch" v Evil Dead 3), na druhej strane oceňujem úctu, s akou sa pristupovalo k divákom originálu, stratégiu prekvapiť a šokovať tam, kde to najmenej čaká (chovanie úplne prvej nemŕtvoly, identita úplne poslednej obete atď.). S potešením ďalej konštatujem, že nemŕtvoly sú pomerne pasívne a niekedy priam apatické ("matka"), čo len zodpovedá ich skutočnému fyzickému stavu (dekompozícia). Klasik povedal, že "mŕtvi cválajú rýchlo", nie "mŕtvi kráčajú rýchlo" (však, pán Snyder :-) Ak Romerov film bol "správou" o Vietname, Saviniho (kto by to čakal :-) znepokojuje stav ľudskej civilizácie a charakter ľudskej povahy (scéna s obesenými-neobesenými). A že vraj horory nezdeľujú nič relevantné! (19.05.2007)

Znovu zpracovat kultovní snímek nebývá vždycky dobrý nápad, ale Tom Savini se tohoto úkolu zhostil s naprostou grácií a i když se prakticky ve všem věrně drží předlohy, vložil do své Noci i vlastní nápady. A tady je třeba říct, že na co sáhl, to se mu povedlo. Ať už je to výrazně jiná osobnost ústřední hrdinky Barbary, děsivý živý mrtvý v domě, jenž poskytuje útočiště či třeba jiný, ale pořád hodně působivý konec. Lepší jsou tu pochopitelně i masky a vynikající volbou tu byl Tony Todd, jehož živelné pojetí drsného Bena je rozhodně lepší než výkon Duana Jonese v původním filmu. Originál ale není překonán, minimálně atmosféricky a co do syrovosti a vlastně i brutality rozhodně ne, přesto si remake drží vysoký standard a já byl spokojen. Čtyři střely do mrtvé hlavy... (16.04.2020)

Jak už tu psali jiní, Saviniho remake slavného zombie hororu od mistra žánru George A. Romera se povedl na jedničku, atmosféra počas filmu houstne a houstne, až se dá nakonec krájet, masky jsou povedené, hudba správně temná a depresivní. Barbara se nám z původní "dámičky" proměnila v drsnou zombie-killer, Ben opět sympaťák, zkrátka vykreslení charakterů a nastavení zrcadla na tu naši lidskou společnost funguje i po dvaceti letech stejně dobře. A jelikož už je i tomuto snímku taktéž dvacet, třeba se dočkáme dalšího remaku, pokud by dopadl jako tento film, byl bych absolutně spokojený. Night of the Living Dead je král všech zombie hororů, aneb jak zatlouct rychle a kvalitně všechna okna v domě :-) (01.11.2011)

To základní zůstalo (což je dobře) a určitých věcech se šlo jiným směrem (což je snad ještě lepší). Původní snímek působí spíše dokumentárním dojmem, jeho jmenovec je více filmovější. Největší rozdíl je v postavě Barbary, která byla v originále naprosto k nepoužití, zde je rozhodná a nejde pro ránu daleko. Také postava Bena byla pozměněna a Cooper má méně charizma, než jeho předobraz a je ještě více nesnesitelnější. Chybělo mi více "mlsání" zombíků a tísnivější atmoška.Celkově se jedná o opravdu povedený remake. PS : Sledoval jsem oba snímky v jediný den a nenudil se ani u jednoho a jsem rád, že Savini točil invenčně a nepředvedl tupý opis přes kopírák (Stopař - 2oo7). (26.02.2008)

Toto je snad první zombácký film, který jsem viděl. A i z toho důvodu nemohu jít pod čtyři hvězdy. Ano - nostalgie, ale také zpracování filmu, který nijak zvlášť nevybočuje ze svého žánrového pojetí. Živé mrtvoly se objevují prakticky hned od začátku. A musím pochválit jejich výtvarné provedení - žádný kečup, jen pěkné masky, kdy mrtvola vypadala napůl jako člověk a napůl jako zrůda - takhle to má větší punc věrohodnosti. Zvlášť brutální scény ve filmu nebyly, ale na místě se plazící v pase zlomená zombie vypadala opravdu moc dobře. A co je důležité: i ve filmu tohoto žánru je dobré si všímat veskrze lidských a s tím úzce spojených moralistických otázek. 1) Harry, který - ač regulérní člověk - nadělal tolik pekla, že si nakonec opravdu zasloužil zemřít. (V kontextu s tím, kolik kvůli jeho chování zbytečně zemřelo lidí). 2) Lidé, kteří na konci filmu různými způsoby mučili zombáky. Nejde ani tak o ty zombáky, kteří toto zacházení na sobě nijak nepociťovali - jsou to přece zombáci. Jde o lidskou vlastnost ubližovat druhým. O čemž svědčí komentář hlavní hrdinky: "Jsme stejní jako oni". (01.10.2009)