Čierna labuť

Z malé šedé frigidní myšky, maminčina mazánka, ustrašené dívenky se má stát „královna“. A kdo jiný ji dokáže proměnit než Aronofsky. Ve spolupráci s Natálkou je úspěch zaručen. Ale nevzali si na sebe velký sousto? Atmosféru pan režisér umí navodit, Natalie dokáže strhnout veškerou divákovu pozornost, jenže mě se v hlavě pořád hlásí ALE. Neustálé vystrašené oči naší baletky dokáží unavovat, pozvolné tempo odstřelí rychlý lépe vystihující přeplácaný konec a „pointa“ je pro mě neuspokojující. I když závěrečné představení bylo excelentní. Druhá projekce mě pravděpodobně nemine. (31.12.2010)

Ačkoli se Černá labuť zdá být uhnětena ze stejného těsta jako Wrestler, je to pravda pouze na půl. Ano, povrchově to celkem sedí - pojetí je vlastně podobné, intimní kamera na tělo, nemilosrdné detaily, dlouhé tracking shoty, výjevy mrzačení ve jménu pošetilé touhy (opět je to touha vyjádřená burácejícími davy). Nelze ale přehlédnout, že Černá labuť je v jednom důležitém ohledu film Wresterovi protikladným. Zatímco Wrestler byl filmem, kde nitro hrdiny zůstávalo skryto a šlo o až dokumentární záznam pozvolné zkázy, v Černé labuti je všechno vnějškové, bolest se vepisuje do hororově expresivních scén, hrdinčiny psychózy jsou až "freudovsky" zesílené a akcentované různými snovými chimérami. Všechno, co je uvnitř se děje zároveň navenek a divák je tak lapen v osidlech nespolehlivého vypravěče. Kde končí skutečnost a začíná Ninina fantaskní projekce je občas složité dešifrovat. Některé scény jsou až podezřele konvenční (dobře je to vidět na všech těch hororových lekačkách a zjeveních) a nemohl jsem se zbavit dojmu že pro všechen mutující povrch uniká Aronofskému to, co ve Wrestlerovi nebylo vidět, přesto to bylo až fyzicky cítit - intimní rovina bolesti "z touhy" vedoucí k závěrečnému velkolepému gestu sebezničení. Labuť je v závěru takřka antická, ale ani zdaleka mě nezasáhla tak, jako Randyho poslední "ram-jam". Všechno je tu na svém místě (famózní kamera, zničující Natálka i skvostný hudební doprovod), přesto se extáze nedostavila. Myslím, že Aronofský dokázal v minulost jít hlouběji - i bez teatrálních rekvizit. (17.01.2011)

(1001) Ach jo, ach jo, ach jo, tak už je mi natuty jasné, že po Fontáně se moje cesty s Aronofským začaly rozcházet. Wrestler mě jenom nebavil, kdežto Black Swan už mě vyloženě naštvala. Už v průběhu sledování jsem si psala rozčílené poznámky, kterým se pokusím dát nějakou formu, ale spíš to aby bude snůška nesouvislých výkřiků. Tak jdeme na to. - Všichni vypadají jako naprostí psychopatové už od začátku, chybí mi stádium, kdy by všechno vypadalo jako v ráji a teprve potom se to hrozivě odkrylo. Postrádám vývoj. - Kamera a její pohyby mi na začátku hodně vadily, ale potom jsem si uvědomila, že to je záměrně, takže aspoň za to bod nahoru. To bylo disturbing, když už nic jiného. - Hudba mě silně zklamala. Byla celá podivně vyhroceně fatalistická, podobný dojem mám i z celého filmu. Tak strašně se to snaží vypadat a působit tajemně a významně, až je to ve výsledku beznadějně prázdné. - Z tolika růžové by se zbláznil každý. - S mamkou jsme vždycky vedly spor ohledně dvojice Keira - Natalie. Máma říkala, že Natalie je jenom sexy, zatímco Keira umí i hrát, já prosazovala opak. Teď už si tím nejsem jistá. Je mi jasné, že Natalie bude za svůj výkon zde velmi chválena a nejspíš i ceněna a oceňována, ale pro mě přesvědčivá nebyla. Podívala jsem se na její filmografii a zpětně naznala, že jediný opravdový výkon pro mě předvedla v Leonovi a ve všech ostatních filmech je k uzoufání stejná. A kromě ní film nic jiného nenabízel, ach jo. K čemu je mi krásně křivohubý Vincent, když mu není dán prostor a nakonec jen vyšumí? Nebo Winona. Zajímá vůbec někoho dotahování motivů do konce? Mně teda pouhé prohlášení, že to bylo dokonalé, nestačí. Já to chci vidět. ---- A teď, když mě na to upozornil spolužák a já to porovnala s Pianistkou, tak musím říct, že podobnost je zarážející až skandální a začínám Aronofského podezřívat z bezduché plagiace. (23.01.2011)

Měl jsem k filmu značnou nedůvěru, myslel jsem si, že půjde o balet a na to vážně nemám nervy, čumět přes hodinu a půl na vyvinuté genitálie baleťáků v bílých elasťákách, jenže zvědavost s čeho že je Květula tak nadšená mě nakonec těžce porazila a včera jsem si to na labuť z vesela štrádoval. Vlastně on to balet je, ale balet s vlastníma démonama. Celou dobu jsem si říkal, co to ten film mele za kraviny, fakt jsem nechápal proč tam je to či ono, abych v poslední čtvrthodině procitnul a z tlukoucím srdcem si říkal no ty krávo, tak to je hustý. S jednotlivých scén bych zmínil společný tanec Vincenta s Natálkou. Hrozně se mě líbilo jak se Vincent Natálky dotýkal, byla z toho cítit vášeň, opravdovost, fakt nádherně zahraný. Tím se dostávám k hereckým výkonům. Je jasný, že tenhle film patří Natálce, když jsem si přečetl co všechno pro roli obětovala, opravdu velký respekt, miluju tu holku a jestli za tohle nedostane ceny, tak ať si z toho nic nedělá, protože se mnou se za odměnu, jak tady zahrála může vyspat kdy bude chtít. Pořád mám v hlavince ..pohled na prince, pohled na publikum a....., nádhera tolik síly a emocí co bylo v jednom záběru, v jednom pohledu... a o tom vlastně celá Labuť je. Je o jediným pohledu, který dokáže zodpovědět všechny ty předchozí proč, co to má znamenat, jak je to možný a další otázky, který se řadily v mé hlavě do fronty a čekaly až přijdou na řadu. (17.02.2011)

Excelentní a ohromující drama, které mi v závěrečné půl hodině totálně sebralo dech a já jen koukal a koukal. Neuvěřitelně strhující a hlavně výborně zahraná role v podání Natalie Portman a Vincenta Cassela. Aronofsky opět nezklamal a jeho rukopis typický pro Requiem pro sen je zde cítit v každém záběru. Do toho všeho samozřejmě stále hrající symfonie z Labutího jezera, která dokonale brnká na nervy. Na druhou stranu musím říct, že tento film je přesně ten typ na který se už divák podruhé nejspíš nepodívá. 90% ale stále je pro Aronofskyho nejlepší dílo Fontána, která mi přišla dokonale originální a jejíž depresivní soundtrack mě i dnes dostává do kolen. Black Swan je pro mě až moc podobný Requiem pro sen. Nezbývá než ale opět uznale pokývnout Aronofskymu. Vynikající!!! (22.12.2010)