12 podmienok dedičstva

Rodinný doják o tom, jak peníze mění člověka. 1) Pohádky pro dospělé jak poctivý ke štěstí přišel, či jak chudý a počestný odměněn byl, mám velmi rád. Oči mi zvlhnou a odcházím od obrazovky s pocitem, že ten svět snad není tak zlý, jak se jeví z pohledu televizních novin._____ 2) Určitá stylizace až absurdita k těmto pohádkám přirozeně patří. A tak se miliardář zamiluje do prostitutky (Pretty Woman), kongresman do pokojské (Maid in Manhatttan) a také dědicové musí vykonávat pověstné úkoly, aby si majetek zasloužili (spousta filmů)._____ 3) Nejsem ovšem rád, když ze mě tvůrci filmu dělají blbce. Emocionální vydírání (chudá umírající dívka), scénky vypočítané na efekt, napatlaná směs všeho, o čem se dramaturg, scenárista či režisér domnívá, že by mohlo zapůsobit - děkuji, nechci._____ 4) Krkolomný scénář předvídatelný od první minuty, průměrné herecké výkony._____ 5) A přesto jsem se vydržel dívat až do konce. Chvílemi jsem byl i lehce dojat. Ono to poselství je natolik nosné, že ani kýčovité fráze nedokáží potlačit obecné pravdy o životních hodnotách._____ 6) Kolik je vlastně těch darů? Ke 12 jsem se nedostal ani v závěrečných titulcích._____ 7) Oficiální text distributora psal zřejmě někdo, kdo film neviděl. Jason nedědil po svém otci, ale po svém dědovi. Svého otce miloval a nikoliv nenáviděl. Sám nepředpokládal, že čtení dědovy závěti bude jen další peněžní transakcí, jež mu umožní žít dál hýřivým životem, naopak, ani se toho nechtěl zúčastnit. Jason vůbec není "odrostlé důvěřivé" dítě._____ 8) Chápu, že v komentářích někteří opravovat gramatické hrubky (a že jich je) nehodlají, ale v oficiálním textu by se objevovat neměly - čtení otcovi (!) závěti. (31.01.2009)

Pokud k tomuto snímku budu přistupovat bez velkých ambicí, dejme tomu jako k takové pohádkové, lehce naivní moralitce, tak fajn. Docela hezky se na to koukalo, trošku jsem se dojmula, Abigail Breslin je i přes svůj nízký věk dobrá herečka a co si budeme povídat, na Drewa Fullera je fakt pěknej pohled. Ale nechtějte po mně abych to brala jako regulérní drama, protože s tím nemá toto prvoplánové, povrchní dílko společného vůbec nic. (27.08.2013)

Typická rodinná dráma? Možno áno, ale zaujala o čosi viac ako ostatné, ktoré by ste našli v nedeľu poobede ako oddychovku. Celkom zaujímavý námet, ktorý býva často k videniu v amerických komédiách o dedičstve za určitých podmienok, kde to veľmi často nefunguje. Tu to prekvapivo funguje a napriek veľkému moralizovaniu a klišovitými dialógmi občas pôsobí film veľmi ľudsky a príjemne, vďaka čomu sa nedá ho dopozerať. Romanticko smutné rozuzlenie film tiež nijak nezabíja, takže podľa mňa veľmi poctivo urobený film, herecky zvládnutý typicky televízne, ale vôbec to neruší. Hodnotenie: 60% (22.05.2010)

Keby nebolo malej veštkyne Pýtie z Delf, dal by som o hviezdu viac. Jej predikcie a hĺbkové analýzy ľudskej duše na úrovni Sigmunda Freuda sú prinajmenšom nehodiace sa k veku malej protagonistky, ak nie nezlúčiteľné s realitou. Niekoľko trápnych scén plus niekoľko ľahko predvídateľných scén posúva túto drámu do vôd nie príliš zvládnutých komédií. Prerod hlavného hrdinu z mamonára na samaritána za pár dní je pre mňa dosť nepresvedčivý. Ale predsa len mi niečo pozitívne dal aj tento film, pri sústredenejšom pohľade si všimnete ako chlapiík v džungli v snahe uniknúť z provizórneho väzenia, používa techniku postihnutej baletky na bedrové kĺby, presne tu som sa pobavil najviac a opakovane. Ale toto asi nebude stačiť na argumentáciu, prečo vo voľnej chvíli siahnúť práve po tomto "psom" kuse. (06.03.2009)

Milá rodinná komédia cez slzy, kde ale príbeh nabáda k riešeniu už od začiatku. Ale u takéhoto typu filmu to nie je prekážka. Skôr mi trochu vadilo, že tu nie je nič nové. Potenciál sa vystrieľa zbytočne v polovici filmu a následne už len človek dopozerá priemerný film. Nič to, ako rodinný film určite áno, ale len ako priemer v tejto kategórii. Vtiahnutie do deja: *** Humor: ** Dramatičnosť: ** Romantika: * (04.02.2011)