Boy Culture

Moderní drama/romance o lásce mezi muži, kteří se bojí milovat (srdcem). (1) Proč jsem se filmu bál? Ok, takže na rovinu: mezi gay filmy je drama o hodném prostitutovi asi stejně výjimečné jako umělohmotná dýha v IKEA, což je první mínus. Druhým je to, že film natočil (jako svůj druhý a na dlouho poslední snímek) nepříliš známý, zato otevřeně homosexuální americký režisér Q. Allan Brocka (*1972), který - přiznejme si - není žádný velký umělec (tedy ne že by jeho celometrážní prvotina Eating Out /2004/ byl vyloženě špatný film). Třetím mínusem je to, že jde o adaptaci stejnojmenné, leč neznámé novely (vyd. 1995) od editora bulvárního teenage plátku (sic!) Matthewa Rettenmunda (*1968). (2) Proč se mi film líbil? I když by člověk od filmu s názvem Boy Culture a výše uvedeným přebalem nečekal mnoho, Brockovi se podařilo v příběhu hledání lásky sympatického prostituta a jeho spolubydlících divákovi předložit film, který je zručně natočený, zábavný, inteligentní, originální a - ano, dojemný. A navíc kromě toho, že Brocka od své prvotiny vybrousil umění filmové řeči, ještě prokázal, že má filmařský čuch. Jednak na námět, Rettenmundova krátká novelka jako story chytrého prostituta a moudrého zákazníka obstojí sama o sobě, a jednak na kvalitní herce (což mimochodem prokázal už při obsazení finalisty soutěže American Idol, neherce Jima Verrarose do zmiňovaného Eating Out), kteří zde navíc rozhodně mají co hrát (Derek Magyar v roli X by svými pohledy mohl zabíjet - viz žárlivá scéna ze svatby). SPOILER WARNING! Kromě toho, že děj není předvídatelný (zákazník není sobecký úchyl, Andrewova rodina není nechápavá a bigotní, X se své práce nakonec stejně nevzdá), jsou navíc postavy dobře odlišitelné, vyvíjí se a nesklouzávají do lákavých seterotypů gay romancí o prostitutech. Hrdinové nejsou možná vystudovaní, ale rozhodně nejsou hloupí a mají své zkušenosti, z nichž dokážou těžit. Brocka představuje koncept příběhu, který není převálcován pohádkovou, všezaslepující láskou, ale který staví také na síle rozumu. Nicméně je to právě rozum, který sice na jedné straně hlavnímu hrdinovi umožní například trefné úvahy o rozdílech mezi prostitucí a promiskuitou v gay komunitě, ale jenž na druhou stranu v podobě strachu stojí v cestě jeho první opravdové lásky. Výstižný, ironický voice-over hlavního hrdiny dovolí divákovi tyto rozpory vnímat z první ruky a navíc dodá humornou nit celému příběhu, během něhož hrdina zkoumá, proč je snazší si nechat platit za sex, než někoho milovat. Neduhem filmu je fakt, že v druhé půli ztrácí dech. Dokud se film věnoval všem svým hrdinům, bylo zábavné pozorovat záblesky citu mezi X a Andrewem. Trochu mě to přestalo bavit, když se ukázalo, že film bude jenom o nich. To napětí, vyvolané pocitem náhodnosti, mimochodnosti - na rozdíl od knižní předlohy - zmizelo. A tak i když se Brockovi podařilo knihu vhodně zadaptovat (například přenesením děje z Chicaga do jeho domovského a zajímavějšího Seattlu), mnohé z knihy zůstalo nevyřčeno. I přesto mě Brockův film potěšil a rozhodně bych jej zařadil po bok filmů o "hodných prostitutech" typu My Own Private Idaho (1991, r. Gus Van Sant), Mala educación (2004, r. Pedro Almodóvar) nebo Mysterious Skin (2004, r. Gregg Araki). // PS: Neuvěřitelně sexy hlas Darryla Stephense v roli Andrewa je minimálně za plus 8 hvězdiček. (29.12.2009) (menej) (viac)