Všetci moji blízki

Čekala jsem velkou část filmu kdy se bude jednat hlavně o ty válečné události a pak hlavně panu Nicholasi Wintonovi. To jsem se ovšem zmýlila a místo toho mě čekal krásný a milý příběh jedné rodiny, který bohužel až tak šťastný konec neměl. Díky takovým lidem jako je pan Nicholas Winton stojí za to přehodnotit některé své předsudky o lhostejnosti lidstva jako takového a udělat si nový jiný obrázek, který je tak trošku naplněn optimismem. Ještě šlechetnější je, že tento hrdina o svém skutku nikomu kromě týmu lidí, kteří mu pomáhali nikdy neřekl a tyto záznamy při úklidu na půdě našla jeho žena. Nádherný dokumentární konec plný vděku a lásky mi vehnal dokonce i slzy do očí. Tento film se mi líbil více než Síla lidskosti ale spolu se Sophiinou volbou a Schindlerovým seznamem patří mezi unikáty. (21.09.2012)

Toto je příběh jedné velké a velmi rozvětvěné židovské rodiny, s níž divák na počátku prožívá všechny úspěchy a radosti, aby byl s postupujícím příběhem svědkem úpadku této rodiny na pozadí počínající 2. světové války. Celý příběh je vyprávěn vlastně z jediného, ovšem nikoliv zanedbatelného důvodu. Oním důvodem bylo přiblížit co nejvíce lidem takřka neznámý a pozapomenutý hrdinský čin pana Nicholase Wintona, který zachránil díky své prozřetelnosti před smrtí v koncentračních táborech stovky židovských dětí z Československa. Příběh rodiny, kterou však ve filmu sledujeme, je čistě fiktivní, to mu ale nikterak neubírá na atraktivnosti a intenzitě. Celý film je prodchnut jakousi velmi zvláštní až mrazivou atmosférou, při sledování filmu mě pronásledoval tísnivý pocit tušených událostí a nebylo mi z toho zrovna dvakrát dobře. V tomto případě musím pochválit záběry na vilu Silbersteinových, které jsou s postupujícím dějem čím dál mrazivější a děsivější. A konec, ač tušený a nikterak překvapivý, ve mně zanechal velmi silný dojem a nepopírám, že jsem se u něho i rozbrečel. Tohle je zkrátka film, který mě dokázal oslovit a na který musím celou dobu, která uplynula od jeho zhlédnutí, neustále myslet. Díky silnému příběhu a kvalitnímu hereckému obsazení vznikl film, který podle mého názoru jako jeden z mála polistopadových českých filmů dokáže obstát i v zahraničním měřítku, a který se v mém osobním žebříčku řadí mezi nejlepší a nejkvalitnější české polistopadové filmy. Nemám co dodat, uděluji pět hvězd a jsem rád, že jsem tenhle film mohl zhlédnout, i když mě trochu mrzí, že jsem tento film poprvé viděl pouze díky programové změně jako vzpomínku na zesnulého pana Hubače. (29.09.2011)

Tolik hereckých hvězd a přece tak průměrný film. Na vině je jednoznačně režie, která za první hodinu nedokáže vytvořit jedinou zajímavější scénu a to nemluvím o tom, jak televizně celý snímek působí. Část potenciálu je však přece jen využita a to v posledních minutách, ve kterých konečně nastupuje náznak dramatického konfliktu. 6/10 (16.06.2009)

Dovolím si odcitovat Gudaulinův komentář: "...protože Všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí." Něco tak výstižného již prakticky nelze doplnit. Jen tolik, že i přes tu pietnost jde o docela civilně pojatý film, který se nesnaží citovými výlevy dohánět k slzám podle hollywoodského vzoru, přestože téma k tomu jednoznačně vybízí. Zmínku si zasloží to, že jde o jeden z mála porevolučních filmů, kde naše herecká elita dostala příležitost k charakternímu herectví. (16.03.2010)

Výborně promyšlený příběh Matěje Mináče a Jiřího Hubače, jehož kouzlo se zfilmováním rozhodně neztratilo. Silné osudy opravdových lidí v komplikovaných životních situacích a 'skromný hrdina' Nicolas Winton opravdu chytnou za srdce. Takových filmů je málo a je dobré si připomenout osudy mnohých lidí i ohromující činy velkých zachránců. Pět hvězdiček za těch (minimálně) pět slz, co mi tekly na konci filmu - a to se nestává tak často... (22.12.2009)