Všetci moji blízki

Opět nelehké hodnocení. Všichni moji blízcí trpí nemocemi mnoha českých filmů, například místy kolísavou kvalitou hereckých výkonů, ale to by tolik nevadilo. Ostatně, herecké výkony jsou v tomto filmu tak jako tak rozhodně nadprůměrné. Především Bartoška hraje naprosto skvěle. Šafránková, Abrhám, Brodská či Labuda jsou o něco slabší, byť stále ještě velmi slušní. Velmi slabí jsou žel Menzel (i ve své epizodní miniroličce) či Lábus. Větší problém však představuje námět a scénář. Popisující nic zlého netušící židovskou rodinu, žijící v téměř naprosté idyle, kterou zkrátka a takřka bez varování pohltí a roztrhá nacistická bestie. Přiznávám, že mi tyhle momenty, včetně strýčka komedianta, strýčka bláznivého vynálezce či strýčka geniálního houslisty, připadají poněkud umělé a značně nevěrohodné. Vždyť o tom, co se děje v Německu se vědělo, vědělo se také o tom, jak vypadal anschluss Rakouska a českého pohraničí, už bylo dávno po křišťálové noci a "pan Hitler", kterého se téměř všichni Čechoslováci obávali už několik let a mnozí z nich byli více než odhodláni proti němu a za vlast bojovat, už stál doslova za dveřmi... Ten Hitler, který se svou nenávistí k židům netajil už v polovině třicátých let... Syrový, faktografií nabytý příběh, soustředící se především na samotného Wintona, by byl rozhodně šťastnější volbou... Velmi povedená je ovšem režie, a to přesto, že jde o Mináčovu prvotinu... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: gudaulin, flanker.27, Oskar (23.11.2011)

Opravdu hezky natočené drama s pečlivým castingem, profesionálními hereckými výkony a kvalitním režijním řemeslem. Dát pod čtyři hvězdičky by nebylo fér, dát pět hvězdiček by znamenalo přejít fakt, že jde o opravdu hodně předvídatelné dílo, protože všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí. Prakticky všechno je jasné a už v půli filmu jsem si vydedukoval, kdo se zachrání a kdy bude odjíždět následující vlak s dětmi do zahraničí. Kromě předvídatelnosti trpí Mináčův film určitou akademičností ve snaze odvést opravdu dobrou práci. Jinak je to přiměřeně emotivní, smutné a poetické. Celkový dojem: 80 %. (09.03.2010)

Využití dokumentárních záběrů v hraném filmu zpravidla nefunguje. Jen ojediněle se podaří režisérovi rozehrát mezi dvěma (či více) výpověďmi skutečný dialog. Častěji snímek poníží na ilustraci nějaké teze, ideologie, nebo vše vyzní jen tak, že svůj tvůrčí výpad ospravedlňuje tou či onou historickou pravdou. Anebo tímto krokem vyprávění periodizuje nebo zasazuje do konkrétního času. I v tomto filmu naneštěstí režisér selhává. Oč je zde toto selhání zbytečnější, o to je i trestuhodnější, neboť umenšuje, ba bagatelizuje účin skvělých hereckých výkonů. Právě zde vnímavě propracovanou skladbu silných etud ze života velké rodiny ony dokumentární, resp. archivní záběry snižují na pouhý učebnicový příklad, který se nadto vztahuje především k tomu, o kom se téměř vůbec nevypráví. Podobných příběhů byly statisíce, vlastně několik milionů, a filmař, který by je chtěl prostředkovat hraným snímkem, by se neměl upnout k sledu drobných banalit, pozvolna zasahovaných mezinárodními událostmi, ale vyjádřit to, jak se pádem jediného bezbranného člověka zhroutí celý svět, protože tak tomu bylo a tak tomu je…, tedy znázornit onen intimní příběh perspektivou zasaženého celku. To, že se v závěru divák neubrání slzám, neznamená, že svůj úkol režisér splnil, ale jen to, že postavy byly tak živě ztvárněny, že si je zamiloval. (13.04.2019)

Před divákem se odvíjí prosluněný příběh dobře situované doktorské rodiny, který působí jak reklama na židovskou víru, zdá se, že chabý děj je založen pouze na tom, abychom viděli co nejvíc židovských svátků a obyčejů. Stréc je uznávaným houslovým vituozem, další stréc vynalézá, děda není až tak moc ortodoxní, jak se z počátku zdálo, nikde ani mráček. Jen ten třetí stréc, co trošku pije a utekl od manželky kvůli cirkusu má na svědomí deset vteřin mikronapětí. A samozřejmě, Hitler to pak trošku lacině kazí. (Seminář britského filmu Uherské Hradiště 2010) (06.12.2010)

Vadila mi „televizní forma“ a první hodina se rozhodně nedá označit za drama. Připadá mi, že tu mnozí hodnotili námět a nikoliv film, mezi tím je rozdíl, i když občas to někdo zakamufluje tak, že to může splývat. Dost mě zklamali i herci, na tolik známých jmen jsem s výjimkou Jiřího Bartošky nezaznamenal výraznější nebo zapamatování hodné herecké výkony. Dvojnásob to platí o dětských rolích. Nedávno jsem viděl skvělé dětské herecké výkony v Božských dětech, tady se jednalo o starší děti, ale jejich výkony byly daleko matnější a často nepřirozené. (08.10.2014)