Útek do divočiny

V září roku 2007 uvedl hollywoodský herec Sean Penn svůj v pořadí čtvrtý režisérský počin s názvem Útěk do divočiny, na němž se podílel i jako spoluautor scénáře a producent. Autorem předlohy k filmu je americký spisovatel a novinář Jon Krakauer, který příběh Christophera McCandlesse zpracoval nejdříve jako článek pro časopis Outside pod názvem Death of an Innocent. To se psal leden roku 1993. Teprve po velkém rozruchu, který nastal po vydání článku, se Krakauer rozhodl článek dále rozpracovat a vydat v knižní podobě. Ta vyšla v roce 1996 pod názvem Into the Wild. Krátce poté si knihu přečetl Sean Penn, byl jí velmi nadšen a ihned začal uvažovat o jejím převedení na filmové plátno. Rodina po zesnulém Christopherovi byla ovšem dlouhou dobu proti. Teprve po deseti letech se Pennovi podařilo rodinu přemluvit a získat svolení. Příbuzní se na snímku dokonce aktivně podíleli, především Christopherova sestra. Ta poskytla režisérovi velké množství informací a tato skutečnost se plně promítla do formální podoby výsledného díla. [==] Krakauer článek a posléze knihu sepsal pouze na základě nalezeného McCandlessova deníku, Penn ale při psaní scénáře bral v potaz i informace, které mu byly poskytnuty při setkáních s Christopherovou rodinou. To znamená, že ve filmu není jen jeden vypravěč, tedy sám Christopher, ale i celá řada dalších postav. V tomto ohledu připomíná Útěk do divočiny částečně film Orsona Wellese Občan Kane. Snímek, jehož rozpočet se pohyboval někde okolo 20 milionů dolarů, nebyl v době uvedení do kin příliš komerčně úspěšný. V amerických kinech si na sebe dokonce nevydělal, zisk přineslo až uvedení do evropské sítě a vydání filmu na nosič DVD. V současné době (léto 2007) se výnosy Útěku do divočiny pohybují někde okolo 55 milionů dolarů. Všechny tyto informace leccos o díle naznačují, umělecké ambice a snaha oslovit širší divácké spektrum jsou znatelné, v žádném případě se ale nejedná o komerční blockbuster, které s oblibou točí např. americký režisér Michael Bay. [==] Film je velmi problematické uchopit správným způsobem. Nejrozporuplnějsím prvkem vidím samotnou strukturu syžetu. Ten je řazen přehledně, v rozsáhlém počtu flashbacků se divák bez větších problémů dokáže orientovat. Způsob, jakým je ale podán, tzn. vysoký počet postav, které o Christopherovi vyprávějí v téměř nikdy nekončícím voiceoveru, vytváří ne zcela věrohodnou mozaiku vzpomínek, z níž si divák poté utváří komplexní pohled na postavu Christophera. Dominanta není z filmu stoprocentně a na první pohled znatelná, je možné na něj nasadit dva různé pohledy, dvě různé optiky čtení. Ta první, výše popsaná je z filmu přece jen více patrná nežli ta druhá; alternativa „osamělost a odlišnost hrdiny jako princip identifikace s divákem“. Ta mi nepřijde až tak ozvláštňújící a dominantní. Pokud bych se na počin díval především z tohoto hlediska, mohl bych Útěk do divočiny porovnávat s filmy, jakými jsou např. Forrest Gump a Trosečník Roberta Zemeckise či Příběh Alvina Straighta Davida Lynche. V každém z těchto filmů je ústřední postavou jedinec, jenž se více či méně vymyká standardům konzumního života, často je obklopen lidmi, ve výsledku ale zůstává jako samotář, podobně jako postava Christophera McCandlesse. Jaký je to ale Christopherův Útěk do divočiny, pryč od jakýchkoliv výdobytků moderního života, když Christophera opouštíme ve chvíli jeho posledního pohledu v úzkém sevření opuštěného autobusu? (13.05.2008) (menej) (viac)

SPOILER! Příběh lehce naivního, mladého a o to víc zapáleného idealisty, Chrise McCandlesse. Chris nebyl spokojený s vidinou budoucnosti svého života. A přesně jak je to v názvu-utekl do divočiny. Ve filmu sledujeme na přeskáčku jeho pobyt na Aljašce a cestu, kterou podnikl předtím, než se tam dostal. Postupně se nám odkrývají jeho motivace, poznáváme jeho (disfunkční) rodinu, a hlavně to, jak v průběhu své cesty potkává nejrůznější lidi a díky nim si formuje nebo potvrzuje své myšlenky a přesvědčení, zatímco jeho mladický zápal naopak poznamenává ty, se kterými přijde do styku. Jsou to předevšim dvojice starších hipíků, kteří k němu mají složitý vztah (sami byli možná kdysi takoví, ale jejich vlastní syn utekl a neozval se), dívka Tracy, žijící uprostřed pouště, stařec Ron Franz, který žije více usedle, než je zdrávo a podnikavý Wayne, kterému zřejmě jedinému Chris psal dopisy. Na své cestě hledá Chris, nyní jako Alexandr Supertramp, především volnost, svobodu, ale také pravdu, které se mu doma nedostalo, a štěstí. Nakonec doputuje na Aljašku, po které tak toužil a zřejmě najde cíl své cesty a zaplatí za splnění svých nesplnitelných snů. O konci se ale dá diskutovat do nekonečna, především, co tehdy cítil? Byl šťastný? Kdo ví.. Z filmu to vypadá, že by mohl být..ačkoliv si uvědomil, že pravé štěstí je jen to sdílené. Jenže ve skutečnosti to bylo asi mnohem těžší. Pravděpodobně nakonec dost trpěl. ___ Podle mě Chris nechtěl, aby všichni šli žít do lesa. Nikoho nepřesvědčoval, ať všeho nechají a jdou s ním. Nikdo mu nemůže vyčítat, že ačkoliv odešel do divočiny, že to byla "malá" divočina a že pořád využíval minimálně ten autobus. On nechtěl, aby se lidstvo zbavilo všech moderních výdobytků naší doby. Například, používal auto. Jenom prostě nechtěl nové, když mu starý Datsun ještě dobře sloužil. To, že sám odešel do divočiny neznamená, že tam chtěl zůstat do konce života. Ale určitě se tehdy cítil neskutečně volný a plnil si své sny. To je dostatečně vidět na nejrůznějších příhodách, především na jízdě kánoí do Mexika. Komu z nás se to podaří? No zřejmě nikomu, vzhledem k čekacím listinám rezervovaným na 12 let dopředu:) Rozhodně to nebyl dokonalý člověk, měl spoustu chyb.. minimálně se mohl ozvat alespoň své sestře. Na druhou stranu, jednou už chtěl zavolat domů - jenom to nějak nevyšlo. ___ Jaké prostředky Sean Penn využívá k ozvláštnění příběhu? Obraz rozdělený na více částí, komentář - voice over - hlavního hrdiny a hlavně jeho sestry, četné flashbacky a retrospektivní vyprávění, fantazjiní scény a představy, záběry na způsob domácého videa, zpomalovačky, prolínačky, zcizující efekty-Chris se dívá přímo do kamery, rozdělení do pěti kapitol, lokalizující titulky, úvodní citát od Lorda Byrona, záběry na přírodu, zvířata, panorama hor, dopisy adresované Wayneovi přes obraz.. V průběhu filmu se mnohokát ukáží knihy, které s sebou Chirs tahal, Volání divočiny Jacka Londona, Walden H.D.Thoreaua, něco od L.N. Tolstého.. Nakonec důležitá poznámka : zdá se mi, že mnoho lidí zde hodnotí Chrise McCandlesse a zapomínají hodnotit film! I kdyby byl Chris sebevětší blázen nebo sobeckej magor, tak film to byl perfektní! (18.05.2008) (menej) (viac)