Útek do divočiny

Musím přiznat, že jsem po první projekci (s velice špatnými titulky) "ocenil" tenhle snímek průměrným hodnocením a chtěl na něj vlastně rychle zapomenout. Ono to ale nějak nešlo. Běžel mi hlavou další den a další den .... Tak jsem se rozhodl dát mu ještě jednu šanci ... Tentokrát s přeloženými texty výborných Vedderových písniček a lépe připraven :) ... Opravdu je to vyjímečný film, který je schopen (pokud už nejste úplně ztraceni) zalézt velmi hluboko pod kůži .... (03.03.2008)

Emile Hirsch bloumá dvě a půl hodiny po všech koutech Ameriky, zažívá všelijaká dobrodružství a spolu s divákem pomalu dospívá k názoru, že být sám v divočině je fajn, ale bez lidí, které máte rádi, to tak nějak není ono. Citlivě natočené, vizuálně strhující, perfektně zahrané a v závěru emocionálně zatraceně silné. Kam se zatoulala Hirschova nominace na Oscara ještě hodně dlouho nepochopím. (31.03.2008)

Pre moju cestovatelsku dusu je to pohladenie, ktoreho teplo ma bude dlho obklopovat (bez ohladu na to, ze Chrisov radikalizmus nie je moje gusto, resp. extremnost v urcitych crtach jeho nazorov i chovania nenachadza suznenie v mojom vnutri). Penn vyborne radi protichodne nahlady na zivot(ny styl), ktore ostria hrany smerom k divakovi v konfrontacii jeho vlastneho sliapania cesticky zivotom. A hoci tato road movie s povinne vybornym OST mi hlavne v sekvencii navratu do velkomesta v zvolenej stylistickej forme prisla ako kratky ukrok stranou (ak sa mal dostavit zcudzujuci efekt, tak neprisiel) , naplno to vynahrazduje nielen krasnymi sceneriami, ale hlavne sekvenciou medzigeneracneho odovzdavania zivotnych mudier. Penn sa vyhral so zauzivanou konvenciou plynutia ucenia v smere od staresinu k mladikovi a zaroven to vyvrcholenie prinasa omamny smiech, Dan Millmanom trefne pomenovany ako "smiech bez dovodu". (13.02.2008)

„Svoboda a jednoduchá krása jsou příliš dobré na to, abych si je nechal ujít.“___Splněný filmový sen každého diváka s duší dobrodruha a cestovatele. Z radikální revolty vůči systému jsem už sice dávno vyrostl (vždyť i ten Christopher nakonec nepohrdnul výdobytkem civilizace – opuštěným autobusem, kde se s chutí natáhl na oprášenou matraci), ale vlivem Christopherových rodinných okolností jsem chápal jeho motivaci a tak trochu mu to jeho nespoutané cestování záviděl. A Sean Penn to natočil moc pěkně, s nádhernou kamerou, dechberoucími přírodními scenériemi a sympatickými hipíky, které Christopher na své cestě potkal. A není mnoho hudebníků, jejichž písničky by se sem hodily lépe, než frontmana ´Pearl Jam´ Eddieho Veddera, člověka taktéž volnomyšlenkářského, takže těm textům jsem neměl sebemenší problém uvěřit. Výtky směrem k lehké scenáristické konstrukci padly v samém závěru, kdy vyšlo najevo, že příběh vznikl na základě deníku skutečné postavy. Skvělý Emil Hirsch jakoby mu z oka vypadl:o) (07.03.2008)

Scénář: Sean Penn .. Happiness is only real when shared. _ Osobnostní revoluce proti systému (který pravda není zdaleka ideální) má něco do sebe, vykládá určité konfrontace a cesty, ale naivní způsob provedení jí často ubírá na intenzitě. I tak tuhle jistě fyzicky náročnou roli zvládl Emile Hirsch s velkou ctí a dost se její volbou odpoutal od svých předešlých filmů. Cestování mám rád, ale abych se přiznal, silnější a výraznější dojem z celého filmu na mne udělal až samotný konec putování. Převážná část předcházejícího děje působila díky vleklému tempu, mnoha linkám a bezvýznamným postavám (sice slušně obsazeným) celkem nevýrazně. Vedle finále je samozřejmě působivá sama příroda a její úchvatné scenerie. Nejvíce se mi líbila pasáž projíždění skrz Grand Canyon. Nechybí spousta úchvatných kamerových jízd, které, když ne plátno, vyžadují alespoň velkou televizi. 50%. (14.02.2008)