Control

Pre tentokrát je Anton Corbjin tým, kto stratil kontrolu. Postava a krátka žitná dráha Iana Curtisa je bez váhania skvelý, melancholicko šťavnatý námet priam vyžadujúci filmové spracovania a to väčšou škodou je, ako zmätkovito to celé na vo filmovej podobe dopadlo. .......... Dosť nepríjemne pôsobí tónovanie tempa filmu, rozrušené neplynulým, skákavo hektickým sledom obrazov/scén, ktorým by častokrát prospeli plynulé premostenia namiesto disonantných, ostrých skokov. Nielenže vytvárajú dojem rytmickej zbrklosti, neusporiadanosti filmovej reči, ktorá akoby rýchlo listovala medzi kapitolami a rušivo vynecháva prirodzené prechody, ale naviac absolútne nekorešponduje so snahou docieliť melancholický pulz snímky. Kvôli tomu pôsobí film v útrobách rozrušene, akoby sa snažil takouto nenápadnou cestou sprostredkovávať epileptické mykania sa, čo myslím vôbec nepatrilo medzi jeho cielené snahy a motivácie. Spomenuté prechody mohli okrem skoordinovania narácie plniť funkciu sprostredkovateľa obrazov kŕmiacich, v danom prípade veľmi dôležitý, atmosférický ráz filmu, oveľa lepšie, než dosť samoúčelné zvolenie monochromatického obrazu. .......... Naopak si film skvelo počína v častiach venujúcich sa čisto hudbe. Muzika Joy Division je nadčasovou dominantou na rockovej scéne za posledných zhruba 30 rokov, na čo sa režisér a celé jeho dielo až priveľmi spolieha. Pasáže z koncertov sú spracované zo všetkých najlepšie, hlavne vďaka tomu, že stoja najmä na samotnej hudbe a obraz je už len akýmsi doplnkom, príjemným nie na vytváranie, ale dotváranie zážitku. To je, nanešťastie, jav typický pre celý film. CONTROL sa nejaví ako svojbytné dielo sugestívne rozprávajúce životopisný príbeh podkreslený skvelou hudobnou zložkou. Skôr ide o vágne (opäť narážam aj na samoúčelnú monochromatickosť) atmosférické doplňovanie akého-takého kontextu a podhubia k jednotlivým skladbám, ktoré znejú hlasnejšie, než dejové línie medzi, či skôr až pod nimi. ......... Pre Curtisa boli jeho texty katalyzátorom stavov, ktoré prežíval. Jednalo sa o akési špice jeho duševných rozpoložení, sprostredkovaných v perfektnej hudbe. Corbjin sa vo svojom filme akoby spolieha na skladby, ako na špongiu, odkiaľ sa všetka tá silne kumulovaná emocionálnosť vyžmýka do slabej rekonštrukcie udalostí, ponúkanej jeho filmom. .......... Keďže sú pri sumarizovaní celkového záverečného dojmu všetky spomenuté neduhy naďalej ututlávané do popredia stavanou hudbou, čo samo o sebe môže byť ďalšou položkou na zozname neduhov, vytvárajúcou však senzuálne narkotikum, stoický stav prímeria, naďalej sa jedná o v priemere príjemné filmové dielo, ktoré však malo oveľa väčší potenciál, než byť " v priemere príjemným". (25.02.2014)

Nikdy nesuď knihu podle obalu, a u tohoto snímku to platí dvojnásob. Nejspíše jsem čekal něco více emotivnějšího a depresivnějšího a nakonec ... jsem dostal tohle. A co je vlastně to "tohle"?! Hudební drama o jednom epileptickém zpěvákovi, jehož druhým jménem je deprese a značně se v ní utápí. Spíše než Sam Riley mě svým hereckým výkonem zaujala Samantha Morton, které jsem si poprvé všiml v druhé Královně Alžbětě. Jestli měl Control vyvolat deprese, tak se mu to povedlo tak z 2/3 a velký podíl na tom mělo černobílé ztvárnění. Zkrátka snímek, který nenaplnil všechny mé požadavky, což se projevilo jistým zklamáním a poklesem hodnocení. Věřím, že mnohým se snímek dostal dost pod kůži, ale mě jenom lehce ovanul. (24.09.2010)

Specialista na hudební dokumenty a klipovou tvorbu Anton Corbijn natočil skutečný černobílý polodokumentárně laděný skvost, jeho Control je opravdu sugestivním návratem do šedivého Manchesteru 70. let, ale především ponorem a vhledem do narušené psychiky a zraněné duše frontmana kultovních Joy Division. Onen záměrný posun od dokumentu mapujícího historii kapely k psychologické studii epilepsií postiženého Iana Curtise je tou hlavní ranou do černého (coby klasický dokument je koncipován souběžně natáčený snímek s názvem Joy Division). Sam Riley zvládl roli narušené legendy skutečně mistrně a řada momentů diváka doslova strhne (taneční kreace při vystoupeních, únava z popularity atd.). To, že mu role rockové hvězdy sedí, dokázal již v dalším kultovním hudebním filmu Nonstop párty, kde hrál paradoxně roli frontmana konkurenčních The Fall. Kde snímek Control získává na autentičnosti nejvíce, to jsou exponované pasáže živých vystoupení a téměř autentická produkce hudby Joy Division, zasazení jednotlivých písní a jejich textů do kontextu života Iana Curtise coby odrazu životních peripetií hlavní postavy byl skutečně povedený tvůrčí tah. Je cítit, že režisér točil o někom, koho miloval a ,,důvěrně" znal. Sugestivní film... Podobné filmy: Joy Division (12.11.2009)

Řeknu na začátek dvě nejpodstatnější věci a to výtečná hudba a Sam Riley. I když jsem teda určitě o skupině Joy Division něco slyšel, tak post-punk, nebo jak se přesně jmenuje tenhle hudební styl, jsem nikdy neposlouchal. Ale hned od poslechu první písničky, kterých je ve filmu opravdu hodně se mně tahle hudba dostala celkem pod kůži a nějak nechce ven...Nevím, jestli přesně takhle zněla skupina v originále, ale pokud ano, musel to být opravdu hudební zážitek. Je opravdu velmi jednoduchá, ale přitom melodická a nádherná. No a Sam Riley tomu všemu nasadil korunu svým ztvárněním Iana Curtise. Jeho nálady, pocity, vystoupení při koncertech, jeho psychické problémy ztvárnil dokonale a vůbec bych se nedivil, kdyby za svůj výkon dostal nějakou cenu. Jinak bych tenhle film rozhodně neocenil plným počtem, možná to není úplně čistá pětka, ale tenhle snímek se mně včera naprosto trefil do mojí filmové nálady a opravdu se mně moc líbil. No a Samatha Morton jako jeho filmová manželka, tam teda maskéři odvedli obrovský kus práce, vypadá opravdu o 10 let mladší. (03.09.2014)

Černobílá depka, která je přehnaně doslovná, jednoduchá a vlastně i po všech stránkách obyčejná. Dámské osazenstvo vládne, zbytek stojí snad s výjimkou hlavního představitele za starou bačkoru. Potěší syrový vizuál a snaha o autenticky vyobrazené sedmdesátky, ale koncerty nemají šťávu a neumějí strhnout. Průměrné, řemeslně obstojně zvládnuté. (04.06.2023)