Repo: Genetická opera!

Všechny pokračování Saw jsou strašlivé sračky, ale je vidět že pokud se jejich autor nesnaží jen jet na lacině retardované módní vlně torture porn filmů, tak má i na to natočit originální, osobitý a místy i velmi zábavný snímek. A to skoro tak moc, že se blíží i geniální kultovce Rocky Horror Picture Show... ale na to aby se stal jejím ekvivalentem pro goth scénu je přece jen pořád moc normální a myšlenkově krotký. Samozřejmě, nejúchvatnější je na filmu vizuální zpracování (Alexa Vega pod hřbitovem v gotických šatech a plynové masce... ♥) a dark-industriální prostředí mixované s místy rozkošně přepíčenou popíkovostí... v čele s ohnívající Paris a luxusním Nivekem Ogrem. Scénář je kupodivu taky velice fajn a vyloženě mi v něm vadily jen silně stylově nesedící komiksové předěly... a písničky které jsou sice většinou instrumentálně boží, ale texty a hlasovým projevem všech zůčastněných silně zaostávají. 8/10 (22.02.2009)

Velice dobře koukatelné a hlavně poslouchatelné!! O hudbě a písních je tento film zejména. Výborná atmosféra, zajímavé bizardní postavy. Akorát občas se ve filmu objevují podivné chybičky, které mi tam prostě na tak dobrý počin dost bily do očí. Třeba i triková stránka filmu, vyloženě strach z gore (a tím nemyslím, že není přímo ukázáno, ale špatně technicky provedeno ...). Celé to všechno pak nakonec vyzní naprázdno, kdy většina diváků pochopí film jako nějakou kritiku společnosti, ekonomiky lékařství, touze po věčném zdraví, manipulaci a intrikách a ono to má jen jednu základní kostru a strukturu, která mi z toho vyplynula a docela se líbila. Ovšem byla tak jednoduchá že mne spíše odvedla od všeho toho, co se dělo před tím ... Vzah otce a dcery, naprosto specifický jev, který jako první dokonale rozpracoval psychiatr Z. Freud a který má svoje specifika a problémy co bude lidstvo lidstem. Zdánlivě nechtěná izolace mladé dcerky od vnějšího světa, osobních otcovských tajemství a problémů, vztah k dceři jako k ženě - teoreticky "potencionální milence" a vztah dcery ve věku 17ti let, kdy zdánlivě se projevující revolta vůči otci je vlastně typická ženská touha po mužském ochránci, lásce a pocitu bezpečí ... Pěkné, výborná myšlenka, velice originální jako celek (který šel do kina ...), ale na plný počet jako nějakou bombu bych to osbně rozhodně neviděl. Trochu bych zkrátil stopáž, protože ke konci již asi tak 10 minut skutečně nudilo a vyjevívši se myšlenka přišla náhle a vše otočila naruby... Každopádně výborné, pro příznivce příslušného hudebního žánru, cyberpunku, trochu té krve, gotické atmosféry apod. (13.04.2009)

Spojení muzikálu a režiséra Bousmana mě zprvu moc nelákalo. Nejsem totiž velkým fandou ani jednoho. Série SAW nepatří mezi moje nejoblíbenější a muzikály už vůbec ne. Přesto všechno jsem na tento film slyšel celkem slušné ohlasy a tak jsem si ho nakonec přece jenom sehnal. No a ani toho moc nelituji. Je mi však jasné, že podobné filmy nejsou rozhodně pro každého. No ono tedy podobných kousků ani moc neexistuje, protože Repo! The Genetic Opera je svým způsobem opravdový unikát, určený jen pro opravdové „blázny“ dáli se to tak říct. Bláznivější věc jsem v podobném odvětví ještě neviděl. Bousman zde skloubil hned několik žánrů dohromady a i když to ne vždy klapalo, nakonec to i přes menší obtíže dotáhl do zdárného konce. Velkou zásluhu na tom má i pozoruhodný výběr herců a zpěváků. Hudba skvělá, triky rovněž (místy), Paris konečně alespoň trošku překvapila a Sarah Brightman skvělá jako vždy. Jen ty texty písní mi občas lezli na nervy. 7/10 (08.07.2011)

Nakonec vcelku solidní. Zpracování sice televizní (obraz skoro 4:3), a hudba obzvlášť ze začátku abslutně bez rýmu i hudby, s postupem času ale začnou vyplouvat na povrch slušně napsané postavy a čím dál tím zajímavějš hudební čísla. Herci jsou solidní, škoda jen totální rozhráranosti, co se stylizace týče. (23.11.2008)

„Genetická opera“ ve smyslu soap opera pro emo děcka - uměle přepjaté, lehounce gore, rádoby vyšinuté, ale přitom pěkně uhlazené, nekonfliktní a v zásadě tradiční dílko cílené na puberťačky, které štve, že jejich spolužačky chodí na plastiky, pročež si malují obličej černými šminky a všem dávají najevo, že je nikdo nechápe. Komiksové pasáže napoprvé potěší, ale nejsou nikterak nápadité. V zásadě se tu s komiksem pracuje stejně jako s gore, splatterem a punkem, tedy tak aby to působilo stylově a divoce, ale přitom to neurazilo emo citlivky. Největší tragédie jsou "songy", které nejsou písně, ale melodicky modulované dialogy, takže tu s výjimkou jednoho výstupu (nicméně nikterak vyloženě dobrého, natož originálního) nic v paměti neutkví. Pokud někomu přijde jako punk to, že se vezme text z libovolného dialogu dívčích románků, který přednese pečlivě nalíčená holčina, a pod to se plácne tuctový kytarový rif, pak je punk jednoznačně mrtvý. (30.10.2008)