Dívka v parku

Tenhle film stojí za to vidět už jen kvůli Sigourney Weaver, sice se na ní už značně projevuje staří, ale na kom ne? Ona se dokázala hluboce ponořit do své role. Každá emoce jí byla vidět ve tváři. Akorát jsem si myslela, že když se jí něco takového přihodí, že bude mnohem více na prášky, ale nějakých šestnáct je dlouhá doba a pak ji do života vstoupila dívka ulice, ke které se upnula. Na malou chvíli jsem uvěřila, že by ta dívka mohla být... Sigourney Weaver je skvělá herečka, která už dávno nepotřebuje dokazovat, že je jenom ta astronautka, která likvidovala to slizké vesmírné monstrum, které se pak stalo součástí jí samotné. (03.02.2011)

Hmm...myslím, že se při sledování tohoto filmu vytvořili 3 tábory lidí - 1) bude to její dcera, 2) nebude to její dcera, 3) je mi to fuk :D :D Já váhala mezi 1 a 2, ale Weaver i Bosworth byly super :) Je to celé takové na způsob, že to nebude veliké drama, spíš, že to bude taková One Woman Show...a ona opravdu byla :) Ponuré, dost traumatické, s vyhlídkou naděje a přitom bez jakékoliv pomoci od okolí...Nechci se nikdy dostat do takové či velice podobné situace, jelikož ta ztráta, ty výčitky, ta touha znát pravdu...Nechci si to ani představit..Je to lehká ukázka toho, jak se během pár vteřin dokáže život změnit... (06.04.2015)

je u mě neobvyklé u filmu pustit slzu.Velmi neobvyklé! Vždy to beru jako vymyšlený příběh který mě něčím zaujme anebo ne.U scény kdy matka vzpomíná na poslední den se svojí dcerou u alba a vedle ní leží osoba která......dál neprozradím ale dostalo mě to.Hlavně vyprávěno hlasem skvělé dabérky Zuzany a dál jsem zapoměla :-( Opravdu skvělý dabing kde rozumíte každému slovu a ne jako v těch nových filmech kdy mluvené zaniká v rambajzu až tak, že je nutné si nastavit titulky! Dobrá kamera.Ale je zřejmé že se v amerických filmech nevyhnou americkému klišé.Všichni se objímají,jsou vstřícní i když by si nejradši vyškrábali oči.Sázka na Weaver se vždy vyplatí .Bosworth v té době bylo 24 let a moc není obsazovaná ale hraje jí to opravdu dobře. (17.11.2015)

Nevěřím tomu... Nevěřím ničemu. Matka, která se ani po patnácti letech nevyrovná se záhadným zmizením své dcery, a místo ní si snaží "přivlastnit" někoho jiného, je pro mě velmi nepravděpodobný námět. Ačkoliv, u zpěvačky by to možné bylo... Spíš televizní film, kde máloco funguje jak má, od nezajímavě napsaného scénáře přes uvláčenou režii až k nevýrazné a nehodící se hudbě. S. Weaverová má ten zatrpklý výraz poznamenané ženy už na začátku a K. Bosworth mi nepřijde sympatická. Film kde - když už zápletka je takováto a tudíž to musí tahat herci - hraje pozoruhodně jen jeden herec (A. Nivola v roli bratra), si u mě nezaslouží víc než průměrné 2*. (23.10.2011)

"A teď jdeme spát, i my." Docela zajímavý snímek, ošizený však produkcí, která zcela ignorovala fakt, že se jeho děj nejprve odvíjí na samém začátku devadesátých let a pokračuje, až o šestnáct roků později, takže jeho hlavní hrdinka, prakticky nezestárne a časový posun nelze dost dobře poznat, ani z kostýmů či rekvizit, v němž divák sleduje osud matky, která nikdy nedokázala přijmout zmizení své mladší dcery a tak do svého života přijmula cízí dívku, postrádající matku. (21.09.2015)