Příští rok ve stejnou dobu
Same Time, Next Year
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(viac)Recenzie (187)
Uz dlouho se mnou zadny film takto citove nepohnul. Bravurni scenar podle divadelni hry, u zadneho dialogu se divak ani na chvili nenudi, vzdy aspon jednou za kazde obdobi se mu zastavi dech necekanym vyustenim ci hlaskou. Skvely Alan Alda, jehoz postava se postupne profiluje z totalniho trouby do racionalne premyslejiciho cloveka. Za kazdych okolnosti sarmantni Ellen Burstyn, jejiz zraly nadhled naboura pouze jeji hippie obdobi. A ta hudba - sprosty dojak, ale vzhledem k pribehu a taky obrazovemu pozadi v podobe klicovych udalosti prislusnych peti let dostava maximalne patricny rozmer. Cert vem tu chybu s Motylkem, hovorit v roce 1961 o filmu z roku 1973 asi neni ono, ale to je detail. Pral jsem si, at ten film nikdy neskonci... ()
Je to film o milencích, kteří se schází každý rok na jeden víkend ve stejném hotýlku. Hlavně je to ale o tom, jak se lidi mění a jak s námi ten život zametá. A o tom, jak je čas neúprosný a že je třeba si užívat dokud to jde, jelikož za rok už všecko bude jinak. Šikovně napsaný příběh, včetně reakce na politiku v USA během nějakých třiceti let existence mileneckého vztahu. Trochu komedie, trochu smutku. Život....80% ()
Tohle je přesně prototyp snímku, který zosobňuje vše, co mám rád na malých filmech. Veškerý děj se prakticky odehrává v jednom malém domku u moře (ta divadelní hra, podobně jako třeba u Čekej do tmy se tam nezapře) a vidíme stále jen dva herce. A nejkouzelnější je, že přestože vidíme stále několim metrů čtverečních, díky stylu vyprávění snímku poznáme celé životy obou protagonistů lépe než kdybychom před sebou měli košaté drama a druhou polovinou 20. století projdeme lépe než v nějakém drahém výpravném filmu. Příští rok ve stejnou dobu z naprosto banální zápletky vybuduje krásný (a přitom vtipný, člověk se směje zplna nebo jen pousmívá snad každé dvě minuty) příběh dvou lidí, který by si možná v duchu přáli zažít mnozí z nás, ač nám v tom třeba určitě zábrany zdánlivě brání. To vše je tento "pokojový snímek", snímek o životě a herecký galakoncert Alana Aldy a Ellen Burstyn. ()
Velmi inspiriující dílko, které přináší pohled na muže a ženu bez stereotypních klišé. Ufňukaný Alan Alda a svěží Doris si postupem času vymění role a od vášnivého sexu se přesunou k splynutí duší a charakterů. Velmi lidské, co do povahových chyb obou zúčastněných i velmi pravdivé a nepřikrášlené :) Pozoruhodné jsou i oficiální drahé polovičky George a Doris - Ellen a Harry, kteří ačkoli se na plátně ani jednou reálně neocitnou, tvoří oporu celého příběhu a pomáhají rozehrát ústředním postavám jejich (zřejmě více jak) pětadvacetiletý víkendový vztah. ()
Romantická komorná drámička, ktorá stojí predovšetkým na dialógoch týkajúcich sa rodiny, opačného pohlavia, detí, ale dotkli sa aj rôznych spoločensko-sociálnych tém. Priestorovo síce chudobný film (väčšina deja sa odohráva v jednej izbe), ale zato myšlienkovo veľmi bohatý. Veľmi sa mi páčilo aj štrukturovanie a výstavba dejovej linky, ktorá bola šikovne obrazovo chronologicky vymyslená. A v neposlednom rade tu bol skvelý Alan Alda, ktorému patrí pomyslená hlavná cena a vavrínový veniec, bol jednoducho geniálny. 80/100 ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (5)
- Exteriéry filmu byly natáčeny v Heritage house Inn v Little River (Kalifornie, USA ). Interiéry pak v Hollywoodu. (Terva)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
- Titulní píseň původně složil Paul McCartney se skupinou Wings. Nebyla však použita. Přednost dostala píseň "The last time I felt like this", kterou má na svědomí Marvin Hamlisch. (Terva)
Reklama