Na budúci rok v rovnakom čase

Bez očekávání jsem navštívil jednu chatku s dvěma partnery v milovaném obětí. Začali se spolu scházet a každý rok ve stejnou dobu to opakovali. Roky utíkaly, oni stárli, jejich děti rostly, názory se jim měnily a svět okolo nepřestával směřovat ke své dnešní podobě. Nějakých 25 let a vztah dvou lidí, o čem zajímavějším lze natočit film? Bezchybné napsané, zahrané i vymyšlené, včetně nádherného hudebního podkresu jedné z nejhezčích skladeb romantických komedií všech dob. Občas možná trochu depresivní, ale také vtipné, nenucené a příjemné. Podobnost s "Bosé nohy v parku" se nedá přehlédnout, nejen divadelního ražení, ale i vztahovou tématikou, ovšem jsou tu i rozdíly. Kdo je lepší? Každý má své. Nesmrtelná dvojice Redford-Fonda a Alda Burstyn vždy zůstanou klenoty a ukázkou bravurního hraní. Divadlo s nimi by muselo být naprosto odzbrojující... Krom toho, jde o nádhernou ukázku sociálních a politických změn v lidech, což si postavy pomalu uvědomují, ale divák naopak velmi rychle. (04.06.2010)

Velice silný a velice utajený vztah v proměnách času. Vztah, ve kterém zdaleka nejde jen o nevěru ... Milé, vtipné i dojemné vyprávění, které se už dopředu vzdalo jakéhokoli zbytečného a kontraproduktivního moralizování a spokojilo se s pokorným a nevtíravým pohledem na opakovaná setkání ústřední dvojice. (09.08.2011)

Zde mě okouzlilo prostě vše: roztržitý, neurotický, provinilý a ve výsledku prostě roztomilý George, na oko cudná, ale ve skrytu duše hříšná Doris, jejich proměny v životě (obzvlášť období hippies a následné období, kdy se z Doris stává vkusná dáma-manažerka a z George muž s korálky okolo krku zabývající se psychologií) a taky střihy mezi různými etapami: jak se měnili prezidenti, která hudba vládla světem - vše prostě skvěle zapadá a já se na tuhle zfilmovanou divadelní hru hrozně ráda dívám:-) Nejzajímavější na tom všem ale je, že ač jsem odpůrce nevěry a většinou jí odsuzuju, tady se na to koukám jinak, lehčeji.. (10.12.2008)

"Řekl jsem, že jsem ženatý otec dvou dětí, ale jsem otec tří dětí. Myslel jsem, že tak budu míň ženatý." Nejslavnější hra Bernarda Sladea možná není jeho nejlepší (já mám nejradši Stará láska nerezaví), ale je to vysoký nadstandart. Základní nápad je jednoduchý a nosný: Alan Alda a Ellen Burstynová se rok co rok tajně scházejí v pronajaté chatě, aby spolu strávili noc a zrekapitulovali, co se za poslední sezónu změnilo. My se k nim podíváme vždycky jednou za pět let (1951 - 1977), sledujeme jejich vztah od zbrklého začátku přes různé životní krize až ke starouškovskému závěru. To by v tom byl čert, abychom k nim nepřilnuli. :-) Já jsem si je přímo zamiloval. Doporučuju. 80 % (08.02.2005)

Důkaz, že bezpodmínečná láska funguje - avšak jen za určitých podmínek. Křehké a čisté zobrazení poněkud ošemetného tématu, důmyslně doplněné vtipem a bystrými postřehy o proměnách - doby, charakteru, názorů a především vztahu dvou jedinců, které zpočátku nespojuje téměř nic, jen jedno kouzelné místo, kde se snadno zapomíná na starosti. Lze hluboce milovat někoho, s kým můžu být jen dva dny v roce? Jak potom milovat někoho, s kým musím být každý den? Je romantika jen iluzí, která nemá šanci přežít všední rutinu? Dá se nevěra prominout, pokud nijak zásadně nezasahuje do běžného života? Nakonec možná na ničem z toho nezáleží, když člověk najde porozumění a může si alespoň občas říct, že je šťastný. (02.01.2011)