Pocit viny

Rádoby zamotaný příběh, snažící se být na konci co nejintelektuálněji zaobalen tak aby měl divák v hlavě ultimátní zmatek, přičemž je závěrečných několik minut místo úderné katerze nesnesitelně dlouhá reklama na nesmysl nemajíc hlavu ani patu. V začátku relativně solidně budované intimní drama o traumatizované ženě se postupně propadá stále víc a víc do bahna, ze kterého ho nevyhrabe ani pohledná Uma Thurman, natožpak pubertální Evan Rachel Wood. Snaha být zajímavý se tentokrát opravdu nepovedla. (19.11.2008)

Zajímavý film. Děj je podáván velmi lehce, je poklidný jako jarní jezírko, na nějž dopadají teplé paprsky jarního slunce. A když se do něj zadíváte a spatříte zářící odlesky od hladiny, probudí to ve Vás příjemné a hřejivé pocity. Takto na mne zapůsobil. Hlavní linií není jakkoliv složitý, zamotaný či šokující příběh s propracovanými charaktery. Je to vzájemné prolínání životů jedné dospívající dívky, která zažila otřesný a nezapomenutelný zážitek, a mladé ženy, které se tyto události neustále vracejí a ona se s nimi snaží vyrovnat. Evan Rachel Wood je zde tak neuvěřitelně nádherná, působí jako anděl, a svou jedinečnou krásou "magicky" zapadla do podobně, vzletně laděného zpracování. Nebýt jí, nejspíše bych šla s hodnocením níže. Uma nepředvádí nijak fenomenální výkon, ale do své role dobře zapadla. Hornerova hudba je příjemně podbarvující. Kromě Evan si mě ještě zcela získala kamera. Jakoby snivě se nechá unášet celým filmem a spoustě scén tak dodává specifický nádech a kouzlo. Záběry na květiny, oblohu nebo třeba okouzlující záběr na Rachel, kterak pozoruje akvárium. A jakkoliv byly líbivé, nepocítila jsem z nich žádný kýč či sentiment, jak někteří píší. Jen jakoby čistý, příjemný vánek, provoněný lehkou vůní jednoho mládí. Jediné, co můj poetický rozlet na křídlech tohoto díla zabrzdilo, byl jeho závěr. (20.01.2011)

„Pocit viny“ je typickým zástupcem televizního béčka, které ze zajímavého téma udělá rozplizlou nudu.. Na můj vkus až příliš pomalu plynoucí záběry.. Nejvíce mi asi vadilo neustále se opakující „vzpomínkové“ scény.. Ani Uma Thurman, ani Evan Rachel Wood, mě svým herectvím nepřesvědčily, abych některé z nich fandila..Umě rozhodně sluší více dynamičtější a energičtější role, bohužel má na psychologická dramata příliš mimicky nečitelný obličej.. Film „Pocit viny“ je odvyprávěn, ale neprožíván.. Hlavní role jsou ploché a příběh slabě vykonstruovaný.. Možná jsem poznamenaná dnešní uspěchanou dobou, ale za mě slabší průměr, tohle téma si zasloužilo víc.. (18.10.2016)

║Rozpočet $13miliónov║Tržby USA $303,439║Tržby Celosvetovo $7,236,846║ nezvládnutý projekt, kde okrem zle poskladaných udalostí ktoré idú mimo zmysli diváka, vôbec nechytia svojou rozhýranou prezentáciou, dosť kazí aj povrchnosť výkonu Umy Thurman, nakoľko našťastie to dosť zachraňuje herečka Evan Rachel Wood, ktorá ďaleko lepšie vedie svoju postavu, sklamanie /40%/ (25.10.2009)

Perelman mne po velmi intenzivním Domu z písku a mlhy trochu zchladil. Je zde vysloven nespočet důležitých i nepříjemných myšlenek, které stojí minimálně za krátkou úvahu, a některé fragmenty příběhu jsou ohromně působivé. Nejlepší scénou je určitě ona vrcholná konfrontace dívek se střelcem. Kdykoli na ni přišla řada, byl jsem jako na trní, a pokaždé mě něčím překvapila. Evan Rachel Wood zde zahrála skvěle a podle mne se jí bez větších problémů podařilo zastínit Umu Thurman, která však neměla tak široké pole působnosti a její postava (tedy dospělé „já“) neměla tak výrazné charakterové rysy. Nicméně filmu chybí dynamičnost, výraznější gradace a hlavně celistvost, protože vinou skoků mezi časovými rovinami se dostavuje nepříjemná útržkovitost vyprávění, které se režisér nedokázal vyhnout (hrátky s časem totiž nejsou žádná legrace ;-)). Atmosféra se dostavuje také spíš útržkovitě, proto mi tu chyběl takový ten intenzivní prožitek, který mám u existenčních dramat tak rád. Navíc mi připadalo, že scénář byl místy zcela zbytečně samoúčelný a vařil z vody (tímto neduhem trochu trpěl i předchozí Perelmanův film), hlavně potom linie Umy Thurman, která mě místy trochu nudila (nebo jsem nepochopil, jaký byl skutečný význam některých scén, což by rozhodně nebylo poprvé ani naposled, že ;-)). Vyslovené myšlenky tedy jsou důležité, ale ve filmu se pořádně neodrazí. Zůstávají prostě jen vysloveny. Já osobně si budu pamatovat pouze výkon Evan Rachel Wood a konfrontaci na dívčích záchodcích. (05.06.2010)