V zajatí osudu

A půl. Další variace na mozaiku lidských osudů prolínajících se v jeden celek. Tentokrát v podání debutujícího režiséra, který divákům předkládá velmi povedenou ukázku v provedení, které už většina zná z filmů jako Magnólia, Crash, Babel či 21 gramů. Na debut rozhodně vyzrálé, ale pořád jde vidět, že pan režisér tvořil film jakoby opatrně a důsledně, s jistou nezkušeností. Myslím však, že s filmařským zráním by jednou svým dílům mohl propůjčit punc dokonalosti. V jednotlivých příbězích pro mě ještě nedokázal vyjádřit potřebné množství "síly", která by zajistila vyšší hodnocení. Půl hvězdičky přidávám za excelentní poslední příběh s Kevinem Baconem a Sarah Michelle Gellar. Ten je pro mě tou nejsilnější částí a zároveň dokonalým završením filmu. (02.08.2011)

Scénář není úplně dokonalý, ale díry v něm plně vynahrazují herci, kteří svojí práci odvádějí na výbornou - všichni, takže nemá cenu někoho vyzdvihovat. Navíc i přes scénáristickou nedokonalost se mi všechny čtyři příběhy strašně líbily a vlastně ani nedokážu říci, který z nich nejvíc - každý měl zkrátka něco do sebe. Dokonce jsem se i dvakrát rozesmál (Whitaker vs. schody a útok Mexičanky na Emila Hirsche), což jsem u podobného filmu nečekal. Leželo mi to doma dlouho, protože jsem čekal na to správné rozpoložení, v kterém jsem sice před začátkem nebyl, ale Lee mě do něj rychle dostal. 90% (08.11.2009)

Slovy klasika: "Všechno už tady jednou bylo." Snímek "To, co dýchám" nepřináší v zásadě nic objevného ani převratného, filmů s propletencem několika zdánlivě nesouvisejících lidských osudů už bylo natočeno povícero. Ale tak, jako to vesměs fungovalo v jiných filmech, funguje to na diváka (až na výjimky) i tady. Scénář a tudíž ani děj není nikterak překombinovaný, herci odvádějí výborné výkony (opět mě potěšil Brendan Fraser), povedená je taky hudební složka, stopáž jen lehce přesahuje 90 minut - tady se vážně nedá skoro nic vytknout. A Sarah Michelle Gellar je obvykle hezká ve všech filmech, kde hraje, ale tady je přímo okouzlující a když ji člověk vidí na střeše ve vlajícím prostěradle proti potemnělé obloze, je to až kýčovitě krásný výjev. Fakt jsem si tenhle film užil. Je to tak na 4 a půl hvězdičky. (24.05.2013)

Podľa akéhosi náznaku deja tam hore, to vyzerá ako nejaká mytologická báchorka. Ono vo výsledku to vlastne nepravdepodobná a vykonštruovaná báchorka je. Ale tá réžia mi prišla neuveriteľne civilná a v dobrom slovazmysle cool. Preto aj to záverečné deus ex machina pre Gellarku bolo v mojom vnímaní absolútne oprostené od pocitu trápnosti. Dokonca tento film vo mne vyvolal viac filozoficko-existenciálnych otázok ako podobne koncipované a vážne myslené mozaiky typu CRASH alebo 21 GRAMOV. Veľmi príjemný popolnočný filmový zážitok na NOVA CINEMA. (1.9.2012) (01.09.2012)

,,Vždy jsem přemýšlel nad tím, když motýl opustí bezpečí své kukly, uvědomuje si, v co krásného se změnil? Nebo se stále vidí jako housenka?" Velmi dobrý film, který je skvěle natočený a má zajímavý nápad, tudíž se dalo o co opřít. Rozdělení do čtyř emocí odsejpalo a příběhu to dodávalo šťávu. Děj byl svižný, bavilo mě to, pozorovat jejich osudy, které byly vzájemně provázány... Herci byli všichni skvělí, Brendan Fraser prostě borec, Sarah Michelle Gellar té to víc než slušelo no a Kevin Bacon mi tu nebyl protivný... přirozeně odehráno, každý měl svůj symbolický konec, zda se to tak dá říct... Zachráněny životy, nevyřčené jméno a další detaily, které dotvářely atmosféru - jako perfektní herecký projev Andy Garcii nebo rolička Emile Hirsche....Nebyl to film, co by mě posadil na zadek, ale prožívala jsem to a mělo to myšlenku... Za mě palec nahoru! (14.01.2012)