Núdzový východ

O člověku a jeho schopnosti vycházet s druhými. Zvláště s těmi, se kterými je každý den. Většina příběhů končí svatbou, ve skutečnosti právě jí to největší drama začíná. Každodenní koloběh, dělat "atraktivní" práci (ten záběr kravaťáků na nádraží, huh), budovat rodinné hnízdo, předstírat zájem o hromadu plků. Největší životní prohra je neupřímnost k sobě samému. Neříkat, že něco chci, ale že to "chci pro tebe". Ale je to schopnost zraňovat druhé, ve které jsme my lidé dokonalí. Bourat cizí svět, představu o vlastní důležitosti, nedopřát druhému pocit, že pro mě něco znamená. A vím, že žena je v tomhle boji silnější, protože pro vítězství je spíše schopna přejít hranici, za níž už je sebezničení. Tak jako tady, v hodně surovém závěru. Jedna z památných myšlenek filmu: "nechtěl bych být tím dítětem." Dítě nenávisti, jaká je to cesta k citovému deprivantství. (09.02.2009)

Sam Mendes - Leonardo DiCaprio - Kate Winslet, když se řekne tohle spojení, tak každý kdo se jen trochu zajímá o filmy, musí očekávat ten nejkvalitnější filmový zážitek.... a mě se ho téměř dostalo! Vychvalovat tady Sama Mendese za jeho bezvadnou a vždy perfektní režii je jako nosit dříví do lesa. Zkrátka to je Pan režisér, který to dokázal všem hned svým prvním celovečerním filmem. Vytknout něco z hereckého umu dua DiCaprio - Winslet je asi stejné jako začít kritizovat Al Pacina, že svou roli ve Zjizvené tváři mohl zahrát lépe (uznávám trochu divné přirovnání, ale zrovna mne nic lepšího nenapadlo :)). Všichni zainteresovaní od režiséra, herců, kameramana, scénáristu až po výpravu, kostýmy atd, odvedli opravdu to nejlepší co lze a nejde jim snad nic vytknout. Po všech stránkách obrovská profesionalita. Bohužel já prostě nemůžu dát pět hvězdiček, protože prostě mi v tom filmu něco chybělo. Znáte ten pocit, když si řeknete, že bylo to skvělé, úchvatné, ale něco tam chybělo a nevíte co?? Tak přesně tenhle problém mám s tímhle filmem já, určitě drama, které stojí za shlédnutí......... (27.01.2009)

Nouzový východ pojednává o tomtéž, co prodává v komické poloze Válka Roseových. Je o zkáze jednoho manželství zaviněné především tím, že emancipovaná manželka měla větší ambice než být jen ozdobou domácnosti. Válka Roseových je plná divácky vděčného černého humoru, zatímco Nouzový východ představuje tíživé komorní drama, které si sympatie může získat jen stěží. Příběh je zasazený do zlatého věku amerického mužství, rámovaného koncem 2. světové války a polovinou 60. let, kdy se mužská společenská dominance rozložila pod tlakem ženské emancipace, vyššího vzdělání žen a kulturní proměny charakterizované celkovou liberalizací, nástupem beatniků a hnutím hippies. Poslední ránu jí zasadily změny v ekonomice - ropná krize, zdražování surovin a konkurence zemí 3. světa znemožnily pokračování společnosti složené z rodin, které pohodlně vyjdou s jedním platem. Dnes si manželku v domácnosti může dovolit skutečně jen velmi omezený vzorek společnosti. V tom šťastném dvacetiletí to ale perfektně fungovalo. Ceny v poměru k platům umožňovaly středním vrstvám model rodiny s jedním živitelem, ekonomika rostla a bez obav bylo možné vzít si hypotéku. Na ten idylický (a idealizovaný) obrázek dosud nejeden americký důchodce s dojetím vzpomíná. Nouzový východ ukazuje odvrácenou tvář tohoto typu amerického snu, kdy manžel jde dělat kariéru, zatímco žena odchází ke dřezu mýt nádobí a chystat oběd. Chemie mezi představiteli hlavních rolí funguje na jedničku a příběh se drží hlavní myšlenky bez ozdobných kudrlinek a la Americká krása, což oceňuji. Celkový dojem: 95 %. (11.02.2013)

Jedenkrát se spolu potkali a vznikl z toho nejvýdělečnější film na světě, podruhé se podobně vysoká meta určitě opakovat nebude, ale kvalitou se rozhodně taky šetřit nebude. A to můžou děkovat především jim dvoum a samotnému režisérovi, který prostě a jednoduše špatné filmy točit neumí i když u tohodle mě popravdě zas tolik nepřekvapil. Sice má po psychologické stránce Nouzový východ hodně solidní příběh, ale to je tak to jediné, čím dokáže zaujmout, plus samozřejmě herecké výkony. Leo ukazuje, že točit umí, a od té doby, kdy se skutečně rozjel zkouší úplně všecko a zatím se mu to všecko na sto procent daří. Drsňák, gangster, letec, celebrita nebo špión. Všecko mu jde na plno, stejně jako v tomto filmu "věrný" a "milující" manžel. Určitě to za to stojí vidět, ale víckrát se do toho nepohrnu, což je možná také problém psychologických filmů, ale určitě to plno lidem má co nabídnout, já mám tedy radši na plátně cokoliv jiného než vztahy, i když i tady to na mě dokázalo zapůsobit, což dokazuje to, že se film opravdu povedl. (08.04.2009)

Kate Winslet a Leonardo DiCaprio by za tohle měli dostat alespoň nominaci na plešounka, to je jasné. Revolutionary Road není takové to drama, které by vás chtělo v závěru totálně zbourat. Nepředává divákovi tak silné emoce, aby je vycítil úplně každý, avšak ten, kdo je zachytí, bude mít v sobě ještě dlouho po zhlédnutí nenápadný, hluboký, melancholicky nahořklý pocit. A ten, alespoň na mně, zanechává mnohem větší dojem, než prvoplánový jednorázový emoční výbuch. Řekl bych, že za tuto svoji vlastnost vděčí Revolutionary Road z největší části dokonale vybrané hudbě. Imho by stačilo v závěru dát jiný hudební podkres, a celý dojem z filmu by se změnil (a hlavně by byl snáze uchopitelnější pro velkou část diváků). Mně osobně to ale vyhovuje tak, jak to je teď. 95% (29.12.2008)