Núdzový východ

Fantastická vzťahová dráma, pre mňa najlepšia vo svojom žánri a o niečo lepšia než ospevovaná Americká krása. Kate Winslet v úlohe nespútanej ženy, ktorej vzbrklé úsudky sú pre konvenčné obyvateľstvo nepochopiteľné, no neváha obetovať čokoľvek, aby jej manželstvo neskončilo v nenávidenej rutine. DiCaprio čoby muž, vsádzajúci viac na istoty a zodpovednosť než na snahu vytiahnuť svoj život z jednotvárnosti - mimochodom, herecky je tak dokonalý, že minimálne oscarová nominácia by mu pristala. Núdzový východ je trpkou, beznádejne pravdivou satirou na všetky manželstvá, ktoré zakotvili v bezvýchodiskovej každodennosti, akékoľvek úsilie uniknúť z dosahu všednosti a obyčajnosti je vopred zmarené. Dojemná pomalá Newmanova hudba vynikajúco vystihovala pochmúrnu atmosféru filmu a najviac som si, samozrejme, vychutnávala Lea a Kate, ktorým som všetky ich herecké pózy ani na sekundu neprestala veriť - ich vzájomná chémia je výborná a perfektne vybalancované dialógy mi na niekoľko dní zaťažili myšlienky. Emocionálne vypätý, najlepší Mendesov film. (12.07.2012)

Je nerealistické, aby se muž vracel z práce kterou nemůže vystát, do domu kde ho to nebaví, k ženě která je chladná…. Sam Mendes je výborný režisér. Dokáže rozehrát hru, která by slušela prknům, která znamenají svět. Výtečné herecké výkony K.Winslet a L.DiCapria, výborný soundtrack a přesně formulované dialogy dotvářejí rozvrácené manželství, chlad a beznadějnou prázdnotu. Bohužel celý film, ačkoliv od cca půlky atmosféra zhoustne na maximální stupeň manželské krize, ve mne zanechává pocit, jako bych jen sledoval dva hádající se lidi. Žádné ztotožnění či vcítění se nekoná. A pro nás chlapi, může být potěšující, že větší bestie jsou ženský! Nebo si jeden druhého zasloužíme? PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? S.Mendes po zjištění, že mezi rozdílným pohlavím to prostě neklape, rozehraje pod názvem Krásný americký mariňák svoji hru ,,na vztah“ mezi dvěma muži. Zatím není jasné, jestli bestii bude hrát ,,on“ nebo ,,on“, ani jestli jednu z rolí vezme Jared Leto. (07.02.2009)

Začnime zľahka ... Päť “P” manželstva 1. Prvotnou príčinou všetkých rozvodov je …manželstvo. 2. Pohádate sa. 3. Podvediete ženu. 4. Podvedie vás žena. INTERMEZZO: body 3. a 4. nemusia byť nutne v tomto poradí 5. Pobijete sa a nasleduje návrat k bodu 1. Sam Mendes po štvrtý raz vyučuje Hollywood ako má vyzerať poriadna komorná dráma. Opäť je v centre len niekoľko postáv ich najužšie vzťahy a vnútorný svet hrdinov, čo Mendesovi sedí vďaka jeho divadelnej minulosti. Dekonštrukcia amerického mýtu šťastného rodinného života v domčeku na predmestí kde reklamná rodinka v príjemnom susedskom prostredí prežíva svoj sen bola síce už témou Americkej krásy, ku ktorej bude nevyhnutne RR prirovnávaná, okrem útoku na manželstvo však tentokrát Mendes bojuje proti zažitým sociálnym vzorom ako takým. RR kladie otázku prečo žiť tak ako všetci ostatní uvedomujúc si prázdnotu toho čo žijeme a uniformitu všedného dňa i seba samého v rámci spoločnosti (geniálna scéna Leo ide do roboty vlakom s desiatkami rovnakých „klobúkov“). Problém protagonistov je však priznať si to, že citujúc sv. Tylera Durdena ;-) „We've all been raised on television to believe that one day we'd all be millionaires, and movie gods, and rock stars. But we won't. And we're slowly learning that fact. And we're very, very pissed off. “ a na to aby im to dokleplo má príbeh v rukáve najväčší tromf. Len blázni, filozofi a deti hovoria pravdu, RR si však vystačí len s tým bláznom, ktorý je de fakto jedinou normálnou a so svojím ja vyrovnanou postavou celého filmu. Postava pomätenca Johna funguje ako výborný katalyzátor pre oddelenie jednotlivých fáz drámy a zároveň umožňuje vykresľovať vnútorné pocity hrdinov – z preostrenia na Kate (hoci práve John je v rámci scény prvoplánovo “aktívny”) pri jeho poslednom monológu som šiel do kolien, je to výborný formálny nápad. O hereckých výkonoch je zbytočné hovoriť, ospievali ich tu iní, avšak podľa mňa má na nich hlavný podiel scenárista a skvostné dialógy. Skratka je “čo” hrať a “čo” hovoriť. Tiež by som vyzdvihol nenápadnú a minimalistickú, avšak napriek tomu výbornú hudobnú stránku. Hudba akoby hrala v RR druhé husle, film je veľmi “tichý”, preto sporadické využitie OST umocňuje efekt scén s použitou hudbou. Celkovo mi RR vyznením pripomína pasáž z Kunderovej Nesmrtelnosti, kde má Ágnes odpovedať mimozemšťanovi za prítomnosti manžela, či by ďalší život chcela prežiť znova so svojou polovičkou. Skutočná odpoveď je samozrejme jasná, ale neteší. Skôr núti rozmýšľať či naplnením nášho života má byť snaha dať mu “zmysel”, ktorý mu tak zanovito vnucuje spoločnosť. 10/10 P.S. Zmrzlinová teória zjavne funguje. P.P.S. Hanba Akadémii…opäť raz. (14.04.2009)

Sam Mendes jako jeden z minima režisérů si u mě drží pětihvězdičkový standard a nepokazil si to ani tentokrát. Spojením dvou megahvězd nejvýdělečnějšího filmu všech dob a zároveň jedněch z nejlepších herců současnosti, melancholickým hudebním doprovodem mága Thomase Newmana, Coenovským kameramanem Rogerem Deakensem, bezútěsnou atmosférou a velice nadčasovým příběhem (napsaným v šedesátých letech) dosáhl opět až na okraj mých emociálních hranic a já nedokázal několik hodin po zhlédnutí myslet na nic jiného než na Nouzový východ a jeho příběh. Závěrečná katarze je jedním z nejemotivnějších okamžiků, jaké jsem před obrazovkou či plátnem zažil a Nouzový východ řadím k tomu nejlepšímu co jsem zhlédnul ne jen za rok 2008, ale za celé současné desetiletí. Samovi tleskám a doufám, že jeho další počiny budou na stejné, ne-li dokonce na ještě vyšší úrovni a již nyní s napětím vyčkávám červen, kdy světlo světa spatří Všude dobře, proč být doma. (08.02.2009)

Sice už vidím, jak se tady postupem času množí nářky nad tím, jak jedni druhou Americkou krásu dostali a druzí zase nikoliv, ale sám za sebe mohu říct, že Sam Mendes ze mě vycedil takové emoce, jako dlouho nazpět nikdo jiný. Jemný, ve všech ohledech citlivý a přesný (Oscara pro Rogera Deakinse, prosím!) a přitom stále hluboce opravdový a upřímný. Leo (zde se rovněž přimlouvám za sošku) s Kate dokonalí natolik - v mnohém mi připomněli Paula Newmana s Liz Taylorovou v Kočce na rozpálené plechové střeše - až jsem si v jejich dialozích nacházel tolik ‚svého‘, že mě z toho mrazilo, i když snubní prsten ještě nenosím. V kině si budu muset vybrat nějaké odpolední promítání s minimem diváků, nemusím brečet před plným sálem. Nevím, jestli jsem to někdy do komentáře napsal, ale tohle je jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy v životě viděl. (29.12.2008)