Plamen a Citron

Dost zamotaný, spíš ukecaný, chvílemi hodně napínavý a především výborně zahraný film, zejména perfektním duem Mads Mikkelsen - Thure Lindhardt, kdy hlavně u prvně jmenovaného může divák sledovat jeho postupnou psychickou přeměnu. Jako obvykle není jasné, kdo je s kým, kdo na koho donáší a podobně. Oba hlavní hrdinové se musejí vypořádat s otázkami správnosti svého počínání, s vinou a nejistotou ve chvílích, kdy prakticky nemůžou věřit vůbec nikomu. Bavilo mě to i přes dost dlouhé konverzační pasáže a stopáž, navíc jsem si skutečně dovedla představit pocity obou hlavních postav. Nečekané překvapení, fandům špionážních filmů vřele doporučuju. (01.04.2011)

Ambiciózní snímek, který se však kvůli špatně propracovanému scénáři a nenápadité režii honí s jazykem na vestě, aby toho řekl a ukázal co nejvíc. Tato taktika mu ale moc neprospěla. Kolem postav zejí prázdné bubliny, obzvlášť té Lindhardtovy, který mě tady celkově nepřesvědčil. Mikkelsen dostal o dost míň prostoru, ale hraje mnohem líp. Navíc celá zápletka je upozaděná před spoustou dialogů, do kterých je často prostříhaný začátek následující scény. Tento způsob montáže s sebou rozhodně nenese příliš napětí, divák je stále o něco napřed a děj tudíž ani negraduje - silnější sekvence přijde až na úplném konci filmu. Nedostatků tedy celá řada, ale z nějakého důvodu to prostě pořád vidím na čtyři hvězdy :-) (26.05.2009)

Mads Mikkelsen jako Citronen - člen partyzánské dánské skupiny. Velice netradiční role. A jak se nad tím tak zamýšlím, tak jsem v poslední době viděla víc filmů s Mikkelsenem než s kdejakým hollywoodským hercem. Když v kostěným brýlích, modrém pruhovaném pyžamu a celý zpocený začne Citronen kropit nacisty, film vás totálně vezme, leč škoda, že až v poslední třetině, zbytek je totiž moc upovídaný. I když rusovlasý Thure Lindhardt jakožto Flammen zdatně sekunduje, na 5hvězdičkový zážitek to není. Kyselý obličej po konci snímku ovšem rozhodně nehrozí! (16.11.2008)

Na filmy o protinacistickém odboji se dívám rád, přestože je téměř vždy dopředu jasné, jak dopadnou. Povětšinou (logicky) pojednávají o lidech, kterým nebylo všechno jedno a neváhali obětovat vlastní životy pro "vyšší princip". Zároveň mám s tématem i značný problém, protože bojovníci za svobodu často nebrali ohledy na takzvané vedlejší ztráty, které bývaly mnohdy značné a k nimž, bohužel, často docházelo z důvodu nedodržování pravidel konspirace. Tento snímek poukázal na jiný (poměrně častý) problém- nejednotné příkazy ze zahraničních centrál, které mezi sebou nejednou soupeřily (ke škodě společných cílů). Za největší slabinu filmu považuji to, že mi tvůrci neumožnili, abych si k oběma hlavním postavám vytvořil bližší vztah, a když mi jako nejcharismatičtější figura přijde šéf gestapa, asi je něco špatně. / Poučení pro odbojáře: Nikdy nikomu nevěř. (21.04.2022)

Jakl je tenká linie mezi odbojovou činností a terorismem, o tom celkem dobře vypovídá dánské válečné drama Flammen & Citronen. Relativita mezního činu, který se změnou úhlu pohledu překlápí z hrdinství v sprostou vraždu, vyvolává nejednu otázku - je terorista zmanipulovaný svým vedením spíše obětí či je sám viníkem, je aktivní odbojář popravující kolaboranty a zrádce spíše hrdinou či masovým vrahem? Zajímavě nastíněný problém, v němž se může zračit i nejedna lokální analogie - jak kupříkladu přistoupit k činnosti odbojové skupiny bratrů Mašínů a obecně vůbec k tzv. třetímu odboji? (29.06.2009)