Divosi

Je docela škoda, že Tamara Jenkins točí filmy tempem zhruba 1 film za 10 let. Tohle mě sice nějak neuchvátilo, ale je to hodně reálný, uvěřitelný a ze života. A určitě bych to nezařadil do žánru komedie. Jinak mnohem víc se mi líbil první film od Tamary Jenkins Brloh v BH, ale i tohle má něco do sebe. A navíc jsem zjistil, že Lord Hoven nebyl jedinej, kdo psal na hajzlech nápisy hovanama. (24.01.2013)

Život je stejně nějak postavenej na hlavu. Když jste malý, fotřík na vás prdí a když se pak štracháte po svejch věcech a Guggenheimovo grantech, máte ho tu na vozíku s demencí a starejte se, je to přece táta. Přitom jste sami tak silný, že brečíte nad smaženýma vajíčkama a bez analgetik nezačnete den, protože vstát a jít znovu do boje bolí. "A v pečovatelákách to smrdí". A vy smrdíte taky. Čím? Přece člověčinou. Krásný ztráty a nálezy, na kterejch ulítávám. (05.02.2009)

Herecké obsadenie sľubovalo silný zážitok, lenže niekedy ani výborní herci nie sú zárukou výborného filmu. The Savages je veľmi rozvláčny film, občas veľmi nudný a hlavne bez žiadneho efektu na diváka. Emócie tento film vo mne vôbec nerozdúchal, napriek tomu, že Wendy a Jon sa naplakali vo filme dosť. Kde sa stala chyba? Ťažko povedať. Možno na mňa film tak nezapôsobil preto, že nemám v rodine nikoho s chorobou, nikoho o koho by sa trebalo starať. Neprežívam krízu stredného veku, do svadby mám ďaleko a nemám žiadne domáce zviera. Proste žiadny z motívov filmu ma nechytil za srdce. Jedinými plusmi filmu sú tak herci a tých pár úsmevných momentov. P.S.:Viete prečo Jon vždy plakal, keď mu jeho poľská priateľka urobila volské oká? Lebo chcel praženicu.:) (22.04.2008)

Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého nevím, jestli hodnotit čtyřmi nebo pěti hvězdami. Má to všechno, co to mít má, není tomu co vytknout, čas s tímto filmem příjemně utíká a je to tak nějak příběh jakoby vystřižený ze života. Ale zároveň je možné, že leckterého optimistu tenhle film sklíčí a padne na něj depka, a naopak pesimistům se uleví, protože uvidí, že je na tom někdo stejně špatně, ne-li hůře. Ale co dál s tímhle filmem, jak na něj nazírat? Jistě, je to zajímavý příběh, který ani na okamžik nezačne nudit, který si tak nějak volně plyne a přitom vypráví příběh dvou dospělých sourozenců a jednoho dementního otce, který asi do švestek nevydrží. Každá postava v tomto filmu má své vlastní problémy a každá postava zde dokáže být zajímavá. Tohle je zkrátka řemeslně naprosto brilantně zvládnutý film, který neváhám označit za dokonalý. Navíc tomuto příběhu bez jakýchkoliv pochyb pomáhají herecké výkony Laury Linney a Philip Seymoura Hoffmana. Na tohle se prostě docela dobře dívá, ale musím říct, že mi to stačilo vidět jednou, protože poté, co tenhle film člověk zhlédne, rozhodně nelze mít úsměv na tváří a dobrou náladu. A to je to, co je na tomhle filmu to nejsmutnější. Nakonec tedy v mém rozhodnutí převážil fakt, že ač se jedná o brilantní záležitost, tek přesto nějak tomuhle filmu nemohu odpustit, že na mě po jeho skouknutí padl splín a krátká depka v době, kdy o nějaké takové pocity rozhodně nestojím. Vím, že je to subjektivní, ale nemohu si pomoci, a proto nakonec uděluji čtyři hvězdy. (04.05.2010)

Rodiče si člověk nevybírá, ale jsou okamžiky, kdy musí přijmout svůj díl odpovědnosti a postarat se o ně a přitom si dát do kupy i vlastní život...Philip Seymour Hoffman tu opět ztvárňuje typ postavy, která nebude nikdy na vrcholu oblíbenosti, ale přesto je ve svých chybách, smutku i pragmatičnosti velmi lidská a blízká...Laura Linney nominovaná za Wendy na Oskara je pak nejen jeho sestrou, ale i jeho ženským protějškem...Zádumčivý snímek o stáří, těžkých životních chvílích i síle se s nimi poprat... (13.11.2009)