Divosi

Je docela škoda, že Tamara Jenkins točí filmy tempem zhruba 1 film za 10 let. Tohle mě sice nějak neuchvátilo, ale je to hodně reálný, uvěřitelný a ze života. A určitě bych to nezařadil do žánru komedie. Jinak mnohem víc se mi líbil první film od Tamary Jenkins Brloh v BH, ale i tohle má něco do sebe. A navíc jsem zjistil, že Lord Hoven nebyl jedinej, kdo psal na hajzlech nápisy hovanama. (24.01.2013)

Za čtyři - a to i přes to, že mi od začátku do poslední minuty neskutečně lezla na nervy Laura Linney - pohyby, herectvím i účesem (kontrast pro výtečného P. S. Hoffmana). Bylo tam taky několik dost provařených postupů, ale nešť. Svižný scénář podaný tak, že se ani chvilku nenudíte a i přes dost vydolované téma Vás děj určitě nejednou překvapí. (15.07.2008)

Absurdní a černočerná komedie ze života, kde se střídají emoce jako na horské dráze. A přesně tak to chodí, přesně tak to mám i rád. K tomu všemu Laura Linney a Philip Seymour Hoffman, kteří dokazují, že patří k herecké špičce své generace. Tenhle film jsem si užil a budu Tamaru Jenkins do budoucna sledovat. (17.10.2009)

Život je stejně nějak postavenej na hlavu. Když jste malý, fotřík na vás prdí a když se pak štracháte po svejch věcech a Guggenheimovo grantech, máte ho tu na vozíku s demencí a starejte se, je to přece táta. Přitom jste sami tak silný, že brečíte nad smaženýma vajíčkama a bez analgetik nezačnete den, protože vstát a jít znovu do boje bolí. "A v pečovatelákách to smrdí". A vy smrdíte taky. Čím? Přece člověčinou. Krásný ztráty a nálezy, na kterejch ulítávám. (05.02.2009)

Tamara Jenkinsová dosáhla něčeho velmi neobvyklého – její příběh totiž nutí diváky zároveň se smát i plakat. Tak praví oficiální program Febiofestu. Nevím kdo to psal, ale já ani neplakal, ani se nesmál. Žánrové označení komedie u tohoto filmu rozhodně není namístě, hodí se spíše jenom to drama. Film pojednává o ženě, krásné ženě středního věku, která je tak trošku looser a pomalu si to uvědomuje. Má staršího bratra a otce, který po odchodu matky výchovu svých dvou dětí nějak neřešil. Teď nastává chvíle kdy se mají děti o starého otce trpícího demencí, hrubým chováním a tvrdohlavostí postarat. Není to ani tak film řešící otázku zdali domov důchodců nebo ne. Je to film ukazující vývoj jedné ženy zapříčiněný několika náhlými událostmi. Ženy kterou excelentně ztvárnila Laura Linney a zde si otevřeně přiznejme ze P.S Hofman zde hraje až druhé housle (ačkoliv skvěle). Tamara Jenkins podkresluje příběh záběry na uniformovanost satelitních městeček a konfrontuje to tak vlastně s automatikou některých rozhodnutí v životě lidském. Na závěr jak už tu někdo psal: „Poklona před paní scénáristkou/režisérkou.“ Skvěle odvyprávěný nezávisláček. (11.04.2008)